18. dubna 2002
Dovolte mi, abych na stránkách Dopravních novin reagoval na článek
„Zaměstnanci: Vedení ŘSD není schopno řešit problémy“, který vyšel
v DN 12/02 z 21. března a informoval o otevřeném dopise skupiny
odborářů ŘSD ministru dopravy a spojů, a na situaci v Ředitelství silnic
a dálnic ČR obecně.
Do funkce generálního ředitele ŘSD ČR jsem nastoupil přesně před rokem
po více než dvaceti letech práce u organizace v různých funkcích.
Hlavním úkolem, který mi byl ze strany ministra dopravy a spojů zadán, bylo
provedení reorganizace. Jejím cílem je mimo jiné celková modernizace
organizace a maximální využití moderních metod řízení.
Krátce po nástupu do funkce jsem si rovněž uvědomil, že reálným
problémem je odstranění některých neblahých konsekvencí vzniku ŘSD ČR
sloučením několika do té doby samostatných organizací, jejichž
samostatnost byla de facto ještě pět let po sloučení zachována. Jsem si
vědom toho, že organizační změny, snižování počtu zaměstnanců a
náprava řady nedostatků spojená s postupným odbouráváním zavedených
pořádků, opírajících se o „zvykové právo“, bude bolestivá a
přirozeně vyvolá negativní reakce. I když jsme postupovali v intencích
platných právních předpisů a věřím, že i lidsky korektně, negativní
reakce se objevila již v létě loňského roku formou anonymně šířených
e-mailů. Vzhledem k pomlouvačnému charakteru textů, které měly budit
dojem, že jejich autorem je „zdravě naštvaný“ zaměstnanec ŘSD ČR,
jsme podali s kolegy trestní oznámení na neznámého pachatele. Usnesením
Policie ČR byla tato trestní stíhání pro nedostatek důkazů odložena.
V únoru letošního roku dostal boj za konzervaci starých pořádků zcela
novou podobu, když se objevila první verze otevřeného dopisu ministru
dopravy a spojů ČR. Podle mých informací vznikla tato iniciativa na
pracovišti Praha-Čimice. Ač se to zdá malicherné, považuji s ohledem na
další vývoj událostí za nutné upozornit na to, že právě zaměstnanci
dislokovaní v Praze-Čimicích mají být v rámci reorganizace
z ekonomických důvodů přestěhováni blíže k sídlu ŘSD ČR na Praze
4. Původní znění dopisu obsahovalo i zcela prokazatelné lži, například
tvrzení o tom, že u ŘSD ČR klesá průměrná mzda.
Dne 21. února letošního roku se z iniciativy představitelů odborových
organizací konalo jednání na odborovém svazu, jehož smyslem bylo vzájemně
se informovat o postojích obou stran a pokusit se dospět ke shodě. Místo
toho jsem byl podroben pětihodinovému nátlaku představitelů odborových
organizací, kteří se snažili donutit mě pod hrozbou odeslání tohoto
dopisu k bezvýhradnému splnění jejich požadavků.
Vzhledem k tomu, že nejsem ochoten jednat pod vlivem emocí, natož pod
nátlakem, zavázal jsem se předložené požadavky racionálně posoudit,
projednat vzniklou situaci 4. března na gremiální poradě všech ředitelů
a poté na požadavky reagovat.
Dopis odvádí pozornost od skutečných problémů ŘSD
Svůj závazek jsem 5. března letošního roku splnil formou dopisu, ve
kterém po racionálním posouzení označuji tři z pěti požadavků za
splněné, dva odmítám a ke zklidnění situace navrhuji jedenáctibodovou
dohodu. Tento můj návrh však zůstává bez reakce a dopis je v poněkud
pozměněném znění odeslán. Text dopisu se snaží uměle vyvolat dojem, že
v ŘSD ČR se blíží jakýsi kolaps a odvádí pozornost laické i odborné
veřejnosti od skutečných problémů organizace.
Rozbor všech tvrzení uvedených v otevřeném dopise by si vyžádal
zvláštní přílohu DN a byla by to patrně příloha nekonečně nudná.
