31. května 2013
PRAHA (31.5.) – Společnost Kapsch na začátku května oznámila, že dopravci za loňský rok získají na množstevních slevám na mýtném maximálně 50 z plánovaných 250 milionů Kč. O tom, jakou šanci dosáhnout na slevy mají malí dopravci a jaká je obecně jejich současné postavení na trhu, jsme hovořili s Bedřichem Suldovským, místopředsedou Společenství autodopravců Čech a Moravy (SAČM) a členem předsednictva Strany soukromníků ČR.
Vzhledem k pozdnímu startu slev na mýtném pro časté uživatele systému na ně loni dosáhlo mnohem méně dopravních firem, než se původně plánovalo. Máte informace o tom, kolik je mezi nimi malých dopravců?
„Podle průzkumu, který jsme si udělali mezi malými a středními dopravci, na tyto slevy nedosáhnou ani dvě procenta z nich. Slevy se loni navíc nevypočítávaly z celého roku, takže šanci měli skutečně jen ti, kteří jezdili dennodenně po dálnicích. Celkově proto pokládám celý systém slev tak, jak je nastaven, za ekonomicky nepřijatelný. Od počátku jsem byl proti jeho zavedení, protože je výhodný jen pro pár větších firem a narušuje hospodářskou soutěž v dopravě. Ten, kdo slevu dostane, může snížit cenu a ještě více konkurovat ostatním, kteří na ni nedosáhnou.“
Ti, kdo zpoplatněné komunikace více využívají, však za jejich použití odvádějí v souhrnu i větší částky…
„Přiznávání slev na mýtném bylo součástí dohody mezi Sdružením ČESMAD Bohemia a tehdejším ministrem dopravy Vítem Bártou. Dohoda se týkala i kompenzací za zvýšené sazby mýtného v celkové výši 300 milionů Kč. K těmto jednáním jsme nebyli přizváni a dostali jsme se k nim až v poslední fázi, když se o nich dozvěděl náš předseda Bedřich Danda, a to z titulu své funkce náměstka ministra průmyslu a obchodu. Na jednání jsem pak upozorňoval, že dálnice nejsou zboží, kterého se potřebujeme zbavit a že je nesmysl poskytovat slevy, aby se po nich jezdilo častěji. Navíc jsme členy Evropské unie a slevy musí být i pro zahraniční dopravce – budeme tedy peníze dávat někomu, kdo je z naší země vyváží a více nám ničí komunikace. Takto se opravdu chovat nelze, nehledě na to, že celý systém je nespravedlivý, protože není určen všem.“
Jaké by tedy bylo jiné řešení?
„Navrhoval jsem, aby byl systém slev zrušen, protože slevy nemají žádný smysl, a dokladoval jsem to na údajích od ministerstva dopravy. Další ministr dopravy Pavel Dobeš (jeden ze čtyř ministrů během jediného volebního období!) uvedl, že jeho resort počítá s tím, že nejenže dopravcům zaplatí za rok na slevách zhruba 300 milionů Kč, ale dalších 30 milionů bude stát změna softwaru společnosti Kapsch a 20 milionů Kč si vyžádá administrativa Ředitelství silnic a dálnic. Kdyby tyto prostředky byly vynaloženy na opravu nejkritičtějších úseků komunikací, bylo by to mnohem smysluplnější a prospěšné pro všechny.“
Jaký limit najetých kilometrů by podle vás byl dosažitelný i po menší dopravce?
„Předseda našeho společenství Bedřich Danda navrhoval limit 40 tisíc kilometrů, což neprošlo z jednoho prostého důvodu. Podle jeho propočtu totiž stát na zvýšeném mýtném vybere 1,1 miliardy Kč, ale bude muset investovat 30 milionů Kč do softwaru firmy Kapsch a 20 milionů do ŘSD. Namísto 300 milionů by při limitu 40 tisíc Kč dopravcům vyplatil 900 milionů, takže by na tom prodělal. Navrhoval jsem proto, aby místo mýtných slev byla snížena spotřební daň z pohonných hmot, která by vedla v větším výtočům a tedy i k většímu množství peněz vybraných na dani. Cena nafty se s určitými výkyvy neustále zvyšuje a kdo může, tankuje tam, kde je to levnější, tedy v zahraničí. Navíc nyní předkládaná (prošla zatím jen třetím čtením) novela zákona o pohonných hmotách, která pro distributory zavádí dvacetimilionovou kauci, může přispět ještě k dalším výkyvům v cenách nafty.
Snížení spotřební daně by tak bylo rozhodně pro všechny spravedlivější a také všestranně přínosnější, než stávající slevy na mýtném. Výše spotřební daně by se také mohla měnit v závislosti na sezoně a pokud by se ukázalo, že neplní svůj účel – nevede k navýšení příjmů, bylo by možné ji upravit. Ale ministr financí, v podstatě jako jediný, je neustále proti. Ovšem blíží se volby a toto téma je politicky dostatečně atraktivní, takže k nějaké změně by ještě dojít mohlo.“
Zmínil jste se o tom, že i někteří malí dopravci na slevy dosáhli. Jak velkým přínosem jsou pro jejich hospodaření?
