4. května 2006
Nová zákonná úprava nestanovuje dostatečně přesně přednost pro vozidla, která se pohybují po účelových komunikacích. V případě nehody na křižovatce dvou účelových komunikací tak není možné jednoznačně určit viníka, říká předseda České společnosti pro manipulaci s materiálem – logistiku (ČSMM-L) Miroslav Zelený. S předsedou společnosti, která sdružuje odborníky z oblasti manipulace, balení a přepravy, jsme hovořili o jednáních, která ČSMM-L vede s ministerstvem dopravy, i o dalších aktivitách společnosti. „Proč podle vás ze zákona neplyne jednoznačné určení přednosti pro vozidla na účelových komunikacích? „Loni v listopadu vstoupil v platnost zákon č. 411/2005, kterým se mění zákon 361/2000 Sb. Novela mimo jiné změnila § 2 písmeno w), v němž se nyní uvádí, že ,křižovatka je místo, v němž se pozemní komunikace protínají nebo spojují; za křižovatku se nepovažuje vyústění polní nebo lesní cesty nebo jiné účelové pozemní komunikace na jinou pozemní komunikaci‘. Předchozí právní úprava na konci citovaného textu obsahovala slova ,vyšší kategorie‘; tato dvě slova byla v novele zákona vypuštěna.“ „Co to znamená pro provoz na účelových komunikacích?“ „Podle našeho názoru z vypuštění těchto dvou slov vyplývá, že za křižovatku ve smyslu zákona nelze považovat křížení či spojení účelových pozemních komunikací. Současně zákon v § 22 odstavci 2 hovoří o přednosti vozidel přijíždějících na křižovatku zprava. Křížení či spojení účelových komunikací však ze zákona křižovatkou není. Proto tak podle nás není v zákoně jednoznačně stanoveno, které z vozidel přijíždějících současně na takové místo má přednost v jízdě. A v případě jejich střetu tedy nelze ani určit viníka nehody.“ „Kterých komunikací se tento problém týká?“ „Je třeba si uvědomit, že účelovými komunikacemi nejsou pouze opuštěné polní či lesní cesty – i když také na nich může být relativně vysoký provoz motorových vozidel, třeba při sezonních pracích, a tedy i zvýšená pravděpodobnost nehody. Tento problém se totiž týká rovněž některých komunika-cí uvnitř areálů průmyslových podniků. V žádném případě by v zákoně neměla existovat podobná nejasnost.“ „Snažíte se na tento problém upozornit. Daří se vám to?“ „V lednu jsme se dopisem obrátili na ministerstvo dopravy, abychom je o této věci informovali. Navrhli jsme rovněž jednoduché řešení, kterým by podle našeho názoru bylo opětné vložení dvou vypuštěných slov – ,vyšší kategorie‘ – do § 2 zákona. Ministerstvo nám v odpovědi sdělilo, že řešením takovéto situace by mělo být případné osazení dopravních značek, což vzhledem k vysoké finanční náročnosti takového řešení na všech problematických místech pokládáme za jen stěží realizovatelné.“ „S odpovědí ministerstva tedy spokojeni nejste. Jaké další kroky jste podnikli?“ „Vyvolali jsme jednání na minis-terstvu dopravy, kde jsme jednali s Mgr. Ladislavem Ocelákem a Mgr. Otakarem Večerkou, pracovníky odboru agend řidičů, kteří nám sdělili, že ministerstvo si tento nedostatek v zákoně uvědomuje. Vzhledem k blížícím se volbám však není možné očekávat snadnou změnu této situace, jejíž řešení legislativní cestou by trvalo zhruba rok. ČSMM-L chce proto v této věci učinit ještě jeden pokus a iniciovat některého poslance, aby změnu prosadil jako přílepek jiného zákona. Jinak je nutno využívat sdělovacích prostředků k informovanosti veřejnosti a domníváme se, že tato skutečnost bude zajímat také svaz pojistitelů.“ „ČSMM-L se zabývá rovněž problematikou profesní způsobilosti osob pracujících s manipulační technikou. Připravili jste návrh profesního průkazu pro obsluhu manipulační techniky, kterým by tito pracovníci mohli prokazovat svou kvalifikaci nejen v ČR, ale v rámci celé Evropské unie…“ „Stále více lidí hledá práci za hranicemi, v zemích EU, které umožňují zaměstnávání pracovníků z ČR. A tento trend bude s postupující integrací a uvolňováním pracovního trhu unie dále narůstat. Jedním z problémů, na který narážejí ti, kdo by chtěli v zahraničí pracovat jako obsluha manipulační techniky, je nemožnost prokázat, zda a v jaké míře jsou profesně způsobilí k vykonávání této práce. To snižuje jejich hodnotu na evropském trhu práce a zmenšuje možnost nalézt odpovídající zaměstnání. Tuto situaci bychom chtěli změnit, a proto jsme ve spolupráci s některými odborníky ze Slovenska a se slovenským Národným inšpektorátem práce připravili návrh takového profesního průkazu, který by zahraničnímu zaměstnavateli garantoval způsobilost konkrétní osoby pro práci s manipulační technikou.“ „Nestačí k prokázání kvalifikace současné průkazy?“ „Odpovědnost za způsobilost ob-sluhy dnes spočívá na provozovateli manipulační techniky. V této souvislosti se někdy setkáváme s nešvarem, že zaměstnavatelé pokládají průkaz zaměstnance za své vlastnictví a často ho svým pracovníkům vůbec nedají do ruky. Když potom pracovník od firmy odejde, nemůže prokázat svou kvalifikaci. Je to podobná situace, jako kdyby zaměstnavatel zaplatil zaměstnanci řidičský průkaz a při odchodu od firmy mu ho odebral. My bychom chtěli jednotný průkaz (určitou standardizaci dokladů pro některé profese), který by vydávala nezávislá akreditovaná organizace. Údaje v takovém průkazu by byly kromě češtiny uvedeny také v anglickém jazyce. Současná situace možná docela vyhovuje některým skupinám ve starších zemích Evropské unie, které nejsou příliš nadšeny z příchodu levnějších pracovníků z nových zemí. Proto je třeba, aby iniciativa v této věci vycházela od nás.“ Pavel Toman
