22. června 2016, Milan Frydryšek
V současné době je v České republice zhruba 300 tisíc aktivních profesionálních řidičů. Ročně odchází do penze na 7500 řidičů, Mezinárodní unie silniční dopravy IRU předpovídá 2,5procentní nárůst přeprav, což si vyžádá dalších 7500 řidičů, avšak přírůstek řidičů je jen kolem 10 tisíc. Každým rokem tak ubývá na 5000 řidičů. Na Dopravním fóru Ústeckého kraje, které se konalo na začátku června, to řekl generální tajemník Sdružení ČESMAD Bohemia Vojtěch Hromíř.
Dopravní fórum uspořádal Ústecký kraj ve spolupráci s Krajskou hospodářskou komorou Ústeckého kraje a jeho partnery byly Sdružení ČESMAD Bohemia, Úřad práce ČR, Svaz průmyslu a dopravy ČR a společnost Kareka. Zaměřeno bylo na problematiku nedostatku řidičů nákladní a autobusové dopravy a byla zde představena také regionální sektorová dohoda Ústeckého kraje pro oblast autodopravy, výchovy a vzdělávání profesionálních řidičů.
Nedostatek řidičů se stává omezením nejen pro podnikání dopravců, ale i pro rozvoj celé ekonomiky. Navíc nejde jen o to, že ročně ubývá kolem pěti tisíc řidičů. Nepříznivá je i věková struktura těch, kteří nyní v autodopravě pracují. Nejvíce řidičů nákladní dopravy je podle Vojtěcha Hromíře ve věku od 45 do 50 let (18,5 procenta), pak od 40 až 45 let (16,0 procenta) a poté následuje věková skupina od 35 do 40 let (15,7 procenta). Ještě nepříznivější je vývoj u řidičů autobusů, kde jich je nejvíc v kategorii od 50 do 55 let (21,4 procenta) a pak v kategoriích 55 až 60 let a 45 až 50 let (v obou případech 15,5 procenta).
Zatímco na jedné straně se počet řidičů každoročně snižuje, přístup pro nové zájemce je obtížný, a to nejen co se týče finančních nároků na získání řidičského oprávnění, ale i vzhledem k času nutnému pro absolvování školení začínajících profesionálních řidičů. Poté, co zmizel dřívější hlavní zdroj – armáda, která pravidelně produkovala nové řidiče –, snaží se dopravci hledat nové zaměstnance doslova, kde se dá. Ať už mezi absolventy středních odborných škol, mezi uchazeči registrovanými na úřadech práce i mezi zahraničními pracovníky či přes pracovní portály nebo náhodným náborem.
A pokud už firmy dobré řidiče mají, snaží se udržet si je. A nejen proto, že je pak mohou jen těžko okamžitě nahradit, ale i z důvodu, že hrozí únik citlivých dat, může se zhoršit péče o zákazníky, rostou náklady na výchovu nových pracovníků a může se zhoršit důvěra v dopravce coby zaměstnavatele. Přitom k udržení zaměstnanců podle Vojtěcha Hromíře nepřispívá jen vyšší plat a transparentní mzdová politika, ale také například přehledná organizační struktura firmy, fungující komunikace a okamžité řešení konfliktů, férové jednání se zaměstnanci, dobrá pověst společnosti i pocit sounáležitosti zaměstnanců s firemní identitou.
Každá z možností získávání nových řidičů má svá úskalí. Co se týče absolventů středních škol, je podle Vojtěcha Hromíře třeba přiznat si skutečnost, že bez podpory firemkvalitní řidiči nebudou. Lze se do určité míry inspirovat i systémem přípravy v bývalých podnicích ČSAD. Pomoci by mohly i daňové úlevy pro firmy, které se podílejí na výuce žáků a studentů.
Pokud jde o zaměstnávání zahraničních řidičů, je vhodné usilovat především o řidiče z ostatních zemí Evropské unie, kteří mají stejné podmínky jako tuzemští. U ostatních národností, i když jsou kulturně blízké, jako třeba Ukrajinci, se situace komplikuje kvůli nutnosti pracovních víz a povolení k dlouhodobému pobytu. Pro mnoho těchto zahraničních řidičů je však Česká republika jen přestupní stanici do západních zemí EU a fluktuace se pohybuje kolem 30 procent, upozornil Vojtěch Hromíř.
Nedostatek řidičů je celoevropský problém, a mnozí dopravci ze západních zemí se proto snaží přetáhnout k sobě řidiče z nových členských zemí unie, včetně České republiky. Odchody řidičů do zahraničí komplikují situaci především firmám v pohraničí, nejvíce jich odchází do Německa a Rakouska.
