15. října 2013
Začátek podzimu přinesl řadu událostí zejména v námořní dopravě, kterým je i v naší silně exportující zemi dobré věnovat pozornost. V Dopravních novinách jsme již informovali o dvou událostech – o otevření Severovýchodní námořní cesty do Evropy čínskou plavbou a dále o nástupu lodních gigantů o kapacitě 18 tisíc kontejnerů v relaci Asie – Evropa. Snad ještě dodám, že s takzvanou arktickou plavbou již ve svém programu počítá rejdařská Mezinárodní námořní komora a začíná s přípravou základních pravidel a dohod.
Gigant Maersk McKinney řady Triple E má vedle zmíněné kapacity tyto hlavní parametry: tonáž 192 800 tun, délku 400 metrů, šířku 59 metrů a výšku 73 metrů. Obvyklá posádka má 22 členů a cena lodi dosahuje 190 milionů € (zhruba pět miliard Kč). Maersk počítá, že již za rok by mohla být těmito obřími plavidly zajištěna první kompletní služba. Trvalo to hodně dlouho, ale nakonec přece jen nastal „historický okamžik“. Jak oznámila Mezinárodní organizace práce ILO (International Labour Organisation), před několika dny vstoupila v platnost Mezinárodní úmluva o práci na moři (International Maritime Labour Convention, 2006/MLC). Stalo se tak sedm let poté, kdy ji členové ILO schválili. „Charta základních práv námořníků“, jak se dokumentu také říká, stanovuje minimální standard pro pracovní a životní podmínky 1,2 milionu námořníků ve světě. Cílem je zlepšovat jim podmínky a také bojovat se sociálním dumpingem.
Do oblastí, jež spadají pod MLC 2006, patří minimální mzdy, pracovní smlouvy, doby práce a odpočinku, doby dovolené, lékařská péče, používání licencovaných soukromých náborových služeb, ubytování, stravování, zdraví a bezpečnost, předcházení úrazům a možnosti stížností a řízení pro námořníky. MLC 2006 je čtvrtým pilířem pravidel v mezinárodní námořní plavbě. Vedle něj existuje Mezinárodní úmluva o ochraně lidského života na moři (Solas), Úmluva o ochraně mořského prostředí (Marpol) a Mezinárodní úmluva o normách pro výchovu a způsobilost námořníků (STCW).
Rozhodující překážku překonala MLC již loni, kdy ji ratifikovaly Rusko a Filipíny, takže pro její platnost bylo dosaženo potřebných ratifikací 30 členských států. Tím bylo splněno i druhé kritérium, že tyto země představují alespoň 33 procent světové brutto tonáže. Ve skutečnosti jde o 60 procent. V praxi to znamená, že námořníci budou pracovat podle podmínek nové konvence na více než polovině mezinárodní obchodní flotily. Že nový soubor pravidel existuje na papíře, je věc jedna. Další věcí je však jeho uplatňování v praxi. Zásadními nástroji k tomu budou přístavní kontroly a povinná osvědčení u lodí s výtlakem nad 500 tun.
V Německu došlo k reformě námořního obchodního práva, která se také dotýká speditérů ve smluvních vztazích k partnerům. Do nového práva nepřešlo mimo jiné staré privilegium dopravce vylučující jeho odpovědnost za oheň a nautická pochybení. Protože běžné spediční podmínky ještě některé změny nezachytily, experti doporučují usilovat co nejrychleji o individuální rámcové dohody.
Státy Evropské unie potřebovaly řadu let, aby svou misí Atalanta utlumily pirátství v Adenském zálivu. Nyní vzniklo nové ohnisko rizik, a sice v Guinejském zálivu u západní Afriky. Měsíčně tam dochází až k deseti přepadům obchodních lodí piráty. V minulých dnech se v této věci konalo v Brémách setkání řady mezinárodních expertů. Snahou je uvést do života síť, která bude podporovat vlastní ochranná opatření rejdařů, bezpečnostních služeb a úřadů. Ochrana před piráty je velmi drahá a na rozdíl od Adenu dochází k přepadům v teritoriálních vodách; přitom mezi příbřežními státy vládne tak silná rivalita, že velmi ztěžuje společné postupy. A Svaz rejdařů v Evropské unii (ESCA) právě požádal Evropskou unii o vojenskou pomoc proti pirátům v celé oblasti.
Jiří Kladiva
