9. března 2006
Minulý měsíc se připomínalo patnáct let budování kapitalismu u nás a hodnocení této doby se dosti lišila. Část historických aktérů se ukázala veřejnosti podle zásady, že „když se nepochválíme sami, nikdo nás nepochválí“. Jiní volili střízlivější pohled. Připomněl bych komentář Bedřicha Dandy, představitele českých živnostníků (a také mnohaletého předsedy svazu malých autodopravců SAČM), který poukázal na deziluzi majitelů malých a středních firem. Nejen on hovoří o nerovném přístupu k podnikatelským subjektům, který malí a střední čeští podnikatelé výrazně pociťují – i když politickými megafony je střední stav stále glorifikován jako motor i pilíř demokratické společnosti. Nejde ovšem jen o české specifikum. Střední stav v české dopravě a logistice: jak vůbec vypadá vcelku a v jednotlivých oborech? S čím se potýká? Jaké jsou různé definice „malé a střední firmy“? Jak je vůbec střední stav významný? V sektoru dopravy a logistiky v České republice funguje asi 11 nevládních svazů a asociací. Z nich je po právu vlajkovou lodí Svaz dopravy (SD), který je z nich i jediným připomínkovým místem při tvorbě zákonů. Výbavou Svazu dopravy jsou největší kalibry – České dráhy se zhruba 75 tisíci zaměstnanců, ČSA a řada dalších podniků – nikoliv snad tisíce těch mnohdy malých rodinných firem. Pohled na nedávná statisticky (ČSÚ) vykázaná množství přepravených tun (tkm nenalezeny) říká, že dráha přepraví za rok 92 milionů tun (18 %) a silnice 444 milionů tun (82 %). Lze soudit, že většina českého výkonu v tunách mohla jít mimo členy SD, často přes malé firmy tvaru majitel a řidič v jedné osobě (v Itálii podobné firmy vytvářejí 60 procent všech výkonů silniční dopravy). Malé podniky jsou členy zejména Sdružení ČESMAD Bohemia, Svazu spedice a logistiky, SAČM a některých dalších. Ovšem ani v tomto případě „malost“ převážně není na pořadu dne, protože jde o profesní organizace a málo záleží na velikosti člena – kromě příspěvků. Členy těchto organizací jsou i české dceřiné podniky nadnárodních koncernů, které v první řadě zajímají místní informace. I český střední dopravní stav je nespokojen s oblastí soudnictví, pojetím podpory podnikatelskému prostředí, celkovou daňovou zátěží a daňovou legislativou a administrativou. A bude tu i řada momentů čistě dopravních… V novém volebním období si tento stav vyžádá větší pozornost od státu, ministerstva dopravy a od nevládních svazů. Nevzpomínám si, že by se ministři dopravy za posledních deset let s drobnými podnikateli ze své iniciativy setkali – či se svazy, jež je z velké části reprezentují. Měla by se například zlepšit spolupráce s připomínkovým místem pro novou legislativu (SD) a také parlamentní podvýbor pro dopravu by měl brát více na vědomí potřeby této podnikatelské kategorie. Dotyčné svazy by mohly vzájemně činoroději spolupracovat ve prospěch malých a středních firem a vyvolat také spolupráci se složkou Střední stav při České obchodní komoře. Nový šéf resortu by neměl ignorovat možnost společného oslovení podnikatelských svazů, jak se tím u nich „proslavil“ nynější ministr zcela na počátku své éry. Prospěla by i nějaká dobrá diplomová, neřku-li bakalářská a nedejbože třeba i výzkumná zpráva o středním dopravním stavu v ČR, jeho podílu na výkonech, ale i jeho specifikách a problémech. Aby tyto řádky nepůsobily dojmem nějakého sociálního pomýlení, vezmu si na pomoc ministra dopravy nejkapitalističtější země světa. Pan Norman Y. Mineta informoval veřejnost USA, že jeho ministerstvo posílí svou podporu majitelům malých firem z oblasti dopravy, jsou-li jejich majitelé z okruhu minorit anebo jsou-li to ženy. Ministerstvo jim bude pomáhat zajistit kapitál, odbornou přípravu a poskytne jim i další asistenci při jejich aktivitách v rámci dopravní soustavy země. Představte si, že má zvláštní kancelář pro malé a znevýhodněné podnikání, která letos odstartuje regionální akce v zájmu zlepšení přístupu k projektům resortu. Uvedl to ve Washingtonu na konferenci podnikatelů této kategorie. Nekonala se bůhvíjak dávno: konkrétně 30. listopadu 2005. Jiří Kladiva