Zkušenost dopravní firmy
Podle Tomáše Zámostného z Bohemia Wheels, s. r. o., představuje nedostatek řidičů globální problém a potýká se s ním polovina firem na trhu. A na dopravě je podle něj přímo či nepřímo závislých 52 procent populace České republiky. Pro dopravce jsou kvalitní řidiči samozřejmě nepostradatelní. Jen leasing na soupravu tahače s návěsem vyjde měsíčně přinejmenším na 50 000 Kč měsíčně bez ohledu na to, jestli je souprava v provozu či není. K tomu je třeba ještě připočítat zhruba 5000 Kč na pojištění měsíčně a silniční daň kolem 2000 Kč za měsíc.
A je-li řidič nespolehlivý nebo nemá-li zájem o práci, představuje to pro firmu další náklady. Například jeden zbytečně najetý kilometr stojí 20 Kč, poškozená pneumatika 10 000 Kč, oprava vozidla jde do desítek tisíc Kč plus je třeba přičíst prostoje za nepoužívané vozidlo, hrozí odcizení nafty i zboží, v sázce je vždy reputace dopravce u zákazníka a nedodržení termínů v zásilkách just-in-time. A to vše jde na vrub dopravci.
U rekvalifikací při získávání nových řidičů je podle Tomáše Zámostného nízká úspěšnost a jsou častí i tzv. sběratelé rekvalifikací u pracovního úřadu. Při importu ze zahraničí dopravce neví, na koho narazí, a jako nejvhodnější se mu na základě zkušenosti jeví výchova vlastních řidičů. Počáteční investice do výchovy a vzdělání řidiče se v průběhu jeho pracovního poměru několikanásobně vrátí, uvedl Tomáš Zámostný. I proto mají podle něj dopravci eminentní zájem o aktivní spolupráci v sektorové dohodě.
Nabídky Úřadu práce ČR a možnosti školství
U rekvalifikací není problém jen v získání řidičského oprávnění skupin C, D a E, ale také v dopravně-psychologickém vyšetření. Přestože dopravně-psychologickému vyšetření je povinen podrobit se držitel řidičského oprávnění skupin C nebo D, Úřad práce požaduje absolvování vyšetření ještě před zahájením rekvalifikace na získání řidičského oprávnění. Pokud by totiž uchazeč o zaměstnání po ukončení rekvalifikace v tomto vyšet-ření neuspěl, jednalo by se o neefektivně vynaložené finanční prostředky. Toto vyšetření, stejně jako lékařské, si však uchazeč o zaměstnání hradí z vlastních finančních prostředků.
Někdy se možnost zaměstnávání takto vyškolených řidičů komplikuje i tím, že pokud zaměstnavatelé hlásí úřadu volné pracovní místo na pozici řidiče, jedním z požadavků často bývá dvou- až tříletá praxe v řízení. Podle Zdeňka Krabse ze Střední školy v Liberci, Na Bojišti 15, má nedostatek řidičů více příčin. Patří mezi ně vysoké náklady na získání potřebné kvalifikace, samotná organizace práce v dopravní firmě, která ne každému vyhovuje, výše mezd, nedobrý obraz profese řidiče v očích veřejnosti, psychická i fyzická zátěž a také žádná další perspektiva, co se týče vzdělávání. Jeho škola má učební i maturitní obory zaměřené i na automobilový průmysl, provozuje autoškolu a je schopna provádět profesní školení řidičů. A v rámci projektu Řidiči vyškolila již 152 řidičů.
Regionální sektorová dohoda
Součástí dopravního fóra a jeho vyvrcholením bylo představení regionální sektorové dohody Ústeckého kraje pro oblast autodopravy, výchovy a vzdělávání profesionálních řidičů. Ta si podle Tomáše Bicery, výkonného ředitele Institutu silniční dopravy ČESMAD Bohemia, klade za cíl propojit aktéry ovlivňující trh práce, vytvořit funkční platformu pro jejich efektivní spolupráci, řešit nedostatek kvalifikovaných pracovníků, prohloubit komunikaci se školami, zaměřit se na praxe žáků, vylepšit mediální obraz profese řidič a zlepšit publicitu oborů. Jedním z výstupů dohody je pilotní projekt jednoročního studia na dvou krajských školách pro získání příslušného řidičského oprávnění a profesního průkazu způsobilosti pro absolventy. Samotná dohoda má být podepsána 28. července.
Podobná regionální sektorová dohoda zaměřená na oblast autodopravy byla podepsána již loni pro Středočeský kraj. Jejími partnery jsou Středočeský kraj, Svaz průmyslu a dopravy ČR, krajská pobočka Úřadu práce ČR, Krajská hospodářská komora Střední Čechy, Regionální rada odborových svazů Českomoravské konfederace odborových svazů Středočeského kraje a Institut silniční dopravy ČESMAD Bohemia. Podobnou dohodu by Sdružení ČESMAD Bohemia chtělo uzavřít v každém kraji a přispět i tímto způsobem k řešení svízelné situace při získávání nových řidičů.
Milan Frydryšek
