24. května 2015
V rámci kurzů pro řidiče, které se věnují některým právním otázkám spojeným se silniční dopravou, se občas vyskytne dotaz na problematiku dopravních nehod a na použitelnost kamerových záznamů. Pro řidiče bývá potom velkým překvapením, že použití kamery ve vozidle, která má zaznamenávat prostor před vozidlem, spadá pod režim zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, a že je tedy třeba takovéto záznamové zařízení nahlásit Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ), protože se jinak řidič vystavuje nebezpečí finančního postihu.
Z tváří účastníků kurzů bývá zřejmé, že naprosto nechápou, proč by měli být za něco takového pokutováni, a to tím spíše v situaci, kdy záznam z kamery usvědčí viníka nehody, který je vybržďoval, nedal jim přednost nebo jel na červenou. Postupem času se však podobné otázky staly evidentně natolik frekventované, že ÚOOÚ pocítil potřebu vydat k používání kamer ve vozidlech stanovisko, kde přece jen zaujal k jejich uživatelům poměrně smířlivý postoj.
Kameru není třeba registrovat u ÚOOÚ
Ve svém stanovisku č. 1/2015 z března tohoto roku ÚOOÚ především potvrdil, že pořizování záznamů, které budou obsahovat informace o určených nebo určitelných osobách v souvislosti s určitým jednáním nebo událostí, bude až na výjimky považovat za zpracování osobních údajů podle zákona o ochraně osobních údajů, a toto jednání bude tedy i nadále spadat pod režim tohoto zákona. Přitom ÚOOÚ nehodlá činit rozdíl mezi tím, zda je kamera používána v soukromém vozidle nebo ve vozidle služebním. Co je však zásadní, ÚOOÚ nevyžaduje, aby mu bylo toto zařízení nahlášeno podle § 16 zákona o ochraně osobních údajů, pokud majitel vozidla kameru používá proto, aby její záznam využil k ochraně svého majetku nebo práv, případně k ochraně majetku nebo práv jiných osob (řidič, není-li majitelem vozidla, spolucestující ve vozidle atp.), a to v případě dopravní nehody, přestupku nebo pojistné události.
Kameru nelze využívat svévolně
Samotný fakt, že kameru ve vozidle není třeba u ÚOOÚ registrovat, však ještě automaticky neznamená, že by nebylo možné dostat se při používání kamery do křížku se zákonem o ochraně osobních údajů. V bodě 1 svého stanoviska totiž ÚOOÚ jasně říká, že záznam je možno využít pouze v souvislosti s řešením „dopravního incidentu“, jehož byl provozovatel kamery přímým nebo nepřímým účastníkem. Použití pojmu „dopravní incident“ může být sice poněkud matoucí, nicméně lze soudit, že nepůjde jen o situace, které skončily dopravní nehodou, ale pod tento pojem budou spadat rovněž takové případy jednání proti provozovateli kamery, případně jiným dotčeným osobám, kterými se někdo dopustil přestupku nebo trestného činu. Dopravní incident má být potom řešen kompetentním orgánem a k jeho vyřešení má napomoci právě záznam, který je tomuto orgánu předán. Záznam může být předán policii, soudu, případně i pojišťovně, ale nikoli například zveřejňován na internetu nebo veřejně promítán. Určitým limitem je rovněž soukromí zaznamenávaných osob a jejich osobní život. To může sice působit jako určitá negace výše řečeného, nicméně ÚOOÚ zde měl na mysli patrně takové situace, kdy například řidič zaparkuje auto u domu, odejde od vozu a nechá puštěnou kameru, protože mu již sousedé několikrát odřeli nárazník při vyjíždění z garáže. Kamera ve voze však zabírá celý den ulici i vchod do domu sousedů a do dalších nemovitostí.
Záznam je třeba chránit
Záznam by podle názoru ÚOOÚ neměl být uchováván déle než dva dny, pokud samozřejmě nejde o záznam, který má sloužit jako důkaz. To lze zajistit například časovou smyčkou nebo jinými prostředky, kdy bude záznam, který již jeho pořizovatel dále nepotřebuje (protože na něm není žádné jednání, které by zasahovalo do jeho práv, nebo se celá záležitost vyřešila bez využití záznamu) do dvou dnů smazán. Pokud má být potom záznam použit v řízení jako důkaz, doporučuje ÚOOÚ, aby byl záznam uchováván odděleně od kamery. ÚOOÚ rovněž vyžaduje, aby byl záznam chráněn před přístupem neoprávněné osoby.
O využití záznamu je třeba informovat zaznamenanou osobu
Kromě povinnosti obecně registrovat záznamová zařízení u ÚOOÚ je v zákoně o ochraně osobních údajů (konkrétně v jeho § 11) stanovena povinnost informovat zaznamenávané osoby o tom, že jsou zaznamenávány. To je pochopitelně při jízdě autem dost těžké splnit. Podle ÚOOÚ bude tedy této povinnosti učiněno zadost, pokud bude zaznamenaná osoba vyrozuměna o použití jejích osobních údajů pro potřeby již několikrát zmíněných řízení dodatečně (pokud možno neprodleně). Jinými slovy pokud účastníku nehody sdělíme, že existuje záznam, případně že jsme jej předali Policii ČR a podobně, bude ÚOOÚ splnění této povinnosti ex post stačit.
Nejde jen o osobní údaje
Zákon o ochraně osobních údajů však není jediným právním předpisem, se kterým se můžeme v případě zaznamenávání okolí vozidla dostat do křížku. Především je třeba si říci, že kamera musí být v automobilu umístěna tak, aby nevyžadovala manipulaci během jízdy. Pokud by byl řidič přistižen, jak s kamerou manipuluje, dopustil by se přestupku, jelikož kamera je „jiné záznamové zařízení“ ve smyslu zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (ZPPK), a řidič, který takovéto zařízení drží za jízdy, se dopouští přestupku, za který mu hrozí dva trestné body a pokuta. Podle ZPPK by pak rovněž neměla kamera bránit řidiči ve výhledu.
Konečně máme jasno Vydání stanoviska č. 1/2015 ze strany ÚOOÚ je třeba jednoznačně hodnotit pozitivně. Řidiči nebo majitelé vozidel nemusejí absolvovat správní proceduru přihlašování kamery, a mohou tedy využít moderní techniku k ochraně svých práv. Využití kamery pak jde za oblast přestupkového práva. Záznam mohou ocenit i podnikatelé v silniční dopravě, pokud se budou snažit zbavit například odpovědnosti za škodu na přepravované zásilce, která vznikla kvůli neočekávaným událostem v provozu. Je však třeba upozornit, že v mezinárodní přepravě mohou být tyto možnosti omezené, jelikož úřady pro ochranu osobních údajů v jiných státech mohou mít na věc pochopitelně jiný názor.
JUDr. Jiří Lojda, LL.M. EUR., Ph.D.
