22. března 2024, Petr Rožek
Mnoho dlouhých let, a vlastně ještě před několika měsíci panoval v laické veřejnosti pocit, že se Labe ztrácí někde v kaňonu pod Děčínem. Řeka, za našich předků po většinu roku jediná cesta k našim sousedům (již do 10. století umisťuje Kosmas strážní a celní hradiště na hranicích se Saskem) jak obchodního, tak i cestovatelského významu, byla ale
v 19. století vytlačena efektivnější a spolehlivější železnou drahou a po válkách i silničními spojeními; plavidla i posádky bývalého nejvýznamnějšího labského rejdaře přešly do soukromých firem či do cizích rukou a odstěhovaly se do severozápadní Evropy; kdysi živé přístavy na Labi až na výjimky zastaraly, loděnice buď zmizely úplně či – jako České loděnice, a. s. – z důvodu nedostatku objednávek doživořily až do insolvence.
Skupinkám nadšenců se sice daří udržovat při životě alespoň specializované učiliště pro lodníky a sem tam se na řece objeví velká výletní loď s turisty, aby objevovali krásy naší země a zanechali v místních obchodech a službách nějaké to euro; náhodné připlutí nákladního člunu naopak vzbuzuje zájem přihlížejících podobně jako občasná jízda parní lokomotivy po pobřežní železnici, ale řeka je zde od přírody dál a na rozdíl od přetížené dopravní konkurence stále čeká a nabízí svoje kapacity využití.
Minulý měsíc se však, zdá se, začalo blýskat na časy. Podařilo se eliminovat snahy zvláštní expertní skupiny zvrátit atraktivitu vodní cesty ve prospěch propojení ČR s Černým mořem po Dunaji. Chystá se revize koncepce vodní dopravy. Aktivita spolků kombinujících význam vodní cesty s ochranou zdrojů vody a vodních ploch jako významného zdroje přirozené ekologizace krajiny roste a získává podporu v obcích po celém toku. Paradoxně k tomuto posunu přispěl i nedávný katastrofický požár v NP Česko-saské Švýcarsko, kdy vodou z Labe byla hašena většina míst hoření. Vleklá a doposud opakovaně zablokovaná jednání ze strany Ministerstva životního prostředí, které kladlo rozvoji labské vodní cesty stále nové a nové překážky, navíc narazila na zásadní argument.
Ještě v letošním roce by měla vláda ČR rozhodnout o budoucnosti energetiky v zemi a koncepci rozvoje jaderných zdrojů. Původní plány na výstavbu 2 bloků v Dukovanech byly nečekaně rozšířeny na 4 a uvažuje se též o dostavbě JE Temelín. V tendru na dodavatele jsou nyní dvě společnosti. Ať již bude vybrán kterýkoliv partner, minimálně část technologie nových JE bude dovezena ze zahraničí, a to i velmi vzdáleného, ze zámoří. Nosným prvkem těchto dovozů pak budou velmi velké a extrémně těžké kusy, jejichž pohyb z evropských přístavů na staveniště vytvoří extrémní nároky na logistiku a bude mimo jiné potřebovat expertní přípravu dopravní trasy. Navíc půjde o přepravu přes více zemí, což bude opět pro úspěch dodávky zásadní. Je prakticky vyloučeno, aby tyto těžké kusy přibližovala na staveniště silniční technika již z přístavu. Gabaritně není vhodná ani železniční varianta, takže ve hře zůstává (kromě vzducholodí) lodní doprava. Je sice pravda, že v okolí zmíněného staveniště na Vysočině žádný významný říční tok není – na rozdíl od JET na dohled od Týna nad Vltavou – ale už jen přiblížení k Dukovanům po řece do nedalekého přístavu má zásadní význam pro ekonomii a rychlost výstavby.
Ano, řeku bude třeba doplnit o plavební stupeň pod Děčínem, který bude mít za úkol zklidnit odtékající proud vody a zvýšit spolehlivost říčního vodočtu na vyšší úroveň (pokud možno na celoroční splavnost). Ano, tato změna bude mít i negativní dopady v podobě větších usazenin a narovnání šířky zatím pulzujícího toku. Ale přínosy jsou zjevné - kromě umožnění plavby po většinu roku, a to jak nákladní, tak turistické, také zelený proud ze souběžně vybudované MVE, zajištění rezervoáru vody pro případ dalších požárů v oblasti a nakonec i zklidnění života v příbřežních osadách, jejich zatím kolísající dostupnosti kvůli nestálé vodní hladině.
A co že se tedy zásadního stalo minulý měsíc? Ze šuplíku byl na světlo boží vyzvednut návrh mezistátní dohody s Německou spolkovou republikou o zajištění minimálního vodního stavu na Labi. Tu už dříve SRN přijala i v Bundestagu a dnes je tato dohoda i na pořadu jednání PS ČR. Doufejme jen, aby nebyla zbytečně dlouho odkládána a aby po jejím odsouhlasení a nezbytných dalších legislativních krocích byla brzy zahájena i praktická část projektu. Čas běží a energetická koncepce státu, včetně jejího stavebního naplnění, musí mít absolutní prioritu.
Petr Rožek
