6. května 2004
Česká republika je tedy již prvních pár dnů členem Evropské unie. Brali jsme to pomalu už jako samozřejmost, podle posledních průzkumů i se značnou skepsí. I čerství pamětníci však dobře vědí, že ještě před patnácti lety jsme byli i v oboru dopravy nedílnou součástí RVHP. A třeba takovému řidiči-tirákovi se udržovala knihovna platných pasů s databankou víz, protože na jízdu přes část Evropské unie – třeba se sladem do Lisabonu – potřeboval čtvero víz, jež se musela obstarat na ambasádách. Kromě toho na cestu potřeboval také čtyři cizí měny. K nákupu malé západní fotokopírky dával mezinárodnímu dopravci souhlas náměstek ministra zahraničního obchodu, SPK určovala počet lokomotiv na pětiletku, Výbor lidové kontroly byl vykladačem dopravní politiky a arbitrem udělujícím žluté, ale i červené karty.
Při dnešním pohledu na dopravní obory na východ i na západ od hranice EU se ukazuje, že se obě strany rozšířením Unie intenzivně zabývají a jeho důsledky zapracovávají do svých koncepcí. Také podnikatelské svazy v logistice, silniční dopravě, expresní a balíkové službě i ve spedici – všechny tyto organizace systematicky ponoukají své členy k aktivitě na nových trzích a zároveň k přípravě na ostřejší konkurenci doma.
„Ochrana proti terorismu se stává dru-hou profesí,“ povzdechla si řada zámořských speditérů na pravidelném světovém setkání v Curychu. Není divu – byly to dopravní prostředky, které si teroristé v New Yorku i v Madridu vybrali jako média pro masakr. Do té doby se takové počiny týkaly hlavně USA a mnohým připadalo až poněkud přehnané a nereálné kontrolovat všechny zásilky směrované do země. Nedávno psali v americkém odborném magazínu, že Bin Ládin nemusí udeřit podruhé, aby zdecimoval hospodářství USA. Stačí, že se z důvodů kontrol všeho druhu prodlužují veškeré dodací lhůty o pár dní. Víme, že Američané postupně přicházejí z důvodu kontroly s elektronickým předhlašováním nákladových manifestů všeho zboží ze zahraničí s iniciativou kontejnerové bezpečnosti CSI, se smlouvami s „bezpečnými“ podniky v systému C–TRAP, ve spolupráci s Mezinárodní námořní organizací pak ještě s Kodexem ISPS se zaměřením na bezpečnost lodí a přístavů a od letoška nakonec i s novými Automatickými identifikačními námořními systémy a bezpečnostními lodními záznamy CSR.
Kampaň ochrany v Evropě se rozjíždí a protiteroristická opatření nabývají po madridském atentátu na síle. Poté, co se v evropském poklidu až k dokonalosti cizelovaly všechny ty slavné dodavatelské řetězce a dodání just-in-time se měřilo málem stopkami, najednou zjišťujeme, že neznáme dne ani hodiny, aby nebylo zneužito dalšího vlaku, letadla či třeba kamionu nebo parníku.
Zatímco v pražském Národním divadle končila na počest vstupu do EU Óda na radost, v Bruselu si zařizoval kancelář čerstvě jmenovaný vysoký úředník pro koordinaci boje s terorismem. Znalci bruselských poměrů říkají, že je to způsob, jak se věci v EU řeší – novým úřadem, novými úředníky, novými papíry. Vlády a Evropská komise se nadechují a doufejme, že dobře míněné kroky, s nimiž budou přicházet, nebudou znamenat přehnané byrokratické břemeno ani nesnesitelné výdaje pro střední stav. Zatím je těžké najít přesnou dělicí čáru mezi naprostou nezbytností a úřednickým fantazírováním.
Není od věci připomenout si v této souvislosti pro uvolnění nedávný kreslený vtip Vladimíra Renčína. Reportérka drží mikrofon před skupinkou pomačkaných úředníků vycházejících z letiště, aby jí mohla její vedoucí říci: „Jezdíme se učit do Bruselu, jak zakroutit byrokracii krkem.“
Jiří Kladiva
