13. října 2005
Seminář na téma Pojištění přepravních rizik v mezinárodním obchodě uspořádala na konci září Mezinárodní obchodní komora ČR (ICC ČR). Seminář byl zaměřen jak na teoretické, tak i na praktické otázky pojištění přepravy zásilek, zbožové/dopravní pojištění a pojištění odpovědnosti dopravce a zasílatele. Jeho součástí byl i výklad nových trendů uplatňovaných v České republice i v zahraničí a upozornění na nedostatky, které se vyskytují v praxi. Na semináři vystoupili Miroslav Šubert, odborník na problematiku zahraničního obchodu, mezinárodní dopravy, spedice a pojištění, Pavel Kadlečík, ředitel odboru AIG pojišťovny a František Ptáček, provozovatel dispašní kanceláře ve vnitrozemské vodní dopravě. Semináře se zúčastnili zástupci obchodních společností, dopravců, bank, pojišťovací makléři a další zájemci o danou problematiku. Pojištění v zahraničním obchodě hraje důležitou úlohu při zajišťování zahraničněobchodních operací. Praxe mezinárodního obchodu a dopravy rozlišuje dopravní/zbožové pojištění, pojištění odpovědnosti dopravce, pojištění odpovědnosti zasílatele jako takového či jako operátora multimodální přepravy. Dopravní (či zbožové) pojištění není pojištěním odpovědnostním, vztahuje se na zboží. Dojde-li ke škodě, sama tato skutečnost je důvodem k plnění pojišťovny. Dopravní/zbožové pojištění je vhodné sjednat pro případ poškození nebo zničení zboží, či jeho pohřešování. Pojištění zásilky trvá po celou dobu obvyklé přepravy, tedy i po dobu, kdy je zásilka překládána a skladována. Pojištění přepravy zásilek se v běžné praxi provádí podle podmínek vydaných v roce 1982 v Londýně pod názvem „Institute Cargo Clauses“, rozdělených dále do kategorií rizik A, B a C. Pro praxi je zvláště důležité použití institutu pojištění zboží i pro případy společné havárie v námořní a ve vnitrozemské vodní dopravě, jehož účelem je eliminace rizik a nákladů k tíži povinného, vyplývajících z tohoto způsobu přepravy, po uzavřeném dispašním řízení. Na semináři bylo mimo jiné připomenuto správné používání institutu pojištění podle INCOTERMS 2000, tedy z hlediska přechodu rizika z prodávajícího na kupujícího. Je-li sjednáno použití INCOTERMS 2000 mezi prodávajícím a kupujícím v kupní smlouvě, pak je nutné také správné použití příslušné dodací doložky při volbě dopravní cesty a dopravního prostředku. Nelze používat jiné dodací doložky než v INCO-TERMS 2000 uvedené pro ten který druh dopravy. Odpovědnost dopravce je v mezinárodní přepravě stanovena mezinárodními úmluvami (Úmluva CMR, Úmluva COTIF-JPP CIM, Montrealská úmluva 1999, Haagsko-Visbyská pravidla, Hamburská pravidla). Vše-obecně platí, že dopravce odpovídá za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky nebo za její poškození, které vzniklo od okamžiku převzetí zásilky až do okamžiku jejího vydání, jakož i za překročení dodací lhůty. Dopravce je zbaven odpovědnosti, jestliže ztráta zásilky, její poškození nebo překročení dodací lhůty bylo zaviněno oprávněným, příkazem oprávněného, vlastní vadou zásilky nebo okolnostmi, které dopravce nemůže odvrátit a jejichž následky odstranit není v jeho moci. Pojištění silničního dopravce se sjednává podle Všeobecných pojistných podmínek vydaných konkrétní pojišťovnou. Současná praxe v ČR se u mezinárodních silničních přeprav zboží neustále potýká se skutečností, že ČR dosud neratifikovala Protokol číslo 1 Úmluvy CMR z roku 1978, který stanoví odpovědnost dopravce hranicí 8,33 ZPČ za 1 kg chybějící hmotnosti pro dopravce zemí, které k tomuto protokolu přistoupily. Vůči do-pravcům z ČR zůstává v platnosti hranice odpovědnosti podle Úmluvy CMR z roku 1956, jejího článku 23 ve výši 25 zlatých franků (určité ryzosti) za 1 kg hrubé hmotnosti nákladu, která představuje až šestinásobek hranice určené Protokolem z roku 1978, což je velice nepříznivé vůči českým dopravcům v případě regresu uplatněnému proti nim po-dle českého právního řádu. Protokol již ratifikovala většina členských zemí EU, o jeho ratifikaci ze strany ČR usilují již delší dobu Česká společnost pro dopravní právo a další instituce prozatím však neúspěšně. V případě pojištění odpovědnosti zasílatele se jedná o pojištění odpovědnosti za škodu vzniklou v souvislosti s činností zasílatele, uvedené v obchodním rejstříku. Z pojištění odpovědnosti zasílatele vznikne pojištěnému zasílateli právo, aby za něj v případě vzniku škody pojišťovna s poškozeným náhradu projednala a uhradila jeho oprávněné nároky. Podle obchodního zákoníku odpovídá zasílatel za škodu na převzaté zásilce vzniklou při obstarávání přepravy, ledaže ji nemohl odvrátit ani při vynaložení odborné péče. Ne-zbytným předpokladem je v tomto případě písemně uzavřená zasílatelská smlouva mezi zasílatelem a příkazcem. Předmětem odpovědnosti zasílatele mohou být například obstarání přepravy, termínovaná zásilka, knihování lodního prostoru či vystavené naloďovací dokumenty. Pro zasílatele, který je členem Svazu spedice a logistiky ČR, je pojištění této odpovědnosti povinné. V případě pojištění odpovědnosti zasílatele – operátora multimodální přepravy jde o pojištění zvláštní odpovědnosti zasílatele oprávněného vystavovat konosament pro multimodální přepravu (FIATA FBL), který vystupuje v roli operátora multimodální přepravy s odpovědností dopravce. Květuše Špuláková www.icc-cr.cz
