6. července 2014
Zemní plyn je nejvšestrannějším palivem současnosti, mohou na něj jezdit prakticky všechna vozidla od kamionů přes autobusy, osobní auta po motorky. Také na českém trhu vozidel na CNG přibývá, nicméně zejména veřejný sektor v tomto směru zaostává. „Vláda by se měla více zaměřit na podporu rozšíření CNG ve veřejné dopravě,“ řekl výkonný ředitel Českého plynárenského svazu Jan Ruml.
„Ve kterém segmentu trhu vidíte největší potenciál pro vozidla na CNG a proč?“
„Nejvíce vozidel na CNG pravděpodobně přibude ve střednědobém horizontu v segmentu osobních vozidel mimo jiné v souvislosti se zahájením výroby automobilu Škoda Octavia G-tec, neboť vozidlo tohoto typu je nejen jedním z nejoblíbenějších fleetových vozidel střední třídy, ale zároveň jedním z nejprodávanějších vozidel této třídy v ČR. V dlouhodobějším časovém horizontu postupně přibývají počty plynofikovaných vozidel v oblasti kamionové dopravy, protože pro firmy to znamená velké úspory a doba návratnosti investic je velmi krátká. Zde se však – z důvodu dojezdových vzdáleností pro dálkovou kamionovou dopravu – předpokládá kromě CNG také rozvoj použití zkapalněného zemního plynu (LNG).
Podle poslední zprávy Navigant Research z dubna 2014 by mělo jezdit do roku 2022 po celém světě jen nákladních vozů a autobusů na CNG až 3,7 milionu. Zemní plyn je nejvšestrannějším alternativním palivem, na zemní plyn jezdí dnes osobní auta, nákladní automobily, autobusy, ale i popelářské vozy, motorky, trojkolky, vysokozdvižné vozíky, traktory, letištní tahače, lokomotivy a v Austrálii dokonce i stopadesátitunové silniční vlaky. Ročně se prodá ve světě asi 2,3 milionu CNG vozidel a toto číslo každým rokem narůstá, v roce 2023 by to mělo být ročně dokonce 3,5 milionu. Do roku 2020 by celkově auta na zemní plyn měla mít podíl devět procent ze všech vozidel na světě a podle těchto odhadů pak bude CNG třetím nejoblíbenějším palivem po benzinu a naftě.“
„Jak hodnotíte státní politiku ve vztahu k rozšíření provozu vozidel na CNG? Kam by měla státní podpora směřovat?“
„Především by měla podpora směřovat do sektoru veřejné dopravy. Vláda ČR se k tomu v rámci implementace Státní politiky životního prostředí ČR 2012 – 2020 dokonce zavázala, chce prosazovat zvýšení podílu čistých a energeticky účinných vozidel podporou obměny vozového parku a zaváděním pobídek na straně poptávky v rámci městských center. Bohužel CNG autobusů u nás v městské a příměstské dopravě jezdí jen 500 mimo jiné také proto, že Ministerstvo dopravy zrušilo přímou podporu/dotaci CNG autobusům.
Ministerstvo životního prostředí pro rok 2014 zajistilo dotaci ve výši miliardy Kč CNG autobusům pro ostravský, brněnský a ústecký region, ale zdá se, že jde o poslední dotační titul pro uvedený dopravní segment, přestože zcela pozitivní environmentální dopady použití zemního plynu v dopravě jsou nezpochybnitelné. Zdaleka totiž nejde jen o emise oxidů uhlíku, síry či NOx, ale zejména o produkci prokazatelně karcinogenních polycyklických aromatických uhlovodíků a pevných částic např. PM 2,5, které – díky jednoduché molekule metanu (CH4) – vůbec vznikat nemohou. Pokud jde o další oblast podpory využití alternativních paliv, domnívám se, že podobně jako v Německu, kde se ve vládním prohlášení připravuje prodloužení podpory zemního plynu v dopravě prostřednictvím snížené sazby spotřební daně za původně stanovený rok 2018 (pravděpodobně 2025), by i Česká republika měla jít podobnou cestou a období snížené, respektive postupně zvyšované, spotřební daně prodloužit za původně plánovaný rok 2020.“
„A pokud jde o podporu vozidel na CNG na půdě institucí Evropské unie?“
„I Evropa má zájem podporovat alternativní paliva. Evropský parlament schválil v dubnu tohoto roku směrnici o zavedení infrastruktury pro alternativní paliva. Směrnice, kromě rozsáhlého seznamu opatření na podporu rozvoje trhu s alternativními palivy v Evropě, nařizuje konkrétní počty plnicích stanic i na CNG a LNG. Určuje například ne-zbytnou průměrnou vzdálenost mezi CNG stanicemi na 150 kilometrů a 400 kilometrů mezi stanicemi LNG na hlavních evropských komunikacích. Členské země EU, tedy i Česká republika, nyní musí do dvou let připravit příslušné plány, a to včetně stanovení konkrétních cílů ohledně počtu plnicích stanic a znění hlavních vnitrostátních právních předpisů, které přijmou. Každé tři roky pak musí členské státy EU předložit Evropské komisi zprávu o provádění vnitrostátního rámce politiky, tedy jaké přímé pobídky k nákupu dopravních prostředků využívajících alternativní paliva stanovila.“
Tomáš Johánek
