1. dubna 2004
Sdělovací prostředky věnovaly v nedávných dnech nemálo pozornosti výstavbě jezů na Labi, která se stala předmětem vzrušených debat v Poslanecké sněmovně i v Senátu. Emoce bohužel zcela zastínily racionální jádro problému. Nepodařilo se je odstranit ani na stránkách těchto novin. Máme-li se tohoto jádra dopátrat, je třeba důsledně a jednoznačně odpovědět na několik otázek.
• Je vodní doprava na Labi opravdu existenčně ohrožena, jak tvrdí zastánci výstavby jezů mezi Ústím nad Labem a státní hranicí (dále si je dovolím označovat termínem jezová lobby, který je nejen kratší, ale i výstižnější)? Nejde o zbytečnou dramatizaci problému?
• Jedná-li se skutečně o existenční ohrožení, co je jeho příčinou?
• Lze tuto příčinu odstranit?
• Dá-li se odstranit, jaký postup by byl nejúčinnější, ekonomicky nej-efektivnější a současně pro odpůrce zásahů na Labi, rekrutující se z řad Zelených, nejpřijatelnější?
V dalším textu se pokusím odpovědi na uvedené otázky krátce a jasně formulovat, i když vím, že kompletní důkaz některých tvrzení by si vyžádal více prostoru, než mi stručný příspěvek do Dopravních novin umožňuje. To však neznamená, že další průkazné materiály nemám – jsou k dispozici a mohl bych je i na stránkách tohoto listu publikovat, pokud mi redakce dopřeje dostatek místa.
Odpověď na první otázku může být krátká: existenční ohrožení vodní dopravy na Labi je objektivní a nezpochybnitelný fakt.
Také odpověď na druhou otázku není složitá a budou s ní asi souhlasit i představitelé jezové lobby (doufám, že je takové oslovení neuráží). Příčinou je především půl století zanedbávání rozvoje regulovaného úseku labské plavební cesty (jak u nás, tak, a to především, i v bývalé NDR).
V důsledku tohoto zanedbávání zaostala její provozní kvalita za rostoucí kvalitou jiných dopravních cest (železnic a dálnic), ale i jiných evropských vodních cest (Rýna, Dunaje, průplavních spojení v SRN, Nizozemsku, Belgii či severní Francii). Dnes tedy již neodpovídá požadovanému standardu. To platí jak z hlediska spolehlivosti vodní dopravy, neboť na Labi nelze vyloučit dlouhodobá přerušování provozu při nízkých průtocích, tak i z hlediska ekonomiky provozu. Čeští rejdaři, odkázaní při exportu i importu na kritický regulovaný úsek Labe, nejsou schopni dosahovat uspokojivých hospodářských výsledků – zejména výsledků zaručujících alespoň prostou obnovu jejich nezadržitelně stárnoucího lodního parku.
Třetí otázka je složitější. Odpověď musí vycházet především ze skutečnosti, že kritickým úsekem regulovaného Labe není 40 kilometrů dlouhá trať od Ústí nad Labem po státní hranici, nýbrž téměř 400 kilometrů dlouhá trať od Ústí nad Labem pod Magdeburk. Prosazované jezy tedy nemají buď vůbec žádný ekonomický smysl, pokud se současně nezlepší i podstatně delší německá trať (což zatím nepřichází v úvahu, neboť německá rudo-zelená koalice pozastavila všechny dříve plánované regulační zásahy na Labi), anebo jen velmi omezený význam, pokud se podaří v Německu plánované úpravy, jak naznačil Jiří Aster v Dopravních novinách 10/04, přece jen v dohledné době prosadit. Omezený z toho důvodu, že vliv plánovaných regulačních úprav v Německu na ponory bude spíše jen „kosmetický“. Umožní například zvýšení výkonů labské plavby v průměrném roce asi o 10 procent, případně snížení nákladů asi ve stejném rozsahu.
V žádném případě nevyřeší problém nedostatku prostředků na obnovu lodního parku, tím méně na jeho rozšíření, či dokonce na násobné zvýšení přeprav na Labi.
Jinými slovy: návratnost jezů na českém Labi bude buď nekonečná, nebo – v optimálním případě – by se pohybovala v měřítku zhruba sto let. Údaje ředitelky odboru plavby a vodních cest ministerstva dopravy Magdaleny Konvičkové o dvanácti-, či dokonce šestileté návratnosti, uveřejněné s odvoláním na ČTK
v Dopravních novinách 9/04, mají cenu jen potud, že charakterizují fatální nedostatek soudnosti a znalostí o ekonomické problematice plavby u autora, který se pod takový nesmysl podepsal.
Odpovědí na čtvrtou otázku je skutečnost, že vedle tvrdošíjně prosazovaných jezů existuje i alternativní řešení, které:
• umožňuje snížení investičních nákladů nejméně o 50 procent,
• z hlediska spolehlivosti provozu vodní dopravy nabízí vyšší a rychleji dosažitelné efekty
• zlepšuje podmínky nejen na české, ale i na kritické německé trati
• nevyvolává tak velké konflikty se zájmy ministerstva životního prostředí. Tyto konflikty jsou ostatně hlavní příčinou, proč se akce na regulovaném Labi již nejméně pět let zbytečně odkládají.
Problém je ovšem v tom, že Ministerstvo dopravy ČR již řadu let odmítá dokonce i jen samotné zpracování studie proveditelnosti alternativního řešení (za zhruba 0,5 milionu Kč) a raději dále utrácí peníze (více než 100 milionů Kč!) za marný boj o přípravu a prosazení naprosto neefektivních jezů. Za slovem „naprosto“ si zcela bezvýhradně stojím. Efektivní nemůže přece být v žádném případě řešení, které je dražší a současně méně účinné než uvedená alternativa.
Na otázku, kdo ohrožuje existenci vodní dopravy na Labi, je tedy jasná odpověď. Nejsou to v prvé řadě ochranářské kruhy, které Jiří Aster ve svém článku věcně a správně kritizuje – problém je zcela jinde. Brzdou je paradoxně naopak jezová lobby. Je to Magdalena Konvičková, za každou cenu odmítající jiné než jezové řešení. Jsou to bohužel i labští rejdaři, kteří uvěřili nesplnitelným slibům, kterými jsou neúnavně bombardováni, zatímco informace o alternativních řešeních nemají. Byl to i poslanec Jaromír Schling svým pokusem o prosazení kličky v zákoně (je třeba mu děkovat za příspěvek
k tak krásné slovní hříčce) a jsou to i další, kteří „hru“ o prosazení jezů na Labi ještě neprohlédli a neuvědomili si, že pro jezovou lobby není mizérie labských rejdařů ničím jiným než záminkou k otevření tunelu, kterým by utekly zbytečné veřejné prostředky, zatímco by labští rejdaři zápasili o svou existenci i nadále – a marně.
Přikloní se konečně ministerstvo dopravy k věcnému, skutečně účinnému, ekonomickému a ekologickému řešení? Zvítězí zdravý rozum? Nebo stále ještě žijeme v jakémsi Absurdistánu?
Nemá-li tento příspěvek končit řečnickou otázkou, ať končí raději výzvou. Dopravní noviny jsou jistě objektivním fórem pro střety názorů pro a proti. Využijme toho. Využijme toho zejména proto, aby se problémy labské plavby vyřešily co nej-účinněji a co nejrychleji. Těším se proto na odpovědi ke své kritice. Jsem na ně připraven.
Ing. Jaroslav Kubec, CSc.,
ředitel Sdružení Dunaj-Odra-Labe
