5. listopadu 2021, lan
5.11. - Před šedesáti lety se v Brně zaškolily první ženy-řidičky autobusů a trolejbusů v městské hromadné dopravě. Připojily se tak ke kolegyním, které od roku 1949 v brněnském dopravním podniku řídily jen tramvaje. Jak se řidičkám MHD vede nyní? A jak jsou na tom v porovnání s mužskými kolegy?
Celkově v dopravním podniku pracuje 414 žen z 2600 zaměstnanců. Mezi 1400 řidiči bychom pak v současnosti našli 15 procent žen. Dopravce by jich ve svých řadách rád viděl více, protože se ukazuje, že předsudky o ženách za volantem neplatí. Naopak, řidičky často bývají klidnější a ohleduplnější než jejich mužští kolegové.
Počet žen řídících brněnské autobusy, trolejbusy a tramvaje se za posledních deset let zvýšil přibližně o polovinu, na stávajících 188. „Jako žena jsem ráda, že řidiček žen v Brně rok od roku pozvolna přibývá. Boří tak předsudky, že doprava je pouze doménou mužů. Při trvalém mírném nedostatku řidičů mohou právě ženy doplnit tým brněnského dopravního podniku. Kromě zkrácených úvazků je motivujícím faktorem i rovná výše odměny bez ohledu na věk nebo pracovní zkušenosti,“ řekla primátorka města Brna Markéta Vaňková. Právě kratší úvazky jsou vyhledávané mezi ženami, které se vrací po ukončení rodičovské dovolené.
„Nejvíce žen – řidiček bychom u nás našli v kabinách tramvají, a to 149, pak následují autobusy s 27 řidičkami a trolejbusy, se kterými jezdí 12 žen. Lodím vládne zatím pánská sestava kapitánů, mezi lodnicemi ale máme 15 žen. Ženy jsou u nás vítány, jednoznačně jsou stejně dobrými řidičkami, jako muži. Dokonce bych řekl, že ve vztahu k cestujícím je jejich přirozená schopnost empatie a komunikace výhodou,“ uvedl generální ředitel brněnského dopravního podniku Miloš Havránek.
Obavy z technických otázek
Co se týká chování při jízdě, dají se podle Romana Hapala, vedoucího oddělení vzdělávání zaměstnanců a autoškoly v brněnském dopravním podniku, vypozorovat mezi muži a ženami určité odlišnosti. Projevují se například při přípravě na zkoušky. „V kurzech bývají ženy zodpovědnější v přípravě a ohleduplnější při jízdách. U zkoušek bývají nervóznější, obavy mívají zejména z technických otázek,“ popisuje Roman Hapal. Muži se podle něj o něco lépe orientují ve složitějších situacích a při technických problémech, zato někdy jednají příliš zbrkle.
Respekt a zodpovědný přístup k práci je podle řidičky trolejbusu Lucie Pospíšilové na místě, strach však považuje za zbytečný. „Obavy žen z řidičské profese určitě nejsou na místě, dávno už nejde o výhradně mužskou práci. Dokonce to vidím i jako určitou výhodu, kolegové v práci jsou velmi vstřícní a rádi v nesnázích pomohou. Vyhovuje mi, že jsem sama svým pánem, poznávám nové lidi, po směně předám desky a vůz a jdu domů s čistou hlavou,“ podělila se o dojmy sympatická bruneta, která je původní profesí veterinární technik. Pro brněnský dopravní podnik už jezdí třetím rokem.
Rozdíly? Žádné zásadní nenajdeme
V každodenním provozu cestující většinou ani nevnímají, jestli vůz řídí muž nebo žena. A nehraje to roli ani při sestavování rozpisu směn. U nočních rozjezdů, kde se počítá s vyšším rizikem neukázněného chování cestujících, je sice převaha mužů, ale v současnosti jezdí na těchto linkách i čtyři statečné ženy. Rozdíly nenajdeme ani z hlediska počtu nehod. Ze statistik DPMB vyplývá, že zaviněných havárek mají muži i ženy v brněnském dopravním podniku na kontě přibližně stejně.
Sečteno a podtrženo, ženy v Dopravním podniku města Brna mají stejné pracovní podmínky jako muži, stejné cifry na výplatních páskách, směny, jsou stejně dobrými řidičkami a srovnatelně se jim daří i při práci. Rozdíl tak najdeme jen v jejich zastoupení v zaměstnaneckém kolektivu, a i tam dopravní podnik doufá, že přijde čas, kdy to bude fifty fifty.
(lan)
Foto: DPMB
