2. července 2009
Po zdlouhavých, šest let trvajících přípravných pracích by měli 23. září v Rotterdamu zástupci nejméně dvaceti zemí podepsat novou mezinárodní úmluvu o námořní dopravě. Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní přepravě zboží zcela nebo zčásti po moři, obecně označovaná jako Rotterdamská pravidla, je sice moderní a velmi potřebný dokument, zatím však vzbuzuje velmi rozporné reakce, a to i v České republice.
Návrh Rotterdamských pravidel (plným názvem United Nations Convention on Contracts for the International Carriage of Goods Wholly or Partly by Sea) vypracovala Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo UNCITRAL s cílem nahradit Hamburská pravidla z roku 1978 a další úmluvy. Částečně se však přitom zřejmě snažila také sup-lovat neexistující mezinárodní pravidla pro intermodální mezinárodní přepravu, protože nová úmluva zahrnuje i předcházející a návaznou přepravu. Rozšiřuje například odpovědnost za přepravu i na další prvky přepravního řetězce včetně přístavů a částečně i pozemní dopravy (i když na silničním úseku například nemá vliv na platnost mezinárodní úmluvy CMR a na železničním na úmluvu COTIF).
Výsledek takového kompromisního řešení ovšem vzbuzuje rozpačité reakce. Přepravu sice jako mezinárodní aktivitu musí upravovat mezinárodní právo a potřeba jasné normy vedla již v minulém století ke vzniku tří (spolu s úmluvou UNCTAD – Konference OSN o obchodu a rozvoji – o mezinárodní multimodální přepravě z roku 1980, kterou ovšem nikdy neratifikoval dostatečný počet států, dokonce čtyř) různých dokumentů: Haagských pravidel z roku 1924, Haagsko-visbyských pravidel (1968) a již zmíněných Hamburských pravidel (1978). Ani jeden z nich se ovšem nesetkal s obec-
ným přijetím a totéž zatím hrozí i nové úmluvě, které kritici vyčítají zejména možnost různých inter-
pretací. Upozorňují na to, že složitost úmluvy by mohla vést k nejasnostem při jejím výkladu a řadě zbytečných sporů vzhledem k rozdílné rozhodovací praxi soudů v různých zemích.
Například Mezinárodní federace národních spedičních svazů FIATA považuje Rotterdamská pravidla za „příliš komplikovaná“. Podobně se k návrhu staví i celoevropský spediční svaz CLECAT, který jej v červnovém pozičním dokumentu dokonce přímo odmítl. Označil jej za „extrémně komplikovaný a obtížně srozumitelný“. Pravidla ručení považuje CLECAT za „nevyvážená“, takže v konečném efektu podle něj nová úmluva nesplňuje svůj základní cíl – usnadnění mezinárodní nákladní přepravy. Kritika se na nový dokument snáší i z jednotlivých zemí: například Německý svaz pro mezinárodní námořní právo jej považuje za „příliš detailní a komplexní“.
Největší výhrady ovšem odvětví adresuje konkrétnímu ustanovení Rotterdamských pravidel, které se týká možnosti uzavírání tzv. množstevních kontraktů – tedy smluv na přepravu většího objemu zboží během určité doby. Takové dohody jsou totiž z platnosti nové úmluvy prakticky vyňaty, i když by se podle odhadu odborníků mohly vztahovat až na
90 procent celosvětové kontejnerové přepravy.
Přepravci jsou proti přijetí úmluvy…
Také český člen FIATA – Svaz spedice a logistiky ČR – se k dokumentu podle svého právního experta JUDr. Miloše Pohůnka vyslovuje jednoznačně negativně, i když si je vědom toho, že přináší i některé dílčí pozitivní momenty.
Sám Miloš Pohůnek považuje návrh úmluvy za do značné míry nepodařený kompromisní pokus o rozšíření úpravy námořní přepravy na celý přepravní řetězec, který podle jeho názoru v žádném případě nemůže nahradit plnohodnotnou mezinárodní úmluvu pro multimodální přepravu zboží. Vadí mu také omezená odpovědnost námořních dopravců a patnáct výjimek z jejich
odpovědnosti. Protože odpovědnost přepravce-odesílatele přitom není nijak omezena, považuje Miloš Pohůnek úmluvu rovněž za nevyváženou.
