15. listopadu 2007
Uhlí zůstává i přes současné intenzivní diskuse o ochraně klimatu jedním z nejdůležitějších zdrojů energie.
Že to platí v celosvětovém měřítku, ukazují čísla, která ve své výroční zprávě na podzim zveřejnil německý Svaz dovozců uhlí (VDKI). Jen Německo podle nich loni dovezlo rekordních 46,5 milionu tun elektrárenského uhlí, koksovatelného uhlí a koksu. Poptávka po uhlí – a tedy i dopravní výkony – zůstane podle svazu vysoká i v nadcházejících letech.
Světový trh černého uhlí zažívá boom jako dosud nikdy a mezinárodní Agentura pro energii (IEA) předpovídá, že do roku 2030 se jeho těžba zvýší o dalších 44 procent. Již loni vzrostl celosvětový trh černého uhlí meziročně o sedm procent na 867 milionů tun. Většina tohoto množství – celkem 782 milionů tun – byla přepravena po moři. Objem námořní dopravy uhlí se tak meziročně zvýšil o 56 milionů tun. Současně se také rozšířila paleta zemí aktivních na světovém trhu.
Nositelé konjunktury
Konjunktuře těžby a zpracování uhlí svědčí současný stabilní vývoj světového hospodářství. Loni vzrostl světový obchod o 8,9 procenta, tedy ještě více než v roce 2005 (7,4 procenta). Spolu s tím se také zvyšovala světová spotřeba energie, a to nejen v důsledku razantního růstu rozjetých ekonomik Číny a Indie. Světová primární energetická spotřeba vzrostla o 2,3 procenta na 15,9 miliardy tun jednotek černého uhlí (JČU), přičemž uhlí bylo s podílem kolem 30 procent (s 4,8 miliardy JČU) druhým nejdůležitějším nositelem primární energie.
Světový objem těžby černého uhlí se zvýšil o 193 milionů na 5,35 miliardy tun. Tři nejvýznamnější producenti uhlí jsou v asijsko-pacifickém prostoru: V čele je Čína, která loni zvýšila produkci o 136 milionů na 2,3 miliardy tun, po ní následuje Indie (390 milionů tun) a Austrálie (302 milionů tun). V Severní Americe produkce stagnuje a v Evropě se dokonce snížila – ze 170 na 162 milionů tun.
Vzkvétající obchod
Světový trh černého uhlí byl loni i přes slabší první pololetí ve znamení expanze. Obchod vyžadující mořskou cestu vzrostl ze 726 na 782 milionů tun. Podíl světového obchodu na produkci se tak pohyboval kolem 16 procent, obchod po moři kolem 15 procent.
Předmětem obchodu se zámořím bylo z převážné míry elektrárenské uhlí (595 milionů tun). Množstevní výměna mezi oběma hlavními dílčími trhy – pacifickým a atlantickým – v tomto případě tvořila sedm procent celkového trhu. A kolem 13 procent produkce elektrárenského uhlí je předmětem obchodu po moři. Nejdůležitějšími importéry jsou Japonsko (177 milionů tun), Jižní Korea (78 milionů tun) a Tchaj-wan (62 milionů tun). Německo je mezi dovozci s 42 miliony tun na šestém místě.
Zcela jiný obraz poskytuje koksovatelné uhlí na výrobu oceli. Dobrá čtvrtina jeho světové produkce je součástí zámořského obchodu. Se 187 miliony tun je tento trh ovšem také výrazně menší. Největšími výrobci oceli byly loni Čína (421 milionů tun, ale převážně s vlastním zajištěním koksovatelného uhlí), Japonsko (116,2 milionu tun) a USA (98,5 milionu tun). Německo s 47 miliony tun obsadilo šesté místo.
Námořní sazby na vysoké úrovni
V celoročním srovnání byly loni sazby za přepravu uhlí relativně vysoké. Jako benchmarková sazba z jihoafrického Richards Bay v Jižní Africe do tzv. přístavů ARA (Amsterdam, Rotterdam a Antverpy) se cena pohybovala kolem 15 USD/t pro lodě velkosti Cape. S ohledem na očekávané rozšíření flotily analytici očekávali, že se cenová úroveň bude mírně snižovat. Místo toho však sazby od poloviny roku průběžně narůstaly. Důvodem je přetrvávající „demurrage situation“, tedy delší čekání lodí v přístavech. Problém je zvláště palčivý v Austrálii; očekává se nicméně, že by se do začátku příštího roku mohl zmírnit.
Jiří Kladiva,
CBC
