9. března 2010
Česká společnost pro dopravní právo (ČSDP) loni usilovala o další vyjasňování pozice poskytovatelů spedičních služeb v rámci odpovědnosti zasilatele. Před rokem přivítala průlomový judikát Nejvyššího soudu ČR, který jejich odpovědnost jasně stanovoval, a v průběhu loňského roku již začalo být zřejmé, že se jeho stanoviskem skutečně řídí i soudy nižších instancí. O tom, v čem spočívá význam nového přístupu soudů pro vyjasnění odpovědnostních vztahů mezi speditéry a dopravci, nás informoval předseda předsednictva ČSDP JUDr. Václav Roubal.
„Jak se v poslední době měnil přístup soudů při výkladu odpovědnosti zasilatele?“
„Především začalo být při rozhodování jasnější, jaká je v rámci přepravního procesu odpovědnost zasilatele. Před rokem jsem hovořil o tom, že poněkud sofistikované pojetí zasilatelské smlouvy umožňuje její různý výklad. Trvalo proto určitou dobu, než se soudy v této situaci začaly orientovat. K vyjasnění situace bezpochyby přispěla také právní osvěta ze strany ČSDP, která se touto problematikou dlouhodobě a do hloubky zabývá. A tak dnes máme k dispozici další judikáty – ať už je to nález Nejvyššího soudu či další rozhodnutí odvolacích soudů, které postupovaly v intencích daných prvním judikátem. V průběhu loňského roku se tak situace nepochybně zlepšila, tak jak se stále více prohlubovala znalost soudů v této problematice.“
„Co tedy pro zasilatele ze současné soudní praxe vyplývá?“
„Dnes zasilatel ví, že i když se zbožím nemanipuloval a nepřišel s ním vůbec do fyzického kontaktu, může vzniknout jeho odpovědnost za výsledek přepravy, například dojde-li k poškození zásilky. Někteří zasilatelé, ba dokonce i právníci se domnívají, že k tomu, aby odpovědnost spediční firmy vznikla, musí existovat fyzický kontakt se zbožím. Jenomže to je omyl, odpovědnost vzniká i bez toho, neboť je vyvozena z ustanovení obchodního zákoníku o zasilatelské a komisionářské smlouvě. V tomto ustanovení se jasně říká, že speditér může přenechat přepravu jinému zasilateli a dalším článkům přepravního řetězce, odpovídá za ni však tak, jako by ji prováděl sám.“
„Znamená to tedy, že zasilatel se oproti ostatním účastníkům přepravy nyní ocitl v nevýhodě?“
„Vůbec nejde o to, aby zájmy zasilatele-speditéra byly v případě vzniku škody na přepravovaném zboží a při následném sporu nějakým způsobem umenšeny. Ovšem zatímco ze spedičních firem dříve soudy odpovědnost snímaly, pokud speditér sám neprováděl také vlastní dopravu, nyní soudy rozhodují důsledněji, a tedy i přesněji podle patřičných ustanovení obchodního zákoníku. Pokud by se zasilatel chtěl zbavit rizika, že nese za přepravované zboží odpovědnost, pak by musel udělat to, co zasilatelé většinou nedělají: informovat svého příkazce nejen o tom, že přepravu obstaral u konkrétního dopravce, ale hlavně provést vyúčtování – a tedy jej také informovat o tom, za jakou konkrétní cenu přepravu sjednal. Právě to musí učinit k naplnění komisionářské smlouvy.
Ovšem podávat zejména informace o ceně za dopravu většinou není v zájmu speditéra…“
„Dalším významným tématem, kterému se loni ČSDP věnovala, byly kabotážní přepravy…“
„Ano, zhruba před rokem uplynula lhůta, kterou Evropská unie stanovila pro nové členské země jako omezení pro provádění kabotáže, tedy vnitrostátní přepravy na území jiného státu. Samozřejmě se tato změna neobešla bez řady potíží. Pro dopravce v České republice se jedná především o problematiku kabotáže v sousedním Německu, které má úpravu vnitrostátní přepravy zakot-venu (podobně jako Česká republika) v obchodním zákoníku.
Německá strana provedla v roce 1998 průlomovou reformu přepravního práva, při níž dokonce vznikla zvláštní pasáž pro silniční dopravu. Upravuje smluvní vztahy a tím také odpovědnost. Němci využili ustanovení úmluvy CMR, někdy z ní formulace přímo převzali či si je uzpůsobili.“
„S jakými hlavními problémy se tedy čeští dopravci při provádění kabotážních doprav v Německu setkávají?“
„Německo ve snaze zabránit – podle názoru jeho úřadů – přílišnému rozšíření kabotáže ze strany zahraničních dopravců stanovilo vysoké nároky na pojištění odpovědnosti dopravce. Tato otázka jistě velmi zajímá české dopravní firmy, protože pro ně je to otázka ceny, za kterou mohou kabotážní přepravu v Německu provádět. Extrémně vysoké nároky na pojištění odpovědnosti tyto ceny neúměrně zvyšují a snižují tak konkurenceschopnost české nabídky v německém prostředí.
Německá strana je však toho názoru, že se o diskriminaci nejedná, neboť požadavek na pojištění se stejnou měrou dotýká rovněž německých firem. Pokládáme proto za důležité, aby české dopravní a speditérské firmy byly dostatečně informovány o právní úpravě, která v této věci v Německu platí. Již v loňském roce se ČSDP touto problematikou intenzivně zabývala a k jejímu řešení chce přispět odbornými vzdělávacími akcemi i letos, zejména formou odborných školení, která průběžně iniciuje, zejména ve spolupráci se Sdružením ČESMAD Bohemia.“
„Připravujete k problematice kabotáže v Německu i nějaké další akce?“
„ČSDP spolupracuje rovněž s Mezinárodní obchodní komorou a společně s ní letos chystáme odborný seminář. Pozvali jsme na něj mimo jiné i německého právníka Dr. Jürgena Knorreho, který je rovněž členem naší společnosti. Bude přednášet o celé šíři problematiky kabotážních přeprav z pohledu německého práva. Tématem semináře budou nejen otázky odpovědnosti dopravců, ale také problematika odpovídajícího pojištění, která je s tím svázána.
Chceme si zkrátka nechat poradit, jak tuto situaci s požadavkem na vysoké pojištění odpovědnosti řeší sami němečtí dopravci. Součástí semináře budou také další témata, průřezově bychom chtěli probrat odpovědnost všech druhů doprav a jejich účastníků. Těmi jsou často zástupci nejen dopravců a speditérů, ale také vývozních firem – a ti všichni potřebují, aby byli informováni o odpovědnosti, kterou nesou a která se promítá do nákladů přepravného. Věříme, že se nám tímto způsobem podaří přispět k prohloubení znalosti dopravního práva v mezinárodních přepravách u co nejširší podnikatelské veřejnosti. To v současné chvíli pokládáme za svůj hlavní úkol.“
Pavel Toman