Vedle toho českým speditérům a vůbec uživatelům služeb dopravců vadí i to, že Rotterdamská pravidla znehodnocují význam konosamentu jako cenného papíru, když umožňují vydat zboží, na něž byl konosament jako cenný papír vystaven, bez před-
ložení jeho originálu. Za jisté pozi-tivum naopak považují částečné
zvýšení omezené zodpovědnosti. V tomto smyslu také Svaz spedice a logistiky vypracoval již v průběhu projednávání návrhů smlouvy
stanovisko pro ministerstvo průmyslu a obchodu, které Českou republiku na jednání UNCITRAL zastupuje.
Ministerstvo dopravy ji naopak vítá…
Ministerstvo průmyslu a obchodu žádost o formulaci oficiálního českého stanoviska na jednání UNCITRAL odmítlo. Úřad je sice podle mluvčího resortu Tomáše Bartovského souhrnným gestorem pro UNCITRAL, ale věcnou gesci převzalo ministerstvo dopravy, které je tak jediné kompetentní sdělovat o jednání o světové úmluvě o přepravě zboží konkrétní informace.
A ministerstvo dopravy ústy svého tiskového odboru „úmluvu jednoznačně vítá a předkládá vládě návrh na schválení dokumentu“. „Důvodem je samozřejmě aktualizace tohoto dokumentu vzhledem k vývoji jak na poli obchodu, tak v oblasti technologie a samotné lodní dopravy jako takové (původně se jednalo jen o přepravě po moři, pracovní skupina ale později rozšířila jednání i na multimodální přepravu). Dokument zavádí například elektronickou formu nákladních listů (přepravních dokumentů) a zvyšuje odpovědnost přepravce,“ zdůvodnil v polovině června pozitivní stanovisko resortu Jakub Ptačinský z tiskového odboru ministerstva dopravy.
Komplexní návrh
Nová Rotterdamská pravidla tvoří 96 článků. Pro srovnání: Haagsko-visbyská pravidla z roku 1963 upravující hlavní ustanovení přepravních smluv liniových rejdařství si vystačí s pouhými
16 články. Rotterdamská pravidla však mají větší rozsah. Upravují totiž veškerý multimodální provoz s podílem námořní přepravy, mimo jiné například i trajektů. K tomu je nutné připočítat i podmínky oběhu elektronické dokumentace.
Maximální výši ručení dopravců nová úmluva zvýší na 875 zvláštních práv čerpání (ZPČ) za přepravní jednotku nebo tři ZPČ za kilogram hrubé hmotnosti, zatímco Haagsko-visbyská pravidla stanovovala nejvyšší hranici ručení na 666,67
ZPČ, respektive 2 ZPČ/kg. Vzniknou-li škody během předcházející nebo navazující pozemní přepravy, nebude podle nové úmluvy nutné používat speciální pravidla pro
ručení a hranice pro přechod odpovědnosti, protože postačí uplatnění Rotterdamských pravidel pro celý průběh multimodální přepravy,
pokud při ní převažuje přeprava po moři.
Ve stopách USA
Rotterdamská pravidla vstoupí v platnost, teprve až je ratifikuje nejméně dvacet států. Ratifikuje-li je země, která je již vázána některou
z dosavadních mezinárodních úmluv, musí tuto úmluvu vypovědět. Pravidla pak bude možné používat pouze v případě, že bude přeprava zahrnovat alespoň jeden smluvní stát úmluvy.
Hnacími motory při projednávání nové úmluvy jsou dvě významné světové mocnosti – USA a Čína. „V této souvislosti je ovšem třeba připomenout, že USA byly hybným faktorem i při vzniku Hamburských pravidel – a nakonec je neratifikovaly. V tomto případě by ovšem mohly novou mezinárodní úmluvu podepsat a ratifikovat. To by samozřejmě mělo velký význam a ovlivnilo by to řadu států, aby novou úmluvu rovněž přijaly,“ poznamenal k tomu JUDr. Miloš Pohůnek. Stanoviska jednotlivých členských zemí Evropské unie zatím nejsou ve věci přijetí nové úmluvy jednotná.
Nejbližším možným termínem vstupu úmluvy v platnost je teoreticky 1. říjen roku 2010. Podle očekávání většiny expertů je však tento termín příliš optimistický.
(spa)
