10. června 2004
Po vstupu České republiky do Evropské unie se změnily podmínky pro výkon celní správy. Na jedné straně celníkům částečně ubylo práce, neboť zboží ve vnitrounijním styku nepodléhá celnímu řízení, na straně druhé jim však některé povinnosti také přibyly. O tom, jak se celní správa s novou situací vypořádává, s námi hovořil pracovník odboru celního dohledu Generálního ředitelství cel ČR (GŘC) ing. Jaroslav Ille.
„Projevily se po 1. květnu v režimu tranzitu výrazné změny?“
„Srovnáme-li jeho rozsah před vstupem do Evropské unie se současnou situací, pak vidíme skutečně značnou změnu. Dříve byl u nás zahajován či ukončován poměrně vysoký počet operací v režimu národního nebo společného tranzitu, dnes se ČR v tomto ohledu dostává na úroveň průměrných či spíše podprůměrných států EU. Současné období po vstupu v sobě ještě nese důsledky ukončování režimů aktivního zušlechťovacího styku a zboží, které se dosud nachází v režimu tranzitu, se přepravuje zpět do zemí, odkud k nám bylo ke zpracování dodáno.“
„O kolik se tedy již snížil rozsah režimu tranzitu a jaký konečný stav očekáváte?“
„Už nyní se hovoří o poklesu zhruba o 60 až 70 procent v porovnání s předcházejícími měsíci. Uvedený doběh různých režimů sice zatím ovlivňuje počty operací, ovšem i tak je propad velmi znatelný. Je třeba si uvědomit, že pokles bude v určitém přechodném období zhruba tří měsíců dále pokračovat, než doběhnou režimy aktivního zušlechťovacího styku. Konečný stav odhaduji na přibližně 20 až 25 procent v porovnání s obdobím před vstupem země do EU.“
„Zaznamenávají podobný pokles výkonů v oblasti režimu tranzitu i ostatní nové členské země Evropské unie?“
„Ano, statistiky za první polovinu května, které jsme získali z Bruselu, jasně ukazují, že i ostatní nové členské země zaznamenaly pokles zhruba o 70 procent. Jedná se o jasný a zřetelný trend, z něhož Česká republika v žádném případě nevybočuje. U nás se tento propad naopak projevuje ještě více, neboť žádná z našich hranic netvoří vnější hranici unie.“
„Znamená to také, že obdobným způsobem klesají i nároky na celní službu?“
„Tak výrazné to samozřejmě není. Sledujeme vývoj poptávky po vyřizování celních režimů a zatím stále ještě dobíhá nejen už zmíněný aktivní zušlechťovací styk, ale také celní sklady a podobně. Proto není sestup poptávky po celní službě tak prudce zlomový. Projevuje se jistá setrvačnost a pokles poptávky po našich službách je postupný.“
„Jak hluboký může pokles v konečném důsledku být?“
„Kde se pokles zastaví, můžeme jenom odhadovat, neboť vše závisí na aktivitách tuzemských obchodních a dopravních firem. A rovněž na případných investičních akcích, které poptávku po celních službách ovlivňují, jako je například začíná ovlivňovat budovaný závod TPCA v Kolíně. Rovněž je třeba zohlednit, že celní správě přibyly nové kompetence a s nimi i nové úkoly, například v oblasti správy spotřebních daní, asistenčních činností nebo Intrastatu. Poptávka po službách celní správy stále existuje, jen se přelévá do jiných oblastí.“
„Na celní správu tedy přešly nové povinnosti.“
„První nová povinnost na nás přešla již od počátku roku, když se celní správa stala jediným správcem spotřební daně v ČR. Kromě dosavadních povinností spojených se správou spotřebních daní při dovozu zboží do ČR nám nyní náleží i správa této daně pro zboží, které se u nás vyrábí. Je to opravdu značné množství práce. Co se týče dalších úkolů souvisejících s našimi novými kompetencemi, patří mezi ně mimo jiné například kontrola dálničních známek. Zcela nové je však především monitorování pohybu zboží v rámci unie pomocí systému Intrastat. Právě celní úřady jsou místy, v nichž se hlášení Intrastat podává.“
„Režim celního tranzitu sice na jedné straně zažívá pokles objemu činnosti, na straně druhé se však pro některé firmy stává horkým problémem, neboť již platí nové, evropské předpisy, ve kterých údajně ani celníci nemají vždy jasno.“
„Ano, začaly se uplatňovat nové předpisy a celní správa i deklarantská veřejnost se nimi musí důkladně seznámit. Jenže dosud nejsou k dispozici finální a oficiálně zveřejněné překlady základní legislativy, což byla povinnost Evropské komise vůči nově přistupujícím státům. Proto může docházet – a leckdy i dochází – k nejednotnému výkladu některých ustanovení. Česká celní správa se snaží jednotlivé předpisy dávat veřejnosti k dispozici, jakmile získá od Evropské komise jejich autorizovanou verzi. Zveřejňujeme je na našich internetových stránkách a také je distribuujeme na zvláštních nosičích CD-ROM, které sami vydáváme a jsou k dispozici na celních úřadech. Ale tato záležitost je stále v běhu a postupně se vyvíjí.“
„Znamená to tedy, že Evropská unie nyní v této oblasti neplní své povinnosti?“
„Upozorňovali jsme na tento problém od samého počátku. Do 30. dubna Evropská unie hodnotila nově přistupující členské státy včetně České republiky a vytýkala jim věci, které musí zlepšit, a přikazovala jim, jak mají upravit svou legislativu. Na druhé straně také měla vůči nově přistupujícím zemím určité povinnosti. Nyní se ukazuje, že některé tyto povinnosti nejsou řádně plněny ve stanoveném termínu. Karta se v jistém smyslu obrací a nové členské státy najednou trpce hodnotí práci Evropské unie, která měla splnit své povinnosti a nesplnila je. Což novým členským státům přináší mnohé problémy.“
„Dovedou se celníci s těmito problémy vypořádat?“
„Především reagujeme na četné dotazy, které nám písemně, telefonicky nebo elektronicky klade deklarantská veřejnost. Někdy zvoní telefony celý den a lidé nás žádají o pomoc. Chtějí, abychom jim vysvětlili, jak je třeba uplatňovat různá ustanovení a podobně. Snažíme se pomoci, a pokud známe správnou odpověď, poskytneme ji tazateli okamžitě.
