22. listopadu 2013
Jedním ze základních problémů, na který si stěžují prakticky všichni průřezově z celého dopravního sektoru, je neexistence dlouhodobých nebo alespoň střednědobých koncepcí, a to nejen pokud jde například o rozvoj dopravní infrastruktury. Dopravci, speditéři a další profese potřebují mít jasnou a ne stále upravovanou legislativu, potřebují předem daná daňová pravidla, aby mohli například plánovat své investice.
Z Operačního programu Doprava 1 zbývají k vyčerpání miliardy Kč a není je za co utratit, probíhají jednání o podobě Operačního programu 2. To vše by měla být práce pro minis-tra dopravy a jeho tým, který by se mohl opřít o stabilní vládu se silným mandátem. V posledních letech je tomu u nás přesně naopak – ministři dopravy se střídají velmi často, s nimi i ředitelé odborů a další klíčoví úředníci, což má za následek ochromení funkčnosti resortu dopravy. Před volbami se zdálo, že bude vše jasné, že vyhraje levice a bude se moci opřít o většinu v Poslanecké sněmovně a sestavit na pokud možno celé čtyři další roky stabilní vládu.
Bohužel se tak nestalo a dosavadní jednání o podobě budoucí vlády spíše vedou k myšlenkám, že za pár měsíců zde budou další předčasné volby. V lepším případě vznikne nový slepenec, který bude více sil věnovat vlastní existenci než přípravě strategických dokumentů. Co to znamená pro resort dopravy? Další měsíce tápání a nejistoty. To v době, kdy se rozhoduje nejen o tom, kolik peněz získá Česká republika z Evropské unie na další rozpočtové období a kdy se na půdě Evropského parlamentu projednávají návrhy klíčových zákonů nejen pro železniční dopravu, rozhodně není dobrá zpráva.
Tomáš Johánek