Větu za větou bych mohl tvrzení otevřeného dopisu vyvracet a na rozdíl od
jeho obecných proklamací dokládat svá tvrzení jasnými fakty. Snad jen dva
nejkřiklavější příklady: v dopise se hovoří o jakési skupině
diskriminovaných odborníků. Je s podivem, že se nikdo z těchto
„diskriminovaných“ odborníků nepřihlásil na některé z konaných
výběrových řízení, třeba na obsazení klíčové funkce ředitele
výstavby.
Dále jsem v textu obviněn z ne-splnění příslibu lepšího mzdového
ohodnocení. Jakoby náhodou však autor textu zapomíná zdůraznit, že můj
příslib byl vždy podmíněn snížením počtu zaměstnanců. Sami odboráři
tak blokují zvýšení mezd, neboť realizaci příslibu zachování objemu
mzdových prostředků při snížení počtu zaměstnanců jsme s kolegy
jednáním s MDS ČR zabezpečili.
Jaká je reálná podpora iniciativy?
Věřím, že je nutné položit si otázku, jaká je reálná podpora této
iniciativy ze strany zaměstnanců ŘSD ČR. Podle informací, jež mám
k dispozici od závodního výboru odborové organizace Pankrác, který
zastupuje asi polovinu zaměstnanců
ŘSD ČR, podporovalo tento dopis k 21. březnu přibližně 30 zaměstnanců
spadajících pod tento závodní výbor. Řada zaměstnanců pak iniciativu
chápe jako snahu o expanzi problémů zaměstnanců pracoviště
v Praze-Čimicích na všechny zaměstnance ŘSD ČR či jako symbolické
vyvrcholení letitého sporu „čimických silničářů“ s „pankráckými
dálničáři“. Troufám si proto tvrdit, že pokud skupina odborářů
vystupuje jménem „zaměstnanců ŘSD ČR“, uvádí tak veřejnost
v omyl.
Snahy o konzervaci starých pořádků
Snahy o konzervaci starých pořádků však mají i mnohem horší podobu.
Podle informací, které se poslední dobou objevují v tisku, je zřejmé, že
ke skandalizaci některých mých kolegů jsou používány účelově
pozměněné kopie jejich soukromé elektronické pošty. Redaktor Pavel Kačer
z deníků Bohemia v jednom z článků přímo uvádí, že kopie e-mailové
pošty členů vedení ŘSD ČR získal od „jednoho zaměstnance“. To by
znamenalo, že v urputném boji proti vedení ŘSD ČR jsou využívány
metody, za které by se nemusela stydět ani komunistická Státní bezpečnost.
Pikantní zůstává, že nedávno ukončená kontrolní akce MDS, zaměřená
mimo jiné i na oblast obchodních smluv, v této oblasti žádné nedostatky
neshledala.
Reorganizace ŘSD ČR je složitý a náročný úkol. Považuji za přirozené,
že se v tak složitém období, v němž probíhá několik závažných
změn najednou, objevují dílčí menší i větší problémy. Problémy se
však vždy řeší prací, neboť na ulici se ještě žádný problém
nevyřešil. K řešení reálných, nikoli však uměle vytvářených
problémů jsem i nadále připraven.
Rovněž považuji za relevantní na tomto místě uvést, že 28. března jsem
uzavřel s představiteli všech odborových organizací Kolektivní smlouvu na
rok 2002, což jistě nelze vnímat jako doklad jejich nespokojenosti se
situací, která v organizaci panuje. Pro ilustraci poněkud paranoidního
postoje některých představitelů odborových organizací zdůrazňuji, že
pod kolektivní smlouvou jsou i podpisy iniciátorů uvedené petice.
Rád bych prostřednictvím DN apeloval na celou odbornou i laickou veřejnost,
aby při utváření svého názoru na skutečnou situaci v ŘSD vzala
v úvahu i můj pohled. Redakci DN bych touto cestou rád poděkoval za
možnost vás s tímto pohledem seznámit. Ing. Pavel Havíř,
generální ředitel ŘSD ČR
(Mezititulky: redakce DN)
