10. července 2008
Evropská komise na počátku června pohrozila České republice žalobou u Evropského soudního dvora kvůli výcviku námořníků. Česko totiž dosud nepřijalo unijní předpisy o uznávání průkazů způsobilosti námořníků. Podle ředitele odboru plavby ministerstva dopravy Víta Šimonovského řeší nejen tento problém novela námořního zákona, kterou vláda schválila už v lednu. Nyní se čeká na stanovisko parlamentu.
„Proč vůbec potřebuje vnitrozemský stát, jako je Česká republika, zákon o námořní plavbě?“
„Na to je velice jednoduchá odpověď. Ač není Česká republika přímořským státem, aktivně působí v oblasti námořní plavby. To, že nemáme žádnou námořní obchodní loď zapsanou v našem námořním rejstříku, ještě neznamená, že nemáme vůbec žádné lodě. Problematika námořní plavby zdaleka není jen o velkých obchodních lodích, které přepravují zboží. Obor námořní plavby v České republice zajišťuje především agendu mezinárodní průkazů způsobilosti související s výkonem námořnického povolání českých námořníků pracujících dnes výhradně u zahraničních rejdařů a provozování námořních jachet, a to všechno jsme povinni zabezpečit a nastavit pravidla. To je jedna část problému. Ta druhá souvisí s tím, že jsme součást Evropské unie a z této pozice jsme povinni mít veškerou legislativu týkající se námořní plavby zapracovanou v národní legislativě. Není zcela vyloučeno, i když to nepokládám za pravděpodobné, že může přijít nějaký rejdař a nechat si zapsat svou loď do našeho rejstříku. Pokud splní podmínky, má na to právní nárok.“
„Jaké jsou hlavní novinky tohoto zákona a kdy se předpokládá jeho účinnost?“
„Účinnost novely námořního zákona se předpokládá od ledna příštího roku a jejím hlavním smyslem je to, že zapracovává evropskou legislativu do českého právního řádu. Konkrétně jde o čtyři směrnice Evropské unie – směrnici o znečištění z lodí a o zavedení sankcí za protiprávní jednání, směrnici o vzájemném uznávání průkazů způsobilosti námořníků vydaných členskými státy, dokončení transpozice části směrnice o minimální úrovni výcviku námořníků a dokončení transpozice směrnice upravující problematiku obsahu síry v lodních palivech. Pak tam jsou některé detaily, které jsou vynuceny požadavky praxe. Pro nás je důležité, že se zavádí nový delikt s příslušnou sankcí pro toho, kdo vydává listiny, které mohou být s ohledem na jejich vzhled a obsah zaměněny s průkazem způsobilosti vydaným Námořním úřadem. To je velký problém, kterému jsme čelili v uplynulých letech.“
„Kolik lodí dnes pluje pod českou vlajkou?“
„Momentálně máme v námořním rejstříku zapsáno zhruba 340 námořních jachet, aktivních námořníků máme asi 1350 a 2400 jachtařů s průkazy způsobilosti vydanými Námořním úřadem.“
„Je nějaká šance, že by nějaká obchodní loď požádala o to, aby mohla plout pod českou vlajkou?“
„Upřímně řečeno, spíše to v danou chvíli není zcela aktuální. Máme přehledy o tom, jak se jednotlivé státy z celého světa podílejí na registraci lodí. Zapisovat dnes lodě pod vlajky států Evropské unie není úplně obvyklé. Evropská harmonizovaná pracovněprávní a sociálně-právní legislativa zabezpečuje posádkám lodí určitý sociální standard a to nákladově nepřímo znevýhodňuje případné zaměstnavatele ve vztahu k lodím ze zemí mimo EU. V Panamě či Libérii jsou standardy pochopitelně nižší. U nás nejsou vytvořeny zatím ani jinak obvyklé speciální daňové podmínky pro rejdaře, nejsme tedy pro ně v danou chvíli zajímaví. Na druhé straně, se podívejte na statistiky IMO, kolik námořních lodí je registrováno v některých dalších evropských vnitrozemských zemích, například ve Švýcarsku nebo Lucembursku! Registrování lodí je forma státního servisu a může být někdy v budoucnu zdrojem příjmů.“
„Novela námořního zákona počítá se snížením ročního poplatku za vedení lodě v českém rejstříku. Ani to není zajímavé pro majitele obchodních lodí?“
„Tato nynější legislativní úprava je vztažena pouze k námořním jachtám, koncepci a strukturu poplatků u námořních obchodních lodí není důvod měnit.
