Komentář

České hospodářství dalo v roce 2004 nákladním dopravním oborům i spedici dobré šance. Zejména vývoz po vstupu země do Evropské unie naplnil předpoklady eurooptimistů. V opačném směru ovšem působil nárůst cen nafty. Česká silniční doprava zboží získala neocenitelný dárek v podobě zrušení kontingentů dopravních povolení do většiny destinací, a zejména zrušení hraničních prostojů. Hlavní drážní dopravce ČD cílevědoměji usiloval o dobrý drážní byznys a lepší péči o zákazníka, i když zatím bez oslňujících ekonomických výsledků. Národní letecký dopravce ČSA se obdivuhodně držel nad hladinou ekonomického marasmu, s nímž se obor civilního letectví obecně potýká. V rámci rozvoje letiště Ruzyně otevřela jeho součást ČSA Cargo na počátku roku moderní terminál. Labská plavba se letos nepotýkala s vyschlým korytem řeky jako v nedávné minulosti. Nepokročilo však řešení kauzy „labské stupně“, jejichž výstavba by měla utěšeně ovlivnit plavecké příští. Spedice a logistika zaznamenala v Česku další registrace dceřiných firem zahraničních společností, inspirovaných rozšířením evropského trhu. O tom, že i u těch největších je „chleba o dvou kůrkách“, svědčil překvapující „odstřel“ hned tří českých generálních ředitelů během jediného kvartálu. Evropská komise mlela v dopravních agendách s ohledem na nečekaně dlouhou výměnu stráží dosti dlouho naprázdno. Přitom do Rady ministrů dopravy nastoupilo v létě deset národních politiků z nových členských zemí. Ani v tomto období se však nezastavil evropský sankční mlýn a řada států se v různých seskupeních ocitla před Evropským soudním dvorem za nepřijetí různých dopravních direktiv EU do národního práva. Nový dopravní komisař Jacques Barrot to neměl od počátku lehké, protože proti některým evropským dopravním dogmatům se vzmáhal národní odpor. Pod stůl šel přístavní liberalizační balíček a „došlo k nedohodě“ o celoevropském silničním mýtném. „Na zabití“ se zdají být také některé recepty z intermodální kuchyně motivované přesunem zboží ze silnice. Jde kupříkladu o filozofii evropské intermodální ložné jednotky a také dosti virtuálně definovanou kategorii intermodálního operátora. Nu a s výrokem (připomínajícím slavné „král je nahý“) vůči koncepci striktního oddělení sítě a provozu na dráze nepřišel nikdo menší než německý spolkový kancléř, když se vyslovil pro nedělení koncernu Deutsche Bahn v případě jeho vstupu na burzu. Mezinárodní dopravní krajina byla hodně proměnlivá. Námořní doprava zboží prožívala v kontejnerovém sektoru až neuvěřitelný boom odrážející se na výkonech i ziscích. Tempu nestačily evropské a severoamerické přístavy, kde dochází k velkým prostojům na všech stranách. Opačný vývoj zažilo nákladní letectví: zatímco výkonové ukazatele šly opatrně nahoru, hospodářské výsledky v průměru nic moc a i v případech renomovaných společností byl stav vysloveně krizový. Oba zmíněné obory se potýkaly s realizací řady protiteroristických koncepcí a s problémem, jak přehrát tomu odpovídající zvýšené náklady na partnery. V evropské pozemní dopravě se stále dobře vedlo expresní a balíkové logistice, byť se začínají ozývat varovné hlasy upozorňující na mnohdy zbytečnou rychlost dodání. Naopak kombinovaná doprava (hlavně v doprovázeném provedení) zaznamenala krizi v důsledku rozšíření EU, které napomohlo přímé silniční dopravě. Dráhy ukázaly, že nákladním vlakem lze v rekordním čase projet pěti zeměmi od Turecka po Německo a konkurovat tak kamionům. Z oblasti techniky se sluší zmínit nástup kamionů s velmi nízkými emisními limity Euro 4 a 5 i zdárné pokusy nasadit na kolejích patrové ná-kladní vozy pro kusovinu (ÖBB). Z infrastruktury stojí za zmínku ote-vření 500 kilometrů dlouhé dálnice Kyjev – Oděsa na Ukrajině a příprava velkých drážních projektů mimo Evropu: v Číně a v Saúdské Arábii. Nezbývá než popřát úspěšný dopravácký rok 2005 a spolu s kreslířem Vladimírem Renčínem zadoufat, že „konečně zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí! Bude to prý v nějakým novým muzikálu“. Jiří Kladiva