11. července 2017, red
Nová pravidla pro vysílání řidičů do zahraničí, která budou součástí připravovaného balíčku mobility Evropské komise, musí být vytvořena s ohledem na dopravní sektor, naprosto jasně definovaná a snadno vymahatelná. Výrazně by tomu mělo napomoci využití inteligentních řešení založených na digitální dokumentaci a elektronické výměně dat. Ještě před představením silničního balíčku to uvedli zástupci Mezinárodní unie silniční dopravy IRU.
Zástupce IRU při Evropské unii Matthias Maedge je přesvědčen, že „silniční nákladní doprava se neobejde bez pravidel (pro vysílání řidičů) šitých přímo na míru. Diskuse o nastavení konkrétních hranic by neměly odvést pozornost od významu balíčku pro mobilitu jako celku. Skutečná přidaná hodnota vychází z pravidel odpovídajících specifickému odvětví. Potřebujeme jednoduše dokladovatelný a vymahatelný systém opírající se o sdílení digitálních dokumentů. Není férové pokoušet se zdiskreditovat celý balíček mobility kvůli jednotlivostem prostřednictvím účelových debat o bezpečnosti provozu a nárůstu pracovní zátěže řidičů. IRU bude nadále intenzivně podporovat úsilí o dotažení legislativního procesu do konce.“
Stanovisko IRU k vysílání řidičů na zahraniční jízdy je založeno na tom, že provozovatelé silniční nákladní dopravy, kteří jsou nejvíce zatíženi administrativní džunglí rozdílných předpisů o minimální mzdě v zemích EU, jsou zpravidla malé a středně velké firmy. Podobně komplikovaná situace je také u provozovatelů mezinárodní autobusové turistické dopravy. Balíček pro mobilitu musí také rozlišovat mezi potřebami nákladní a osobní dopravy. „Je evidentní, že směrnice 96/71EC
(o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb) vznikla ve spolupráci s řadou evropských sektorů, ovšem potřeby silniční dopravy příliš nezohledňuje. Například stavební dělníky vyslané k práci do jiného členského státu EU na delší dobu lze snadno evidovat prostřednictvím předáka stavby, případně jiné osoby pověřené stykem s příslušnými úřady. Toto však nelze jednoduše aplikovat na řidiče – dopravci musí v předstihu informovat zahraničí o aktivitách každého řidiče, což je často spojené s vysokou administrativní zátěží. Je třeba zajistit vyplácení mzdy ve výši odpovídající danému státu a dodržet i další sociální předpisy, a to i v případě velmi krátkého průjezdu. Členské státy přitom neposkytují dostatek přesných informací o tom, které předpisy budou po zahraničních dopravcích vyžadovat. Pro provozovatele silniční nákladní dopravy je krajně frustrující nejistota ohledně správného postupu v prostředích s různými systémy minimální mzdy,“ uvádí se v pozičním dokumentu IRU.
Obecně by podle zástupců silniční nákladní dopravy mělo platit, že na celoevropské úrovni budou garantovány principy jednotného trhu a spravedlivé soutěže. Nová úprava by měla zajistit svobodu podnikání a současně nastavit srozumitelné parametry pro sociální kohezi v EU.
Nová pravidla by se měla například opírat o evidenci doby jízdy a odpočinku řidičů. Centralizovaný elektronický evidenční systém s uživatelsky přívětivým rozhraním, který bude založen na již nyní využívaných databázích, se nabízí jako ideální řešení. Bez drahých týmů právníků si dnes autodopravci se stávající situací nedokážou poradit, nejvíce postižené jsou právě malé a střední firmy, a to nejen v silniční nákladní dopravě, ale i příležitostné autobusové dopravě.
Velkým problémem zůstává rovněž široká paleta postihů za nedodržování pravidel. Dopravci opět trnou v nejistotě, jak budou příslušné úřady v jednotlivých případech postupovat. IRU však nezastává názor, že by Evropská komise měla striktně stanovovat dolní hranici postihů a pokut – toto by mělo nadále zůstat v kompetenci jednotlivých členských zemí. Mezinárodní unie silniční dopravy se angažuje v práci na kategorizaci prohřešků, protože jednoznačné rozlišení různých typů provinění je principiálním předpokladem pro správné fungování jednotného.
(red)