„To je další má výhrada proti těmto slevám. Vezměte si, že s jedním vozidlem skutečně najedete sto tisíc kilometrů a dostanete zpět pět procent, tedy pět tisíc Kč. Ovšem co všechno musíte učinit, abyste je dostal! Nejdříve je třeba se do systému zaregistrovat, pak vše pečlivě sledovat a než o peníze požádáte, musíte zkontrolovat, jestli jsou vaše výpočty shodné s výpočty ŘSD. Máte měsíc na to, abyste se přihlásil a měsíc na veškerou kontrolu a stát pak má tři měsíce na to, aby vám peníze vrátil. Když si spočítáte, co vás to stojí úsilí, času i peněz na zaměstnance, abyste dostal zpět pět tisíc Kč, zjistíte, že o rentabilitě vůbec nelze mluvit. Význam to má pouze pro pár velkých firem, jejichž vozidla jedí denně mezi Prahou a Ostravou a podobně. Je to zkrátka ekonomicky nepřijatelné.“
Existuje ještě vůbec u malých dopravců nějaký prostor pro snižování nákladů?
„Náklady, pokud člověk chce podnikat poctivě, už dál snižovat nelze. Již dnes jezdí malí dopravci mnohdy za ceny, které jsou pod reálnými náklady, a mnozí si to ani neuvědomují. Zhruba dva roky proto naše společenství usiluje o zvýšení finanční gramotnosti mezi malými firmami a připravujeme pro ně určitý návod, jak si tyto náklady dobře spočítat. Problém je i v tom, že když má někdo třeba sto kamionů, může si nárůst nákladů do ceny snáze promítnout. Jeho vyjednávací pozice je mnohem silnější, než u malého dopravce s jedním či dvěma vozidly. Práce pro dopravce sice je, ovšem za cenu, za jakou to firmy nemohou ustát. A že za takových podmínek dál jezdí, je jen proto, že mají velké závazky – splácejí leasingy a půjčky – a jediná možnost, jak ušetřit, je, že omezí údržbu, nebudou investovat a budou šetřit na platech. Navíc se zde objevuje konkurence z Polska, která má nižší náklady, o Ukrajincích ani nemluvě. Pokud sem vniknou, tak nás zničí, protože ze strany státu čeští dopravci ani podnikatelé nemají žádnou ochranu.“
Není to dáno i tím, že na trhu je prostě přetlak nabídky dopravních kapacit?
„Neustále se spoléhá na volnou ruku trhu, ale ta vše nevyřeší. Například v Mnichově, když chce někdo taxikářskou licenci, musí si počkat, až někdo ze současných taxikářů zruší svou živnost, případně si může koupit nějakou zavedenou firmu. A to jen proto, že kdyby jich tam bylo víc, neuživili by se. Jsem jednoznačně pro to, aby se zpřísnila pravidla pro vstup na trh, a to nejen v silniční dopravě, ale i v dalších oborech. To, že licenci dostane v podstatě každý, kdo o ni zažádá, vede jen k tomu, že v našich řadách podnikají nekvalifikovaní dopravci, řada z nich porušuje pravidla, a ti poctiví jim nemohou konkurovat. Dříve hrály významnou roli cechy. Ty si určovaly, kdo může v daném oboru podnikat, a hlídaly si, aby podnikal poctivě a nekazil pověst ostatním. To dnes ovšem neexistuje. SAČM dále pokračuje v tzv. bipartitním dialogu – etapa II, během níž se bude na základě prognóz demografického vývoje zkoumat, jaká bude v následujících letech v nejrůznějších oborech potřeba zaměstnanců, což by mohlo také přispět k určité regulaci, ale určitě ne v nejbližší době.“
Co by malým firmám nejvíce pomohlo?
„Jednoznačně třicetidenní lhůta splatnosti faktur, jejíž zavedení je dnes již o něco reálnější, neplacení DPH z neuhrazených faktur, nezvyšování mýtného a nezavádění tzv. ekologické daně. A samozřejmě takové podmínky na trhu, aby si všichni dopravci mohli promítat zvýšené náklady do svých cen. To ti malí téměř nemohou a v důsledku toho začínají používat nekalé praktiky. Nelze se pak divit, že ve výběrových řízeních na dopravu je rozhodující jediné kritérium – nejnižší cena.“
Vidíte nějakou šanci, že by se tato situace mohla změnit k lepšímu?
„Podle některých odhadů by se ekonomická situace v druhém pololetí a příštím roce mohla trochu zlepšit, což by mohlo mít dopad i na podnikání v silniční dopravě. Vláda hodlá také aplikovat devatenáct prorůstových opatření a ODS vyhlásila podporu živnostníkům, to vše se týká i autodopravců. Ale základní problém to neřeší – většina firem je podfinancovaná a chybí jim perspektiva.“
Jak může SAČM přispět ke zlepšení podmínek pro podnikání malých dopravců?
„Naše společenství se neustále snaží hájit jejich zájmy na nejrůznějších úrovních. Ale zjišťujeme, že když se připravují nějaká důležitá rozhodnutí, malé firmy nejsou nikde zastoupeny a na rozhodování mají mnohem větší vliv ty velké. Snažili jsme se mnohé prosazovat i přes nejrůznější politické strany. Tvářily se vstřícně, ale jen do voleb, pak ze slibů sešlo a naše návrhy nikdo neprosazoval. Rozhodli jsme se proto spojit se Stranou soukromníků ČR, protože pokud bychom se dostali do parlamentu, už bychom byli přímo účastníky zákonodárného procesu a neměli pouze poradní hlas.“
Milan Frydryšek
