2. července 2021, Pavel Víšek
Projekt GreenVoyage2050, do něhož se zatím zapojilo jedenáct partnerských zemí, zahájila Mezinárodní námořní organizace (IMO) společně s norskou vládou v květnu 2019. O ambicích transformovat námořní dopravu pro budoucnost s nízkými emisemi uhlíku jsme hovořili s technickou analytičkou tohoto projektu Minglee Hoe.
Strategie IMO pro snižování výskytu skleníkových plynů vyžaduje nová paliva a nové technologie. Do kterých vkládáte největší naděje?
IMO uplatňuje přístup založený na stanovování cílů, sektoru nepředepisujeme, jakým způsobem dojde k naplnění strategického cíle snižování emisí skleníkových plynů. V běhu máme řadu projektů a iniciativ, které námořnímu sektoru pomáhají v dosažení cílů.
Jedním z nejdůležitějších prvků projektu GreenVoyage2050 je podpora globálního úsilí při testování a demonstraci technologických řešení. Participace soukromého sektoru je zajištěna prostřednictvím stávajícího sdružení Global Industry Alliance na podporu nízkouhlíkové námořní dopravy a také díky znalostní bázi expertů působících v dalších členských organizacích. Spoléháme rovněž na prohlubování partnerství v již fungujících programech, protože s jejich pomocí můžeme podpořit řešení – s nízkými nebo dokonce nulovými emisemi – v námořním sektoru rozvíjejících se zemí.
Jak vypadá spolupráce mezi rejdaři a přístavy? Jakou důležitost přikládáte udržitelným přístavním iniciativám a opatřením ke snížení emisí na rozhraní loď‑přístav?
Vztahy mezi majiteli, respektive provozovateli námořní přepravy a přístavy by asi lépe popsala Mezinárodní asociace přístavů nebo Mezinárodní komora pro námořní dopravu. Role přístavů je velmi významná. IMO schválila rezoluci na podporu dobrovolné spolupráce mezi přístavy a rejdaři v zájmu snižování lodních emisí skleníkových plynů. Jde především o regulační, technické, provozní a ekonomické iniciativy, jako je například poskytování dodávek energií z pobřežních zařízení (prioritou je samozřejmě využívání obnovitelných zdrojů). Ale jde i o bezpečné a efektivní skladování alternativních paliv (nízkoemisních nebo s nulovými emisemi) a rovněž o pobídky všeobecně podporující ekologickou námořní dopravu či o podporu optimalizace nájezdu lodí do přístavů s důrazem na dodržování časových harmonogramů.
Global Industry Alliance (GIA) na podporu nízkouhlíkové dopravy, která funguje pod záštitou projektu IMO GloMEEP, považuje roli přístavů při dekarbonizaci námořní dopravy za klíčovou. Obrovský potenciál při snižování emisí má optimalizace JIT (just‑in‑time) provozu. GIA získává příklady úspěšné praxe přístavů, které již JIT operace implementovaly – cenné jsou ovšem i nezdary. Daří se tak totiž analyzovat překážky a aplikovat opatření k jejich překonání.
IMO podporuje také řadu iniciativ a opatření pro snížení emisí na zemi i na moři – v tomto úsilí hrají členské země IMO a jejich přístavy významnou úlohu. IMO spolupracuje s mnoha subjekty včetně asociací rejdařů (jako je Mezinárodní komora námořní dopravy nebo BIMCO – obě mají status nevládní organizace u IMO), výrobců vybavení či přístavů, a to nejen při dekarbonizaci, ale i digitalizaci v rámci iniciativ typu GreenVoyage, SWIFT nebo GMN.
Publikovali jsme také návod pro připlutí just‑in‑time, který přináší přístavům i rejdařům řadu praktických rad pro snižování emisí skleníkových plynů díky zvyšování efektivity přístavů a optimalizaci nájezdů přístavů. Koncept je založen na stanovení optimální provozní rychlosti lodi, aby připlula do přístavu k přidělenému místu odbavení přesně v okamžiku, kdy je volné, dále na vylepšení přístavních služeb (lodivod, remorkéry, úvazy při kotvení plavidla). Loď pak nebude plýtvat palivem při manévrování před přístavem. Zkrátí se rovněž čas čekání před odbavením. Celkově se tak dočkáme odlehčení provozu před přístavy i v nich.
