25. března 2004
Úsilí Svazu hraničních speditérů a celních agentů (SHSCA) přimět jednotným postupem státní orgány, aby se ve větší míře podílely na řešení problematiky útlumu celní spedice, zřejmě selhalo. Představenstvo svazu na svém zasedání 12. března v Jihlavě nepřijalo jednoznačné rozhodnutí o dalším pokračování protestů, o nichž Dopravní noviny průběžně informovaly – například v rozhovoru s předsedou SHSCA Františkem Zugarem (DN 10/04). O tom, jak jihlavské zasedání SHSCA probíhalo, jsme minulý týden hovořili s tajemníkem svazu Štefanem Petergáčem.
„Mohl byste v krátkosti uvést svůj pohled na podstatu celého problému?“ „Podle mne jde o to, zda se má stát významnější měrou podílet na pomoci zhruba třem tisícům lidí, jejichž pracovní místa v důsledku politického rozhodnutí – vstupu České republiky do EU – zmizí doslova ze dne na den. Důležitá přitom je skutečnost, že stát potřebuje, aby tito lidé do posledního dne před vstupem ČR do Unie svou práci vykonávali v podstatě ve stejném rozsahu jako dosud, protože na nich závisí odbavování zboží přes hranice a následně i mezinárodní doprava. Pokud nezískají pracovníci i samotné firmy jasnější perspektivu, budou se chovat ekonomicky a začnou neřízeným způsobem ukončovat svoji činnost v okamžiku, kdy pro ně už nebude ekonomicky perspektivní. Na takovém ,divokém‘ útlumu se ovšem možná naopak některé firmy přiživí a za své již nedostatkové služby budou v posledních dnech před 1. květnem žádat poplatky mnohonásobně vyšší. I to přinese chaos do přeshraniční přepravy zboží. V žádném případě tedy nemůžeme na věc hledět tak, jako by stát měl z peněz daňových poplatníků dotovat soukromé firmy.“
„Zasedání představenstva SHSCA se konalo po protestní akci, při níž v pátek 27. února spediční firmy na osmi hraničních přechodech s Německem a Slovenskem přerušily práci a neodbavovaly kamiony. Jak jste následně akci hodnotili?“ „Až na malé výjimky se při ní svazu podařilo udržet jednotu firem. To bylo podle mého názoru velmi pozitivní, když uvážíme různorodost našich členských firem a například skutečnost, že na některých hraničních přechodech pracuje také osm až deset firem, z nichž všechny nejsou členy svazu. A nám se podařilo do protestů zapojit i nečlenské firmy. Naopak ovšem musím říci, že z našich členů se dvě firmy k akci nepřipojily. Jednoznačně pozitivní byl také široký zájem médií, která věnovala našim protestům značný prostor. Díky nim se širší veřejnost o existenci tohoto problému dozvěděla. Rovněž pracovníci spedičních firem ocenili, že se svaz snaží něco pro ně udělat. Negativním rysem ovšem bylo to, že státní správa na naši akci oficiálně nereagovala, pokud za reakci nepokládám vzkazy ministrů přes média.“
„Jestliže SHSCA svou akci pokládá v zásadě za úspěšnou, proč jeho představenstvo rozhodlo zatím nepokračovat v dalších protestních akcích? Není to krok zpátky?“ „Při diskusi došlo představenstvo svazu na svém zasedání k závěru, že zatím žádnou další protestní akci nevyhlásí. SHSCA bude nadále monitorovat situaci, postupně a důsledně vyhodnocovat všechny události na hraničních přechodech a v případě, že dojde k situaci, která to bude vyžadovat, jsou jeho členové připraveni omezit činnost. Svaz ve svém prohlášení uvádí, že vláda nemá v úmyslu řešit problematiku, která má dopad na zahraniční obchod. Tento nesystémový přístup bude mít nepříznivý vliv na státní pokladnu, říkáme v prohlášení. Já se domnívám, že se na rozhodování svazu projevila značná různorodost členských firem, z níž vyplývá i různost zájmů. Velké nadnárodní společnosti mají na problém i na jeho řešení odlišný pohled než firmy menší a malé, které nemají třeba tak diverzifikovanou činnost. Na zasedání tak zejména z tohoto důvodu nebyla vůle rozhodnout o dalších protestech.“
„Jaký očekáváte další vývoj?“ „Spediční firmy se budou nadále chovat čistě ekonomicky. To může znamenat ukončení činnosti i využití situace na krátkou dobu razantním zvýšením poplatků za služby. Pokud by svou činnost ukončila třeba i jen polovina našich firem, znamenalo by to výrazné zhoršení přeshraniční dopravy a v konečném důsledku by to mohlo vést ke kolapsům či uzavření některých hraničních přechodů. Může se také stát, že nemotivovaní zaměstnanci už nebudou firmám odvádět dostatečné výkony, takže se jim další činnost nevyplatí. Pracovní morálka se pochopitelné snižuje, a to nejen u speditérů, ale i u celníků. Nevylučuji sice ještě možnost nějakého společného protestu, ale domnívám se, že se bude jednat spíše o individuální akce. Už dnes firmy zavírají své kanceláře na přechodech, ale nikdo to zatím nebere vážně, protože jiné firmy zatím zůstávají. Fronty čekajících kamionů na hranicích však budou narůstat. Společnou akci stále nevylučuji, ale spíše odhaduji, že vývoj nyní půjde cestou postupného a stálého zhoršování podmínek na přechodech, kdy všichni, dopravci i jejich zákazníci, budou čekat na 1. května doslova jako na záchranu.“ „Předpokládáte tedy zhoršování situace…“ „Při naší společné protestní akci věděly všechny dopravní firmy nejméně týden dopředu, kdy a kde k protestům dojde. Při divokém ukončování činnosti a zmenšování rozsahu poskytovaných služeb nastane mnohem horší situace a pro dopravce bude velmi obtížné hledat náhradní trasy. Ekonomické dopady (penalizace, nedodané zásilky, nevybrané poplatky) budou stát nás všechny mnohem více, než kdyby stát odpovídajícím způsobem přispěl na útlum celní spedice.“ Pavel Toman