Ovšem tam, kde jsou nejasná ustanovení nebo kde existuje možný dvojí výklad, musíme hledat upřesnění přímo u pracovníků Evropské komise odpovědných za danou oblast.“
„Čekáte dlouho, než v takovém případě přijde z Bruselu patřičná odpověď?“
„Záleží na složitosti dotazu. Pokud se například jedná o uplatňování konkrétních článků či předpisů, pak odpověď obvykle přijde jen za několik hodin, maximálně za jeden až dva dny. Pokud je však problém komplikovanější a je třeba věc nejprve rozebrat, dotaz přesně formulovat, pak si už samotná příprava takového dotazu vyžádá delší čas a jeho zodpovězení úředníky Evropské komise se také prodlužuje. V takovém případě čekáme na odpověď obvykle několik dnů.“
„Jak byste celkově zhodnotil spolupráci vašeho úřadu s Evropskou komisí?“
„Z mého pohledu je spolupráce s generálním ředitelstvím pro daně a celní unii Evropské komise dobrá. Já mám ovšem zkušenosti už z minulé doby, kdy ČR byla smluvní stranou Úmluvy o společném tranzitním režimu, která je součástí legislativy EU. Od roku 1996 jsem byl s orgány Evropské komise v podstatě v každodenním kontaktu a mohu tuto spolupráci jen chválit. Všichni moji kolegové ovšem takovou možnost komunikovat s úředníky unie neměli, a když ze dne na den vystřídala legislativu národní legislativa společenství, je to pro ně nová věc a chybějí jim kontakty v Bruselu. Pro někoho to může vytvářet určité komunikační problémy a podobně. Jedná se o skokovou změnu a každá taková změna s sebou přináší komplikace. Myslím si však, že vše lze překonat a bude jen otázkou času, aby si lidé zvykli na novou práci, už ne pouze v týmu národním, ale celoevropském, a z této úrovně pak začali komunikovat jak s ostatními celními úřady států EU, tak s těmi zástupci Evropské komise, kteří mají na starosti celní legislativu.“
„Spediční firmy si však stěžovaly i na problémy, které měly v prvních dnech po vstupu do Evropské unie při komunikaci s celní správou…“
„V prvních pracovních dnech po vstupu do EU se skutečně vyskytly určité potíže. Celní správa začala na zpracovávání podkladů pro celní řízení od května používat nový software, který je kompatibilní se softwarem používaným v EU, protože základní data pro celní řízení, jako je TARIC, se musejí zasílat z bruselské centrály. My jsme si v sobotu a v neděli (1. a 2. května) celý systém důkladně prozkoušeli, ale bohužel jsme nemohli použít ostrá data. Ta jsme začali zadávat až 3. května, tedy první pracovní den po vstupu. Vyskytly se sice některé chyby, ale dařilo se nám je průběžně odstraňovat. Přesto vznikaly čekací doby, které nám deklarantská veřejnost vyčítala. Jedním z problémů byla nedostupnost bruselského serveru se systémem TARIC, což je celní sazebník EU doplněný o údaje o obchodně-politických opatřeních, jako jsou kvóty a licence. Tento bruselský server nebyl na počáteční nápor tak docela připraven a část žadatelů se tam nedostala napoprvé, ale museli provést několik pokusů. Náš úřad v této věci v Bruselu okamžitě intervenoval a situace se napravila. Jinou věcí bylo, že ne všechny firmy z řad deklarantské veřejnosti si pořídily odpovídající softwarové vybavení, které by komunikovalo s naším systémem. Proto v některých případech museli celníci údaje zadávat ručně a z toho samozřejmě vznikaly čekací doby.“
„V současné době již tedy systém funguje bez problémů?“
„V zásadě ano. Ale je třeba říci, že všichni, jak celní orgány, tak deklarantská veřejnost, by měli vzít vážně skutečnost, že od 1. května u nás existuje nové prostředí s novou legislativou. Měli by se obrnit určitou trpělivostí i vzájemnou vstřícností, pomáhat si a vysvětlovat si navzájem některé sporné otázky, protože i pro pracovníky celních úřadů je tato věc nová a i oni se mohou někdy mýlit. Mnohé omyly zase vznikají na straně deklarantů, kteří si třeba vysvětlují určité ustanovení nesprávně nebo opominou nějakou důležitou podmínku. V takové situaci je lepší se dvakrát zeptat a důkladně si připravit dotaz tak, aby zahrnoval všechny podmínky a možnosti. To vše sice vyžaduje čas, kterého je někdy příliš málo, ale jen tak můžeme tazatelům dát skutečně správnou odpověď.“
Pavel Toman
