13. března 2015
Nejméně tři události posledních týdnů stojí za pozornost. Především Mezinárodní dopravní fórum OECD uvádí ve výhledu na rok 2015, že mezinárodní doprava zboží se má v příštích 35 letech, do (roku 2050, zvýšit čtyřikrát. Přitom severopacifická zbožová trasa překoná v objemech tu severoatlantickou. Dále se z tisku dovídáme, že v blízké budoucnosti můžeme u nás očekávat výstavbu megaskladů o rozlohách ve statisících čtverečních metrů, které zčásti pohltí současné menší skladové systémy. Napomáhá tomu rozvoj IT a nejmodernějších skladových technik. Na špici má stát právě se etablující Amazon, následovaný DHL. Konečně Česká logistická asociace uspořádá v dubnu svůj Logistický den.
Zůstaňme u logistiky. Před koncem roku jsme na tomto místě litovali, že v české dopravě vůbec neexistuje zhodnocení 25 let jejího vývoje po sametové revoluci a celého procesu transformace od státního k soukromému. Nu a u české logistiky lze zalitovat podobně – s jedním rozdílem: na počátku nebyla žádná státní logistika, ale jedna velká nula. On totiž pojem logistika byl za reálného socialismu zakázán jakožto buržoazní výmysl (údajně „zásluhou“ tehdejších teoretiků manipulace s materiálem) stejně jako kybernetika. Ovšem neexistovala ani spedice – s výjimkou jediného monopolního podniku Čechofracht. Přitom na setkáních evropských dopravců v cizině téma logistiky nikdy pro svou aktuálnost nechybělo.
V roce 1988 jsme s kolegyní Miladou Kolaříkovou (ČESMAD) našli zájem a kuráž u tehdejšího Technického týdeníku a zveřejnili v něm první seriál o logistice – především o množství jejích definic. Nu a do dvou let zakládáme Svaz spedice a skladování jakožto rozvojové federální platformy soukromé spedice. Tomu zakrátko navrhujeme změnit název na Svaz spedice a logistiky – nynější SSL ČR. Spedice a logistika našly ve své náplni velkou příbuznost a časem se hlavně mezinárodně stávají ze speditérů logistici. Příklad: v těchto dnech slaví svých 125 let existence podnik Kühne + Nagel a ze začátečnického brémského speditéra v roce 1890 je dnes oficiálně mezinárodní logistický koncern s tisícovkou filiálek a 63 tisíci zaměstnanci.
Jestliže SSL ČR je členem Světové spediční federace FIATA, paralelně zásluhou Miroslava Rumlera staršího vzniká Česká logistická asociace s vazbou na Mezinárodní logistickou organizaci v Paříži a Mirek Rumler se stává jejím prvním a po léta velmi uznávaným prezidentem. Vznikají logistické časopisy, konají se logistické konference různého zaměření, navozuje se certifikace podniků a v Česku vyrovnáváme rozdíl zejména se západním světem.
Ale jak se říká: jen neusnout na vavřínech. Jsou totiž země hned v našem sousedství, ve kterých logistika překračuje diskusní, tříbicí a hlavně nevládní rámec a stává se součástí státní dopravní politiky. Nejdříve v Německu kolem roku 2010 přichází osvícený spolkový ministr dopravy Peter Ramsauer do vlády s „Akčním plánem nákladní dopravy a logistiky – Logistickou iniciativou pro Německo“. Podle něj se tím nastavují výhybky k budoucímu výkonnému systému logistiky a nákladní dopravy v SRN. Pro tuto silně exportující zemi je totiž výkonná a prostředí přátelská doprava zboží, jakož i moderní infrastruktura jedním z velmi důležitých faktorů v mezinárodní soutěži. Přitom tento sektor s obratem kolem 200 miliard € za rok a 2,7 milionu pracovníků je třetím nejsilnějším v zemi. Jakkoliv je prý potěšitelné, že podle hodnocení Světové banky je Německo světovou jedničkou ze 190 zemí jakožto dopravní a logistické stanoviště, jde o to je dále posilovat a rozvíjet.
U rakouských sousedů se netají, že je zasáhl „Ramsauerův efekt“. A k úplnému probuzení vedl propad země o dost míst podle indexu logistické výkonnosti Světové banky. Nej-méně stovka expertů pracovala loni od léta na opatřeních k nápravě a k nové filozofii. A ministr dopravy Alois Stöger volil po právu velká slova, když ve Vídni na konci roku představoval Celkový dopravní plán pro nákladní dopravu a logistiku. Řekl mimo jiné: „Poprvé se nám podařilo vytvořit platformu pro všechny zájmové skupiny na úseku nákladní dopravy a logistiky.“ Celkový plán se zabývá v množství bodů silniční nákladní dopravou, železniční dopravou, vnitrozemskou plavbou a logistikou.
Zahraniční tiskové komentáře uvádějí, že Rakousko vytváří bázi pro nový logistický růst. Po léta zástupci rakouských oborů dopravy a logistiky údajně unaveně krčili rameny, když se s nimi mělo mluvit o dopravní politice v jejich vlasti. Žádný vládní zájem, žádná odbornost – to bývala hlavní námitka vůči politice spolkové vlády ve Vídni. Změna ministra a jeho tiskové konference dokazují změnu nálady. Představitelé logistického svazu dokonce hovoří o novém způsobu myšlení.
S nynějším Celkovým plánem přichází důležitý signál, na který logistici v alpské zemi tak dlouho čekali: že tato branže je definována jako důležitá součást rakouské ekonomiky. Rozhodující je ale přiznání politiků, že tento rámec vytváří nepostradatelný základ pro hospodářský úspěch. S touto agendou má prý nyní Rakousko šanci lépe využívat potenciál logistiky. A ještě jedna důležitá věc: ministr dopravy zřizuje ve svém úřadě funkci „zmocněnce pro logistiku, aby se tu tento obor cítil jako doma“. V karetním mariáši máme ne zcela férovou tezi, že „lepší než dlouhé filozofování je letmý pohled do sousedova listu“. Co tuto tezi využít hodně brzy férově a nahlédnout do logistických karet sousedů s jejich pomocí? Tak nějak se přesvědčit, že dopravní politika státu není jen rozšíření jedné dálnice.
Jiří Kladiva
