15. prosince 2013
Když současný generální tajemník Sdružení ČESMAD Bohemia Ing. Martin Špryňar letos v květnu v Praze na shromáždění zástupců regionů oznámil, že hodlá od Nového roku odejít pracovat do rodinné firmy, bylo to pro všechny velké překvapení. Nyní, již jen pár týdnů před jeho odchodem, jsme se spolu s ním ohlédli za tím, co se během jeho působení ve sdružení odehrálo. Hovořili jsme také o tom, co od nadcházející změny očekává a co k ní vlastně vedlo.
„Byl jste v podstatě u všeho nejdůležitějšího, co se v historii Sdružení ČESMAD Bohemia odehrálo. Co vás vedlo k tomu, že jej nyní opouštíte?“
„Mé rozhodnutí samozřejmě nebylo jednoduché. Strávil jsem zde osmnáct let a většina lidí, s kterými pracuji jak u nás na sdružení, tak v rámci naší členské základny, je po takové době spíše mými přáteli a nerad se s nimi loučím. Na druhou stranu potřeba nějaké změny ve mně zrála už delší dobu a asi to souvisí i s tím, jak se naše politická scéna měnila převážně k horšímu. Nechci se příliš opakovat, ale za těch osmnáct let jsem zažil čtrnáct ministrů dopravy. A neustálé seznamování nových lidí s tím, co to silniční doprava vlastně je, a střetávání se s neustálým snižováním kvality práce kompetentních orgánů, to člověka nepochybně vyčerpá. Kdyby jakákoliv firma byla řízena jako ministerstvo dopravy během posledních dvaceti let, je dávno mrtvá. A jedno indiánské přísloví říká: ,Jedeš-li na mrtvém koni, sesedni.‘ Samozřejmě to však nebyl hlavní důvod mého rozhodnutí. Po několika letech dozrála doba na to, abych převzal otěže v rodinné firmě. Ty ostatní důvody tento krok pouze urychlily nebo možná i ulehčily.“
„Když se ohlédnete zpět, co se vám podařilo? A je něco, co ještě pokládáte za nedořešené a rád byste to dotáhl do konce?“
„Rozdělil bych to na dvě roviny – na interní, tedy na dění v rámci našeho sdružení, a na externí, tedy jak ČESMAD Bohemia působí navenek. Pokud jde o samotné sdružení, myslím si, že za těch dvanáct let, kdy jsem měl tu čest jej jako generální tajemník vést, se nám podařila transformace z poněkud administrativní organizace v moderní sdružení, které se plně orientuje na potřeby svých členů a je schopno jim efektivně pomáhat v podnikání, hájit jejich zájmy a poskytovat informace. Tedy vše, co je podle stanov naším hlavním posláním. Během této doby jsme museli překonat několik hlavních milníků. Nejdůležitějším byl zřejmě vstup České republiky do Evropské unie v roce 2004; tehdy nám ubylo mnoho činností spojených se státní správou, ať již v souvislosti se zahraničními povoleními či karnety TIR. Vzhledem k tomu, že jsme ani v nových podmínkách nechtěli výrazně redukovat stav zaměstnanců a soustředit se pouze na legislativu, museli jsme naši organizační strukturu a poskytované služby výrazně přebudovat. Byl to několikaletý proces, který možná ještě ani dnes není zcela završen, ale to hlavní se nám podařilo: ČESMAD Bohemia je i po roce 2004 silnou a stabilní organizací a troufám si říci, že je to vidět i na stabilním počtu členů. Jsme nyní organizací, která dovede naplňovat potřeby svých členů a je schopna jim poskytovat kvalitní služby, které pro podnikání v silniční dopravě potřebují. Samozřejmě, vždy je co zlepšovat, neustále se o to snažíme, ale přesto tuto transformaci považuji za největší úspěch z hlediska vnitřního chodu naší organizace. O to víc, že jsme byli schopni se změnit zevnitř, neboť 90 procent zaměstnanců tento přerod pamatuje a za to jim patří můj respekt.“
„A z externího hlediska?“
„Působení našeho sdružení navenek je především svým způsobem jakýsi souboj s politickou reprezentací o to, jak bude silniční doprava v této zemi vypadat. V této souvislosti nelze nevzpomenout náš několikaletý zápas s Martinem Bursíkem a Stranou zelených. Když byli ve vládě, prosazovali tzv. páteční zákaz jízdy kamionů, což by byl skutečný unikát. Přestože Strana zelených neměla velký počet poslanců, získala v tehdejší koalici velký vliv, a byl to tedy opravdu souboj na ostří nože. Jsem opravdu rád, že se nám tehdy podařilo přesvědčit dostatečný počet politiků a zákonodárců, že by toto opatření pro českou ekonomiku představovalo smrtící ránu a že argumenty, které druhá strana použí-vala, byly neopodstatněné a leckdy i smyšlené.
