Co přinesl listopad 2015 v dopravě

Podzim připomínající spíše jaro přinesl v dopravě a logistice události lepší i horší. Za tu velmi dobrou lze považovat vydařenou logistickou konferenci SpeedChain pořádanou v Praze. Akce dělaná s invencí a vkusem byla již desátou v pořadí a v unikátním prostředí Břevnovského kláštera byla i důstojným a inspirativním setkáním, které se letos dotklo mnoha aktuálních témat.

Jen několik dní předtím proběhla úspěšně největší logistická akce v Německu, a sice 32. logistický kongres. Německo se považuje za světovou logistickou jedničku s tím, že logistika na vysoké úrovni je také předpokladem úspěšné pozice našeho souseda jako jednoho z největších světových exportérů. A nešlo jen o uznalá poklepávání po ramenou. Kupříkladu prominentní řečník Thomas Klausnitzer ze Spolkového úřadu ochrany ústavy varoval, že logistici podceňují rizika plynoucí z tzv. kyberkriminality. Upozornil také na nebezpečí hospodářské špionáže, která může podniky velice poškodit, ne-li zcela zničit. Podle něj „je problémem, že v mnoha podnicích není žádná povědomost o bezpečnosti“. Je také na pováženou, jak rychle jsou pracovníci ochotni poskytovat svá hesla. Právě v logistických centrech se prý zachází s údaji velmi laxně. Hesla se předávají mezi více zaměstnanci a není zabezpečen přístup ke zbožovým systémům až po výrobní údaje zákazníků. Z nových věcí věnoval kongres rovněž pozornost nasazování robotů v logistice.

Mezi ty horší události patří dvě žaloby podané Evropskou komisí proti naší zemi v segmentu dopravy. V prvním případě se Komise rozhodla zažalovat Českou republiku, Lucembursko a Portugalsko u Soudního dvora Evropské unie, protože na svém území dosud nezavedly elektronické rejstříky podniků silniční dopravy nebo je nepropojily s rejstříky ostatních členských států. Vnitrostátní rejstříky měly být zavedeny a vzájemně propojeny nejpozději do 31. prosince 2012. Jelikož uvedené země tuto povinnost dosud nesplnily, nemůže propojení rejstříků na úrovni Unie efektivně fungovat. Komise se proto rozhodla podat na tyto země žalobu u Soudního dvora EU poté, co předchozí vytýkací řízení nebylo úspěšné.

Druhou žalobu proti ČR vyvolala situace, že se u nás dosud nepodařilo řádně zavést do vnitrostátních předpisů směrnici EU 2004/49/ES o bezpečnosti železnic unie. Tato směrnice ukládá členským státům povinnost ustanovit nezávislý inspekční orgán pro vyšetřování nehod a mimořádných událostí a vymezit společné zásady pro řízení, regulaci a dozor nad bezpečností železnic. Česká republika řádně nepřevedla ustanovení této směrnice do svého vnitrostátního právního řádu. Konkrétně jde o to, že česká legislativa nezaručuje, že inspekční orgán zahájí vyšetřování nejpozději do jednoho týdne po obdržení hlášení o nehodě nebo mimořádné události, což je podle dotčené směrnice povinnost. Česká legislativa rovněž nezajišťuje, aby konečné zprávy o vyšetřování byly řádně zasílány zainteresovaným stranám a bezpečnostní doporučení adresována bezpečnostnímu orgánu. To, že jsou členské státy EU hnány před Evropský soud za nedodržování pravidel hry EU, není věc výjimečná – nedávno se to stalo také na úseku dopravy i Německu či Dánsku. Na druhou stranu dvě žaloby proti jedné členské zemi v krátkém časovém úseku v jednom sektoru jsou v Evropě věcí silně nebývalou – volíme–li slovník hodně diplomatický. Myslím, že se o tu ostudu silně zasloužily velice časté změny ve vedení ministerstva dopravy v minulých letech a tím pádem nedotahování dlouhodobějších agend ke zdárným koncům.

Těžko před koncem roku nezmínit jeden letošní „horký brambor“, kterým bylo zavedení minimální mzdy v Německu ve výši 8,50 €. Průběžně jsme informovali o představách německých zákonodárců a o reakcích českých a dalších zahraničních dopravců a speditérů, kteří považovali její aplikaci na mezinárodní dopravu po Německu za výsměch mezinárodním úmluvám o volné dopravě bez zábran a protivenství – při vcelku jen mírně protestním vrnění Evropské unie. Uplynulo jedenáct měsíců od okamžiku, kdy německý zákon (MiLog) vstoupil v platnost, a řada právních otázek stále zů-stává neujasněna. Jde především o kontrolu zahraničních pracovníků v SRN, o tak zvané přípravné mzdy a o odpovědnost příkazců. Na říjnovém sympoziu v Hamburku na téma „minimální mzda“ bylo proto spolkové ministerstvo dopravy silně kritizováno celou řadou tamních profesních svazů. Zejména když odmítalo odpovídat na dotazy z praxe, protože prý nebylo připraveno na veřejná stanoviska. Přes řadu tipů od právních expertů zůstávají stále závažné právní šedé zóny a tím i velká rizika pro podniky. Sue Ann Beckerová, která je právničkou ve Spolkovém svazu nábytkové spedice a logistiky (Amö), to vyjádřila za celou dopravu lapidárně: „Prakticky po celý rok nedostáváme jako třetí nejsilnější sektor v Německu odpovědi na otázky, které kladou ti, kteří chtějí dělat věci správně.“

Z právní složky velmi silného Spolkového svazu silniční nákladní dopravy a logistiky BGL vyšly v minulých dnech „k potěše“ zahraničních autodopravců čtyři požadavky, jak v SRN účinně kontrolovat pracovníky ze zahraničí:

1. Vytvořit nahlašovací online systém k získávání, přenosu a ukládání informací a také k vyšší efektivnosti kontrol těchto pracovníků;
2. Z údajů získaných do nahlašovacího portálu musí jednoznačně vyplývat, kteří řidiči pro které podniky kdy po německých silnicích jezdí. Tak lze rozeznat, který zaměstnanec zahraničního zaměstnavatele je na základě trvalejšího přidělení v Německu zaměstnán a má daňové a sociální povinnosti;
3. Hlášení změn musí být povinné. Do budoucna nebude možné, aby zahraniční zaměstnavatelé hlásili jen jednoho řidiče na pololetí, i když na německém území provádějí přepravní výkony celou flotilou vozidel;
4. Prosazování pokut. Podle názoru BGL nahlašovací systém může fungovat jen tehdy, když se za nedodržování povinností plynoucích ze zákona MiLOG budou ukládat pokuty.

Jiří Kladiva