V roce 2020 IMO ve spolupráci se singapurským přístavem spustila iniciativu NextGEN (Next Green and Efficient Navigation), která propojuje nejrůznější projekty spojené s nízkouhlíkovou námořní dopravou. Cílem je identifikovat globální ekosystém a synergie pro podporu spolupráce mezi všemi programy.
Problém nízkouhlíkové dopravy je globální, ale jeho řešení není levné. Jak lze efektivně zapojit nejméně rozvinuté země? Může tady pomoci skupina kolem Světové banky?
Ano, samozřejmě. Spustili jsme iniciativu FIN‑SMART ve spolupráci s Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj (EBRD) a skupinou Světové banky. FIN‑SMART slouží jako diskusní platforma pro pravidelná setkání mezi hlavními aktéry námořního sektoru na téma financování přechodu k trvale udržitelnému rozvoji. Kulatý stůl pomáhá urychlit finanční toky – zejména v rozvíjejících se zemích – pro dekarbonizaci námořního sektoru, a to v souladu s individuálními prioritami konkrétních států i strategií IMO pro snižování emisí skleníkových plynů. Účastníci diskusí řeší také otázky, které sektor trápí v souvislosti ekonomickými dopady pandemie koronaviru.
IMO podporuje všechny členské země v úsilí o zajištění zelené budoucnosti, což zahrnuje i rozvíjející se malé ostrovní země (SIDS – Small Islands Developing States) a méně rozvinuté země (LDC – Least Developed Countries). Jedním z nejdůležitějších nástrojů je sdílení zkušeností. IMO proto organizuje množství workshopů, konferencí a dalších událostí a setkání, kde si účastníci vyměňují informace o technologiích a dalších aspektech důležitých pro zajištění nízkoemisní budoucnosti. Projekty, na nichž aktuálně pracuje naše oddělení pro partnerství a projekty DPP, podporují členské státy v dosažení 17 cílů Agendy pro trvale udržitelný rozvoj 2030. Finanční zdroje poskytují národní vlády, instituce i firemní sponzoři.
Příkladem je právě projekt GreenVoyage2050, který je podporován norskou vládou a cíleně míří právě na státy SIDS a LCD, aby zvládly výzvy spojené s bojem proti klimatické změně a také zvýšily energetickou efektivitu v mezinárodní námořní dopravě v souladu se strategií IMO
Každopádně zde je stále prostor pro další podporovatele a sponzory, aby se zapojili do spolupráce s IMO na těchto projektech.
Mezi jedenácti partnerskými zeměmi projektu GreenVoyage2050 jsou státy, které jsou z hlediska HDP v první desítce (Čína, Indie), ale i ve druhé stovce (Gruzie, Šalamounovy ostrovy). Považujete takové zastoupení pro vytváření obecné metodiky za reprezentativní?
Výběr zemí vychází z procedur zahrnujících země, které o spolupráci projevily zájem.
Podle jakého klíče dělíte partnerské země na „nové pilotní země“ a „průkopnické pilotní země“ a kde leží dělicí linie?
Hlavní rozdíl mezi „průkopnickými pilotními zeměmi“ a „novými pilotními zeměmi“ spočívá v pokročilosti jejich zapojení do projektu – některé země se již zapojily do předchozího projektu GLOMEEP, jenž rovněž patří mezi iniciativy IMO.
„Průkopnické pilotní země“ (PPC) figurovaly v předchozím projektu a podnikly řadu kroků k úspěšnému snižování emisí v námořním sektoru. Zahájily také práci na národním akčním plánu snižování emisí skleníkových plynů na lodích. Projekt GreenVoyage2050 podporuje tyto státy, aby své národní akční plány dotáhly do konce, identifikovaly příležitosti pro pilotní projekty a rozvinuly je do fáze se zajištěným financováním jejich implementace. Status PPC mají Čína, Gruzie, Indie a Jihoafrická republika.
„Nové pilotní země“ (NPC) jsou ty, které – jako první krok – připravují národní systém vyhodnocování emisí v námořním sektoru, vytvářejí základní parametry a budují informační databázi. Tyto aktivity vytvoří základy pro zpracování robustního a informačně hodnotného národního akčního plánu snižování emisí skleníkových plynů v námořní dopravě. Mezi NPC patří Ázerbajdžán, Belize, Cookovy ostrovy, Ekvádor, Keňa, Šalamounovy ostrovy a Srí Lanka.
Pavel Víšek
Foto: IMO