Dalším neméně důležitým tématem, kterým se dlouhodobě zabýváme, je například fungování mýtného systému. Když už se Evropa jednou rozhodla, že chce jít cestou mýtného, tak se snažíme prosadit, aby systém dobře fungoval a pro dopravce byla tato forma zpoplatnění alespoň co nejméně administrativně zatěžující. A především požadujeme, aby tento systém nestál více, než ve finále vybere. Tak by tomu mohlo být třeba v případě rozšíření mýtného na silnice nižší třídy. Pokládám proto za velký úspěch, že se nám doposud realizaci těchto myšlenek podařilo zabránit, bez adekvátní diskuse o efektivitě tohoto kroku.“
„Uvedl jste, že jedním z důvodů odchodu do podnikatelské sféry bylo i jisté rozčarování z jednání s politickou reprezentací. V současné době ale asi není obor, vyjma bankovnictví, jehož zástupci by si nestěžovali na to podmínky, které jim k podnikání vláda a parlament vytvářejí…“
„Nyní si to budu moci ověřit přímo na vlastní kůži jako podnikatel. A možná to dopadne tak, že se stanu členem jiného sdružení, kde budu mít připomínky k tomu, co všechno by mohlo být lepší, a budu se divit, proč to nejde tak rychle. Problémy pro všechny podnikatele jsou v zásadě stejné, ať již se jedná o různé administrativní či finanční překážky, které jim stát klade do cesty. Čím méně jich bude, tím lépe.“
„Kam konkrétně míříte?“
„Není to nic tajného, odcházím do výrobního družstva DRUPOL, které bylo založeno v roce 1935. Jeho hlavním předmětem činnosti je prodej a servis vozidel Škoda a zabývá se i malou kovovýrobou komponentů pro automobilový průmysl i pro ostatní odběratele. Takže s koly to souvisí, ale s trochu menšími.“
„Sám jste se zmínil, že ve sdružení ČESMAD Bohemia máte řadu přátel. Kontakty s nimi jistě nepřerušíte, ale budete i nějak více v budoucnu se sdružením spolupracovat?“
„Nenazýval bych to oficiální spoluprací, ale samozřejmě budu kdykoli k dispozici, pokud někdo projeví zájem o můj názor. Samozřejmě, po tolika letech ani předání funkce mému následovníkovi Vojtovi Hromířovi nekončí 31. prosincem, ale kdykoli bude něco potřebovat, může se ozvat. A jestli se to do budoucna třeba změní v nějakou jinou spolupráci, to nemohu vyloučit. Myslím si však, že nyní si dopřeji pár měsíců odstup a budu myslet zase na něco jiného než na silniční nákladní či osobní dopravu.
Záměrně jsem svůj odchod ohlásil dostatečně dopředu, abych usnadnil předání funkce a také abych předešel různým spekulacím, ať již zvenčí či zevnitř. Teď si ale říkám, že to možná nebylo nejlepší rozhodnutí, protože ta doba, kdy člověk už myslí na něco nového a zároveň potřebuje dotáhnout i stávající agendy, je docela dlouhá. Takže v době tohoto rozhovoru, což je zhruba měsíc a půl před ukončením mého angažmá zde, cítím na jedné straně jak smutek v srdci, tak na druhé straně žiji radostným očekáváním toho, co bude následovat.“
„Vedle družstva DRUPOL, kam přecházíte, máte již nyní svou rodinnou firmu. Je to spíš koníček, ale přesto – jak budete obě tyto činnosti dál zvládat?“
„Ano, je to pro mne a mou paní naše druhé dítě – jedná se o obchod s delikatesami, a zejména kvalitními přirozeně vyráběnými víny Fajnšmekr ve Vršovicích. A když se vrátím na začátek našeho povídání, tak to byl takový první únik ze současné situace a způsob, jak kompenzovat to vypětí a frustraci z jednání s našimi politiky a úředníky. Skoro by se dalo říct, že hlavním motivem byla nutkavá potřeba věnovat se také něčemu poctivému…Možná právě toto může být naše budoucí propojení s kamarády z dopravy. Budeme rádi, když se u nás budou setkávat a při skleničce diskutovat nejen o tom, co je nového v silniční dopravě.“
Milan Frydryšek
