16. června 2015
Ministr dopravy Dan Ťok byl před polovinou měsíce hostem televizního pořadu Hyde Park na ČT1 a myslím, že tam obstál velmi dobře. Lépe než naši hokejisté se Švédskem na sousedním sportovním kanálu. Ukázal, že za pár měsíců solidně zvládl řízení odborné agendy resortu.
Nejde o to zde přehrávat televizní relaci – snad s výjimkou zmínky o vnitrozemské plavbě, kde se ministr dostal i pod tlak médií kvůli tomu, že ji údajně z hlediska budoucnosti odepsal. Uvedl věc na pravou míru – také včetně prezidentského vrtochu: vodního kanálu napříč republikou. Ale zajímavé byly i poznámky na okraj, kdy jakoby mimochodem poznamenal, že pohled na vodní dopravu konzultoval s ministry dopravy sousedních států a při jednání v Bruselu mu při návštěvě na dopravním ředitelství Evropské komise řekli, že je prvním českým ministrem dopravy, který se o plavbu na řekách zajímá. Ukazuje se správnost naší předpovědi při nástupu Dana Ťoka do funkce, že i jeho aktivní jazyková výbava bude značně ku prospěchu, aby naše doprava byla trochu vidět mezinárodně. Myslím, že by měl brát vážně svou účast na zasedáních rady ministrů dopravy EU a že by nebylo od věci, aby v ní náš ministr konečně po letech členství také jednou sehrál pro naši dopravu aktivní roli.
Zůstaňme ale dále u problematiky EU, kde se v posledních dnech odehrála i pro nás řada důležitých věcí. Především byla ustavena dvě nová mezinárodní fóra, a to v návaznosti na současné priority politiky EU vyzdvižené prezidentem Evropské komise (EK) Jeanem-Claudem Junckerem. První Fórum pro digitální dopravu a logistiku (Digital Transport and Logistic Forum – DTLF) bude usilovat o další podporu digitalizace nákladní dopravy a logistiky. Sdruží členské státy a aktéry ze všech oblastí dopravy a logistiky s cílem identifikovat výzvy a úseky, v nichž jsou žádoucí společné akce v EU. Plénum fóra se bude scházet dvakrát až třikrát do roka; mezi plenárními zasedáními se budou scházet experti v nestálých pracovních skupinách, aby se věnovali specifickým překážkám v digitalizaci dopravy a logistiky.
Půjde zejména o tyto oblasti: standardizaci, vytváření klimatu důvěry (ochrana dat a kybernetická bezpečnost), uznávání dopravních dokladů bankami, úřady a pojišťovnami, přístup k údajům, infrastrukturu a nové obchodní záležitosti. EK vyzvala evropskou odbornou veřejnost, aby žádosti o členství ve fóru podaly organizace splňující vydaná kritéria. Fórum bude mít maximálně 110 členů s tím, že se předpokládá, že budou jednak z národních dopravních úřadů a jednak z jedenácti oblastí veřejných a soukromých organizací. Půjde přitom o maximálně po deseti organizacích z oblastí odesílatelů, dopravců, operátorů, infrastruktury, IT, odborů, bank atd. Vysoké požadavky jsou kladeny na kvalitu zástupců těchto složek, navrhovaných do fóra – byla stanovena kritéria jejich odbornosti a jazykových znalostí, zejména angličtiny, dosavadní publikační a manažerská činnost apod.
Druhá nová skupina expertů nese název Fórum pro udržitelnou dopravu (Sustainable Transport Forum – STF) a je zaměřena na alternativní paliva. EK shledala, že pro neutrální rozvoj v tomto směru je třeba vytvořit širokou základnu s účastí průmyslu, civilních společností a členských států a individuálních expertů se zkušenostmi na poli alternativních dopravních paliv. STF poskytne technickou expertizu při vývoji a zavádění legislativy, politiky paliv, programů a projektů na tomto úseku. Bude též formulovat stanoviska a navrhovat EK inovativní řešení na podporu alternativních paliv v Evropské unii. Vedle zástupců členských států půjde o 32 organizací, jež jsou aktivní v oblastech produktů z minerálních olejů, biopaliv, přírodního plynu, elektřiny, vodíku, a dále o výrobce a dodavatele, výzkum a inovace, investice a financování, jakož i o dopravu, standardizaci, rozvoj měst a obcí a sociální partnery. A nyní jsme u „jádra pudla“: Kdo bude v těch týmech za ČR? A bude v nich ČR vůbec? Těžko usoudit, zda si některé naše organizace „hodily“ o členství; jiná věc přitom je, zda jejich reprezentanti projdou náročným odborným „kádrováním“.
Dalším problémem pak je, aby byly dostatečně sdílné a nehrály jenom pro sebe. Ovšem v obou fórech mají zajištěna místa zástupci členských států a záleží především na ministerstvu dopravy, zda a jakou kvalitu české účasti zajistí s tím, aby byl zabezpečen i patřičný přínos pro podnikovou sféru. Třetí podnětná zajímavost z EU se týká kombinované dopravy (KD). Došlo totiž k dosti nenápadnému zveřejnění studie Analýza kombinované dopravy v EU a nechyběl názor zlých jazyků, že se její výsledky nechtělo příliš zveřejňovat. Studii vypracovaly čtyři poradenské společnosti pod vedením německé Kombi Konsult. Právě KD měla být nositelem převodu silniční soupravy zboží na železnici. A v čem shledala studie překážky dalšího rozvoje KD? Především evropské předpisy, zejména směrnice 92/106, nebyly ve všech státech unie kompletně převzaty. Studie také doporučuje vyjmout předchozí a následné jízdy po silnici z kabotážních zákazů.
Při finanční podpoře je prý namístě větší efektivnost: Brusel by se měl v unii omezit pouze na podporu terminálů. Přitom se ale mají podporovat také soukromá překládková zařízení, pokud jsou veřejně pří-stupná. Podpůrné programy jako Marco Polo příliš nepomáhají. Autoři studie uvádějí faktory, které v minulosti rozvoj KD brzdily a jejichž přetrvávání ji bude zpomalovat v rozvoji také v budoucnu. Jsou to přesnost a spolehlivost KD na železnici, potřebující výrazné zlepšení. Uvádí se „chybějící interoperabilita“ – nedostatečné drážní trasy a omezování na řekách stejně jako nutnost vyplňovat požadavky a doklady v různých jazycích. Totéž platí pro stále postrádanou průběžnou elektronickou výměnu dat. Nedostatky přetrvávají v kontaktech mezi podniky KD a drážními společnostmi stejně jako mezi podniky železniční dopravy a infrastrukturními manažery. Ty údajně stojí v cestě potřebných efektivních informací pro zákazníky.
Jiří Kladiva
