18. dubna 2002
V německém přístavu Hamburk na konci března skončila
třiasedmdesátiletá éra trvalé přítomnosti československých, respektive
českých lodí vnitrozemské plavby. Československá plavba labská (ČSPL)
uzavřela svou hamburskou pobočku a sídlo zahraniční služebny přenesla do
Magdeburku, kde v současné době vyrůstá křižovatka vodních cest
evropského významu.
Zahraniční zastoupení ČSPL působilo v Hamburku na základě mezinárodní
dohody od roku 1929. Spolu se služebnou v Magdeburku zajišťovalo technické
a obchodně-organizační zázemí pro celou flotilu ČSPL na území západní
Evropy. ČSPL využívala v části hamburského přístavu s přístupem
pouze pro vnitrozemská plavidla pozemek o rozloze
30 tisíc m2 vybavený nezbytným technickým a personálním zázemím.
V dobách největší slávy zaměstnávala pobočka ČSPL v Hamburku na
120 německých a 130 českých pracovníků. Ještě před rokem 1989 byly
na územích pronajatých bývalému Československu a posléze České
republice provedeny investice v hodnotě zhruba 200 miliónů Kč. Před rokem
1990 přepravovala ČSPL přes Hamburk po vodě i více než milión tun
zboží ročně. Disponovala v Hamburku i vlastním zázemím přístavních
pramic, remorkérů a dalšího zařízení.
V Sálském přístavu vzniklo administrativní, sociální a logistické
centrum s překladištěm silnice (železnice)-voda. Ve Vltavském přístavu
bylo opravárenské a odstavné zázemí plavby. V přístavu Peute se
nacházel obytný dům pro české zaměstnance a odstaviště. Nyní ČSPL tyto
plochy jako podnájemník definitivně opouští. Hlavní činnost ČSPL
přenesla do Magdeburku, kde již také působí od roku 1922. „Máme tam
vlastní budovu a překladiště. Je to centrum vnitrozemské přepravy,“
řekl na konci března generální ředitel ČSPL Miroslav Šefara.
Pobočka uzavřena kvůli dlouhodobé ztrátovosti
ČSPL uzavřela pobočku v Hamburku především kvůli její dlouhodobé
ztrátovosti. „Budeme tam udržovat pouze spediční firmu a zastoupení
rejdařství,“ dodal Miroslav Šefara s tím, že v přístavu zůstane jen
jeden pracovník.
Pobočka byla podle jeho slov ztrátová minimálně od poloviny 80. let.
V posledních letech se ztráta pohybovala kolem 150 miliónů Kč ročně.
„Pobočka ztratila svou ekonomickou opodstatněnost,“ uvedl Miroslav
Šefara. I když likvidace začala již před několika lety, podle názoru
ředitele měl k ukončení činnosti podnik přistoupit ihned v roce 1990.
„Ztráta z udržování pobočky samozřejmě přispěla ke špatnému
hospodaření firmy,“ dodal.Za velkými ztrátami pobočky stojí podle
Miroslava Šefary především skutečnost, že se nedokázala přizpůsobit
novým trendům. „Zboží se začalo převážet hlavně v kontejnerech,
k čemuž pobočka nebyla přizpůsobena,“ uvedl. Přístav se také prudce
rozvíjel směrem k moři. České území, které leží zhruba sto kilometrů
od moře, se tak dostalo do určitého „zákoutí“.
Česká republika bude pozemek v Hamburku nadále využívat
Versailleská smlouva z června 1919 o uspořádání v Evropě prohlásila
Labe a Odru za mezinárodní toky. Zároveň bylo Československu propůjčeno
užívání částí přístavů Hamburk a Štětín. Zatímco ve Štětíně se
bývalá ČSR užívání vzdala v roce 1956, v Hamburku pronájem ploch na
99 let trvá.
Česká republika již potvrdila zájem o pokračování nájmu i poté, co
ČSPL v přístavu uzavřela svou pobočku. Pozemky, stavby a zařízení
zůstanou ve vlastnictví České republiky a český stát je bude zájemcům,
kterých je údajně několik, pronajímat. V budoucnosti by pak měly být
plochy vráceny městu Hamburk pro jiné využití.Situaci v české části
přístavu ovšem komplikuje spor mezi ČSPL a státem. Plavba chce po státu
zhruba 200 miliónů Kč, které v minulosti do výstavby budov a dalšího
zařízení investovala. Podle Miroslava Šefary byl tento majetek při
privatizaci plavby na začátku 90. let součástí firmy, ale stát
zastoupený ministerstvem dopravy a spojů to neuznává. Miroslav Šefara
nevylučuje ani soudní dohru sporu. To by však nemělo komplikovat rozprodej
funkčních částí plavby, který by se měl uskutečnit zhruba v polovině
roku.
ČSPL v konkurzu
ČSPL, jež si letos připomíná 80. výročí existence a která donedávna
patřila mezi deset největších vnitrozemských rejdařů v Evropě,
přežila hospodářskou krizi na počátku třicátých let i protektorát.
Největšího rozmachu doznala v letech 1975 až 1985, kdy byla v souvislosti
s rozhodnutím přepravovat po Labi uhlí pro chvaletickou elektrárnu upravena
celá střední část Labe.
Význam vodní cesty však začal postupně upadat. ČSPL zrušila ztrátovou
vnitrostátní dopravu, kterou začaly zajišťovat malé soukromé firmy, a od
roku 1997 se soustřeďuje na mezinárodní přepravu.
(čtk)