Záměrem je namísto dosavadního opakovaného vybírání ročního poplatku stanovit jednorázový poplatek v návaznosti na dobu platnosti osvědčení o technické způsobilosti námořní jachty k plavbě, tedy maximálně pětiletý. Výše poplatku by se v návaznosti na tuto úpravu počítala jako násobek ročního základu. Přitom tento roční základ by byl nižší, ne však řádově, nežli stávající roční poplatek. Cílem tohoto opatření je snížit administrativní náročnost vybírání poplatků za právo plout námořní jachtou pod státní vlajkou. Snížení poplatku by mělo zatraktivnit tuzemský námořní rejstřík především pro české provozovatele námořních jachet, kteří se zapisují v jiných, především sousedních zemích (odhad nejméně 200 jachet).“
„Když máme 1350 námořníků, nebyla by možnost obnovit českou flotilu?“
„To je přece otázka pro podnikatele v dopravě, zda obnoví bývalé české rejdařství či založí rejdařství nové! Pokud by byl v Čechách subjekt, který by chtěl provozovat námořní plavbu, spočítá si veškerá pozitiva a negativa vyplývající z registrace plavidla pod konkrétní vlajkou a zjistí, zda bude ve svém podnikání konkurenceschopný. Stavět na nějaké národní hrdosti, že máme v rejstříku nějakou obchodní loď, nepokládám za šťastné. Musí se to v prvé řadě ekonomicky vyplatit. Ani český námořní rejdař nemusí nutně použít registraci svých lodí pod českou vlajkou – pro provozovatele lodí mezinárodně platí svoboda vybrat si zemi registrace. Může též využít institut souběžné registrace lodí.“
„Jednou ze změn, kterou přinese novela námořního zákona, je možnost sankcionovat neoprávněné vydavatele průkazů způsobilosti. Kdo může tyto průkazy vydávat a jaké sankce hrozí tomu, kdo je dosud vydával neoprávněně?“
„Průkazy, se kterými lze plout na moři, vydávají v České republice dva orgány – Námořní úřad ČR, tedy ministerstvo dopravy, a Státní plavební správa. Ta může vydávat pouze omezený průkaz, se kterým lze plout do vzdálenosti tři čtvrtě míle od pobřežní linie. Ten, kdo by vydával průkazy neoprávněně, bude moci od účinnosti nového zákona dostat pokutu až do 2 milionů Kč. Za současné legislativní situace nemohlo ministerstvo dopravy tyto prohřešky sankcionovat.“
„Evropská komise nedávno pohrozila Česku sankcemi kvůli výcviku námořníků. I tuto problematiku napraví uvedená novela zákona.“
„Celý problém je v tom, že jsme neměli do české legislativy na sto procent transponovanou evropskou směrnici týkající se výcviku námořníků. V rámci Evropské unie musí být zajištěna plná vzájemná uznatelnost průkazů způsobilosti vydaných v jednotlivých členských státech EU. My jsme tuto plnou uznatelnost neměli stoprocentně naplněnou, v naší legislativě jsme vyžadovali ještě některé věci navíc, které směrnice EU nevyžaduje. Všechno by měla uvést do souladu novela námořního zákona.“
„Jednou otázkou je rozvoj námořní plavby pod českou vlajkou, druhou pak zajištění podmínek pro plavbu na českém území. Věříte, že se někdy podaří splavnit Labe až do Pardubic?“
„Doufám, že ano, ale momentálně je to otázka spíše politická.“
„Jakým způsobem se Česká republika zapojuje do aktivit Evropské unie, pokud jde o plán na vytvoření námořní dopravy bez překážek?“
„Pro nás je zajímavá například problematika námořních dálnic okolo mořského pobřeží s propojením do vnitrozemí. Souvisí to s podporou jak říční dopravy, tak železnice a mělo by to význam i pro tuzemskou vnitrozemskou plavbu. Principem je možné nahrazení kamionů v mezinárodní dálkové silniční dopravě loděmi, popřípadě námořními loděmi v pobřežní plavbě a s dalším zapojením kombinované dopravy ve vnitrozemí, i když přepravní trasa by byla mnohdy delší. Na druhou stranu je výrazně ekologičtější, množství vyprodukovaných zplodin je u lodní dopravy nejnižší na jednotku přepraveného nákladu, rovněž měrná spotřeba paliva je daleko nejnižší, a to i pokud vezmeme v úvahu i případné prodloužení přepravní trasy. Pokud by se podařilo rozšířit námořní dálnice až do České republiky i prostřednictvím Labe, přineslo by to další možnost investic z evropských zdrojů do překladišť a další dopravní infrastruktury.“
„Jaký dopad na Českou republiku by mělo, kdyby se Labe nepodařilo splavnit?“
„Evropská komise nás nijak nenutí, abychom dokončili splavnění Labe, maximálně nám to může, s poukazem na pozitivní efekty vodní dopravy v jiných evropských zemích, doporučit. Byli bychom ale sami proti sobě, kdybychom to neudělali. Dokončení splavnění Labe je důležité pro českou ekonomiku a pro snížení negativních dopadů dopravy na životní prostředí. Cílem ministerstva dopravy je koordinovaný rozvoj všech dopravních oborů včetně vodní dopravy, který bude s předstihem předcházet zahlcení pozem-ních dopravních sítí. Přijímání opatření již reagujících na takovou kritickou situaci by bylo neúspěchem dopravní politiky státu. Právě podpora oboru vodní dopravy je v této souvislosti vhodným preventivním nástrojem.“
Tomáš Johánek
