17. října 2024, Petr Rožek
Homo logisticus je tvor velmi přizpůsobivý, což je jeho příznačná výhoda, ale je s podivem, co všechno ho může zanechat v klidu.
Co na tom, že lodní doprava jako hlavní nositel přepravních objemů není ani z poloviny přesná. Díky pozdnímu, či lépe neočekávatelnému příjezdu – kdy už konečně ustanou výmluvy na geopolitické překážky, které stejně nikdo neřeší – se následně hroutí logistická schémata, rostou vícenáklady a nikdo nezavolá onomu příslovečnému kapitánovi na velitelský můstek, aby trochu přidal plyn a zkusil zpoždění způsobené kdesi dohnat. Lodi jezdí na dlouhých linkách tak pomalu, že každé drobné přidání rychlosti by ušetřilo mnoho dní zpoždění na příjezdu do vzdáleného přístavu. Ale zřejmě není zákazník na prvním místě, větší rychlost = větší náklady = menší zisk.
Co také na tom, že odbory ve vzdáleném přístavu bez ohledu na již tak tristní situaci v možnostech dlouhodobého plánování buď vyhlašují vícedenní stávky, či alespoň přerušení provozu. A když jim to nestačí, tak jsou alespoň na celodenní „schůzi“ a provoz v přístavu se taky zastaví. Opět je zákazník až na druhém místě; primárním cílem jsou sice údajně odboráři a jejich nekonečný hlad po vyšších odměnách, ve skutečnosti jde ale o odvody do odborářské kasy. Kdo jim konečně smysluplně vysvětlí, že si řežou jednu z posledních pomyslných větévek, na které ještě existence přístavu v rychle se pohybujícím světě visí?
Co také na tom, že v době intenzívní masáže „přesuňte zboží ze silnice na železnici“ velitelství jedné z hlavních (nebo snad dokonce vůdčích) železnic vytvoří pod tlakem novou společnost, která má zajistit hladký přechod dráhy do konkurenčního prostředí s jinými módy, aby obratem – a bez potřebných investičních prostředků v kapse – rozvrátilo svou síť současnou přestavbou hlavních tratí. Kdo už konečně drahám vysvětlí, že šanci budou mít pouze v případě, že zvýší spolehlivost – rychlost a cenu již homo logisticus dávno oplakal.
Co na tom, že všichni evropští výrobci nákladních automobilů horečnatě přestavují svoje výrobní plány a předhánějí se, kdo vyrobí více e-trucků, když poptávka po nich v tuto chvíli nijak neroste. Kdo se probudí včas a upozorní na to, že ke skutečnému „zelektrizování“ dálkové nákladní dopravy bude potřeba i velmi hustá síť odpočívek s nabíjecími stanicemi s vysokým výkonem nejen na hlavních tazích, a že pro tyto stanice taky bude potřeba onen proud vyrobit a zajistit nejen v nočním režimu. Což při souběžném ozelenění výroby elektřiny, která není ani spolehlivá ani levná, je zatím kvadraturou kruhu.
Co také na tom, že podle nesmělých studií je v součtu plně elektrické auto násobně emisně náročnější než poslední generace „spalováků“, potažmo pokud se podaří zajistit v dohledné době dostatek syntetického paliva za srovnatelnou cenu, a pokročit ve vývoji moderních pohonných jednotek s různým typem „paliva“. Elektrizující osud jistého velkého německého (a v pobočkách i českého, amerického, čínského) výrobce zřejmě nevadí.
Co na tom, že v době klesající poptávky cena přepravy (viz vývoj na námořním trhu za poslední měsíc) stejně razantně neklesá. Homo logisticus již připravuje dokonalé analýzy trhu s mnoha protože, která mají základ ve výše uvedených proč. Svět se přeci točí, zákazník to nakonec zaplatí a spolkne, a logicky přenese i na peněženku homa logistica poté, co půjde po práci nakoupit.
Co na tom, že většina pokusů o nápravu a modernizaci logistiky naráží na zaběhnuté principy a konzervatismus lidí. Vždyť ony ani ty „všemocné“ zlepšováky nejsou spásné a stačí malá chybička v zadání pro programování změny a je z toho paskvil, kterému se rádi zasmějeme. Proč se nenašel silný hlas, který vysvětlí, že každé nové řešení musí být nejdříve důsledně procesně zanalyzováno a popsáno, než bude předloženo IT specialistovi k převedení do jedniček a nul.
A nakonec, co na tom, že na každou prkotinu musí být zákon. Až si přestaneme vytvářet zákony pro zákony, přilepovat k návrhům zákona o A problémy Y a Z, a necháme minimálně logistiku v soukromých rukou, bude více času na ony podrobné analýzy a procesní mapy (ale tady musím uznat, že slovy Švejka „pořádek musí bejt“, to asi jinak v našem rybníčku nejde a pořád potřebujeme nějaké mantinely. Jen kdyby jich nebylo tolik a někdy tak zjevně nevyhovovaly pouze malé části tlupy homo logisticus).
Takže nezbývá než stále s těmito zvyklostmi a pohodlím bojovat, protože logistika by mimo jiné měla být tvůrčí, podnětná, ve stálém vývoji. No a samozřejmě nakonec i trochu ekonomicky zajímavá, a to nejen pro malou část tlupy homo logisticus, ale pro celý obor a samozřejmě především pro zákazníka.
Petr Rožek
Foto: SSL ČR
