4. dubna 2002
V posledním období se v České republice pozvolna rozbíhá diskuse
o zavedení institutu bezpečnostního poradce (viz například rozhovor
s doc. ing. Vladimírem Uhříčkem, CSc., v DN 01/02 nebo článek ing.
Josefa Palatina v DN 12/02). Rád bych v tomto článku zaujal stanovisko
k současnému právnímu stavu, pokud jde o školení a přezkušování
bezpečnostních poradců. Částečně bych tak chtěl
reagovat i na již zveřejněné příspěvky věnované této problematice.
Letos 14. února byla Sdělením MZV č. 6/2002 Sb., v ČR zveřejněna
restrukturalizovaná Dohoda ADR (verze 2001). V oddíle 1.8.3. ukládá všem,
jejichž činnost zahrnuje silniční přepravu nebezpečných věcí nebo
s touto přepravou související operace balení, nakládky, plnění nebo
vykládky nebezpečných věcí, aby jmenovali osobu bezpečnostního poradce, a
to nejpozději do 1. ledna příštího roku. Uchazeč o funkci
bezpečnostního poradce se podle sdělení musí podrobit školení, jehož
obsah je v něm rovněž vymezen, a s úspěchem složit zkoušku schválenou
příslušným státním orgánem či jím pověřenou zkušební komisí. Podle
pododdílů 1.8.3.7. a 1.8.3.10 Dohody ADR osvědčení o školení
bezpečnostních poradců vydává a zkoušky organizuje příslušný orgán
smluvní strany (v ČR by to bylo MDS ČR) nebo tímto orgánem pověřená
(é) zkušební instituce. Pododdíl 1.8.3.10 Dohody ADR pro tyto instituce
stanoví velmi obecné a neurčité požadavky: ani blíže neurčuje
požadovanou způsobilost zkušební instituce, ani nespecifikuje formu zkoušek
v navržené zkušební instituci nebo opatření určená pro zajištění
nestrannosti těchto zkoušek či nezávislosti zkušební instituce na všech
fyzických nebo právnických osobách zaměstnávajících poradce.
Obdobnou právní úpravu obsahují i příslušné směrnice Evropské unie.
Podle mezinárodních předpisů, kterými je ČR vázána, tak organizaci
zkoušek a vydávání osvědčení o školení zabezpečuje buď příslušný
státní orgán, nebo jím pověřená instituce. Otázku určení školitele a
vlastního školení však tyto předpisy neřeší. Proto také česká novela
zákona o silniční dopravě (předložená z poslanecké iniciativy) tuto
problematiku upravuje pouze v obecné poloze tak, že MDS umožňuje, aby
výkonem činností souvisejících s prováděním Dohody ADR pověřovalo
právnické či fyzické osoby. Zároveň doplňuje výčet některých
povinností dopravce a odesilatele o povinnost „ustanovit bezpečnostního
poradce pro přepravu nebezpečných věcí“, a to s odloženou účinností
od 1. prosince letošního roku.
Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR tuto verzi přijala na svém zasedání
13. února, ale Senát ji sněmovně krátce poté – 15. března –
vrátil zpět k projednání (nikoli s ohledem na problematiku
bezpečnostního poradce). Tato situace nemění nic na tom, že všechny
subjekty uvedené v Dohodě ADR musí funkci bezpečnostního poradce obsadit
do 1. ledna příštího roku, protože i bez jakékoliv novely by platil
odst. 2 § 22 zákona o silniční dopravě, který určuje, že „silniční
dopravou je povoleno přepravovat pouze nebezpečné věci vymezené
mezinárodní smlouvou, kterou je ČR vázána a která byla vyhlášena ve
Sbírce mezinárodních smluv, a to za podmínek v ní uvedených“. Takže
ani dnes nic nebrání tomu, aby mohla být naplněna ustanovení Dohody ADR
verze 2001. Pokud se MDS ČR nepodaří žádnou zkušební instituci
pověřit, bude muset začít přezkušovat samo (tak je tomu dnes například
ve Slovenské republice).
Ještě jednou se vrátím ke školitelům bezpečnostních poradců. Pro
možnost porovnání situace v ČR s ostatními zeměmi jsem se obrátil na
příslušné orgány SRN, Rakouska a Švýcarska se žádostí, jak je tato
problematika upravena v jejich zemi. Ve všech těchto zemích je zajištěn
svobodný přístup na trh informací, a tak se regulace počtu školicích
subjektů buď neprovádí vůbec (v SRN), nebo je naopak zcela precizně
řešena zvláštním zákonem a doprovodnou prováděcí vyhláškou
(například v Rakousku).
