13. ledna 2014
V Německu, Lucembursku a ČR probíhaly ve stejnou dobu stejné události: po parlamentních volbách byli občané svědky sestavování nových vlád – tu více, tu méně složitého.
U německých sousedů dopravní sektor využíval situace při sestavě nové vlády a dával jí hlasitě na srozuměnou, co především očekává. Německé dopravní fórum (DVF) zejména požaduje zlepšení stavu dopravní infrastruktury a žádá o vytvoření tzv. konjunkturního programu v této oblasti. Jde o to, aby se v dohledné vyčlenila potřebná částka na investice ve prospěch výstavby dopravních cest. Studijní společnost kombinované dopravy SGKV se obrátila na politiky s katalogem sedmi hlavních požadavků. Uvedla přitom, že kombinovanou dopravu není třeba znovu vynalézat, podstatné je optimálně využívat existující struktury. První z požadavků se také týká infrastruktury, kterou je třeba vytvářet s předstihem – zejména na železnici a na vodních cestách, aby mohla pokrývat pozdější poptávku. Dále je podstatná realizace strategie námořních přístavů a jejich spojení se zázemím. Rovněž se požaduje zlepšení konkurenční situace – především na železnici. Smysluplná má být podpora při pořizování vagonových nosičů kontejnerů či silničních návěsů schopných jeřábového překladu. Z dalších stojí za zmínku podpora výstavby terminálů za hranicemi Německa, strategicky důležitých pro síť německé kombinované dopravy, a také zlepšení odborné výchovy kolem kombinované dopravy – nejen ve firmách, ale i na vysokých školách.
Nová vláda v Lucembursku dostala do vínku také významný požadavek ve vztahu k dopravě – schválit vstup čínského investora HNCA do tradičního lucemburského leteckého nákladního dopravce Cargolux. Číňané chtějí převzít 35procentní podíl po výstupu Qatar Airways, který je opět v rukou státu: cena v přepočtu činí přes čtyři miliardy Kč. (Zlí jazykové tvrdí, že Korean Air zaplatily za obdobný podíl v ČSA cenu lepšího leteckého motoru).
U nás jsme nezaznamenali tlak podnikatelské dopravní sféry, aby se při formulování vládního programu také vzpomnělo na dopravu – natož snahu profesních svazů dát se dohromady, aby společný zájem nové vládě pořádně zdůraznily. Byli jsme spíše svědky opačného kroku: Sdružení ČESMAD Bohemia si zvolilo toto období, aby si vyřizovalo účty se spedičním oborem. Obrátilo se oficiálním dopisem na vedení Hospodářské komory ČR a stěžovalo si, že spediční podnikání u nás patří mezi tzv. volné živnosti. Ekonomická současnost je ovšem pro přežití malých a středních podniků dopravy i spedice velmi složitá a těžko si představit, že by měl nyní někdo kuráž těm druhým ještě úředně komplikovat existenci.
„Více liberalizace na kolejích není třeba,“ oponovaly na konci roku Rakouské spolkové dráhy ÖBB Evropské komisi v souvislosti s devátým Evropským drážním summitem, který se konal ve Vídni. Zde představitel EU Thomas Kaufmann v rámci referátu na téma Společná evropská drážní oblast potvrdil, že „potřebujeme další liberalizační kroky, protože dosud nemáme mezi členskými státy stejné konkurenční podmínky“. Komise chce zamezit integrovaným drážním koncernům majícím infrastrukturu a dopravní provoz.
ÖBB mají k požadavku EU výhrady. Stejně jako Německá dráha brání svou pozici integrovaného drážního koncernu s infrastrukturou a provozem pod jednou střechou. „Tlak na kvalitu, který každodenně zažíváme, můžeme jako integrovaný drážní podnik mnohem lépe přenášet na infrastrukturní podnik, který je s námi v jednom domě.“
Na našich kolejích probíhal zápas o přežití podniku ČD Cargo. Média věnují případu značnou pozornost a není třeba znovu opakovat, co bylo řečeno. Ovšem těžko nevzpomenout výrok generálního ředitele ČD Dalibora Zeleného v televizních Otázkách Václava Moravce: „Na ČD Cargo i na samotné ČD došlo k odborné devastaci firem,“ a nevzpomenout přitom na název staršího italského filmu: „Jak hluboko jsem klesla…“
Jiří Kladiva