Příslušný rakouský zákon (GGBG) v § 11 mimo jiné stanoví, že
v Rakousku smějí školicí kurzy provádět pouze pořadatelé školení
uznaní úředním rozhodnutím zemského hejtmana. Požadavky na pořadatele
školení a kvalifikaci školícího personálu, učební prostředky, počet
účastníků atd. řeší prováděcí vyhlášky (GGBV). Pořadatel školení
musí splňovat předpoklady živnostenského zákona a školící personál
musí prokázat dostatečnou znalost přednášených témat a odpovídající
způsobilost pro vyučování dospělých. Školitele však nikdo
nepřezkušuje. Co se týče učebních pomůcek, musí školitel vlastnit
materiály o předpisech, skripta, odborné brožury, nástěnné a obrazové
tabule, průvodní doklady, audiovizuální vzdělávací pomůcky atd. Počet
účastníků kurzů je omezen na 25 osob; základní rozsah kurzu pro
všeobecnou část činí 32 vyučovacích hodin.
Z toho vyplývá, že pokud by MDS v této chvíli chtělo prováděcí
vyhláškou upravovat školení a pověřovat školitele bezpečnostních
poradců, neodpovídalo by to principům úpravy v Dohodě ADR, směrnicím
Evropské unie ani praxi uplatňované v jiných zemích a bylo by nutné
zkoumat, zda by tímto postupem nemohlo porušit pravidla hospodářské
soutěže. Jistě by mohlo být i v českých podmínkách vhodné tuto oblast
po odborné diskusi vymezit obdobnými požadavky, jaké platí v Rakousku, ale
to by novela zákona o silniční dopravě musela být koncipována jinak.
Ještě se nabízí jedno srovnání, a to řešení, které bylo přijato pro
veřejnou drážní nákladní dopravu v nařízení vlády č. 1/2000 Sb.
V něm je otázka bezpečnostního poradce pro železnici řešena v § 14,
15 a 16; nikde však není o jakémkoli určování školících firem či
požadavků na školitele ani zmínky, jelikož nařízení vychází z dikce
Řádu pro mezinárod-
ní železniční přepravu nebezpečných věcí (RID). V této části jsou
znění předpisů ADR i RID shodná.
I v tomto případě se sice v současné době provádí jakýsi výběr
školících firem, ale není mi známo, na základě jakých zákonných
norem.
I v České republice tedy lze nabízet školení bezpečnostních poradců,
ovšem nikoli jako pěkný „džob“, nýbrž jako seriózní kvalifikovanou
službu, o jejíž kvalitě rozhodne úspěšnost či neúspěšnost uchazečů
u nestranné zkoušky, prováděné mimo školící organizaci. Zájemci
o školení však budou muset – stejně jako u řady dalších lidských
činností – provést zodpovědně výběr školící firmy a věnovat na
přípravu ke zkoušce dostatečný čas. Tedy ne-otálet tak, jak dnes
s řešením celé situace otálí MDS a de facto tak poškozuje podnikající
subjekty z řad odesilatelských a dopravních firem i z řad příjemců
nebezpečných zásilek.
Těm, kdo uvažují o výběru školící firmy, lze nabídnout návod,
sestavený na základě požadavků, které by školící organizace musela
splňovat v (na naše poměry přísném) Rakousku. Tyto požadavky by
zahrnovaly příslušné živnostenské oprávnění, dostatečnou kvalifikaci
lektora (jeho odborné znalosti i znalosti vzdělávání dospělých),
vlastní učební texty odpovídající kvality, náležitý způsob prezentace
(u těchto školení je běžná multimediální forma přednášek
s využitím notebooku a dataprojektoru), videoprojekci, dostatek skutečných
průvodních dokladů, možnost neoficiálního přezkoušení a cenu
odpovídající kvalitě a rozsahu školení. Je možné si ověřit i rozsah
či osnovu kurzu. Pro srovnání mohou sloužit zahraniční kurzy pro
všeobecnou část například ve dnech 23. až 26. dubna ve švýcarském
Muttenz (podle oficiálně schválené osnovy švýcarských kurzů; podrobná
osnova je v německém originálu i v českém překladu k dispozici ve
firmě Ing. Jiří Miletín M KONZULT) nebo 10. až 13. června v Essenu
(SRN).
Úplně na závěr bych chtěl uvést na správnou míru informaci, že
v České republice nemůže existovat žádný bezpečnostní poradce. Může,
ale není přezkoušen v ČR. Na základě pododdílu 1.8.3.15 Dohody ADR,
který ukládá, že osvědčení o školení musí být uznáváno všemi
smluvními stranami, lze zkoušku složit i v jiném státě. Proto si
například na internetové adrese nakladatelství Storck z německého
Hamburku může každý zájemce zaplatit dálkový tří- až šestiměsíční
kurz bezpečnostního poradce v němčině, holandštině či angličtině a
u Obchodní a průmyslové komory SRN se pak přihlásit k složení zkoušky.
Může také případně absolvovat celé školení v internátní formě.
Musí ovšem počítat s tím, že se cena čtyřdenního kurzu pro
bezpečnostního poradce (bez poplatku za zkoušku) v SRN pohybuje v rozmezí
50 až 70 tisíc Kč, a to i při současném příznivém kursu Kč vůči
€.
Ing. Jiří Miletín
