„Polovina českých firem logistiku v praxi pořádně nerozvinula“

Logistika představuje jeden z klíčových strategických faktorů konkurenceschop­nosti podniků. Logistici mají v rukou strategické rozmísťování výrobních kapacit a distribučních center či skladů, rozmísťování zboží a personálu a toky informací. Přibližně polovina českých firem přitom podle odhadu odborníků logistiku v praxi ještě příliš nerozvinula. O přínosech logistiky pro hospodaření firem a jejím vývoji v České republice i v zahraničí jsme hovořili s vedoucím Katedry logistiky Vysoké školy ekonomické v Praze doc. ing. Petrem Pernicou, CSc.
„Jaké jsou aktuální vývojové tendence strategického řízení firem v oblasti logistiky?“
„V České republice i v zahraničí dosud probíhá proces vnitřní integrace logistiky, který pozorujeme od 90. let. Utvrzuje se týmový charakter práce a pokračuje reorganizace
uvnitř podniků. Logistika se přitom prosazuje jako slaďovatel procesů vývojem a nákupem počínaje a dodáním zákazníkům, respektive zpětnými toky, konče.
Současně se zintenzivňuje proces vnější integrace, který souvisí s přesunem konkurenčních vztahů od konkurence mezi jednotlivými podniky směrem ke konkurenci mezi logistickými řetězci. V budoucnu si budou konkurovat ucelené logistické řetězce, supply chains, tedy seskupení finálních výrobců, jejich distribučních a obchodních protějšků a jejich dodavatelů včetně zapojených poskytovatelů logistických služeb, kteří budou hrát v řetězcích stále větší roli.“
„Jakou roli hraje logistika z hlediska konkurenceschop­nosti dnes?“
„Na dodavatelských, tedy logistických schopnostech, které hodnotí konečný zákazník, se podílí celý logistický řetězec, všechny zúčastněné subjekty a jejich fyzické články. To vede k upevňování postavení logistiky jako jednoho z klíčových strategických faktorů konkurenceschop­nosti. Logistici mají v rukou strategické rozmísťování výrobních kapacit a distribučních center či skladů, rozmísťování zboží a personálu a toky informací. Jsou tvůrci strategie pro procesní řetězce, supply chains.
Vše se přitom stává stále více závislé na informačních systémech a technologiích, na komunikačních systémech. Vývoj směřuje k celkovému slaďování řetězců, a to je nemyslitelné bez přehledu o tom, co se děje po celé délce řetězce. Strategická rozhodnutí nelze přijímat bez simulace jejich možných důsledků. Takže vývoj v logistice do značné míry závisí na vývoji těchto systémů a technologií. Čas běží stále rychleji a to vede k nutnosti souběžně provádět činnosti, které na sebe dříve navazovaly. Pořád platí pravidlo, že první vyhrává.
Logistické strategie se stávají nejen alternativními – podle toho, kam směřuje celková strategie firmy – ale také paralelními. Budeme častěji čelit situacím, kdy budeme potřebovat souběžné logistické řetězce a logistické technologie nejen pro různé výrobky, ale pro tentýž výrobek, protože jej jeden zákazník bude požadovat ve velkých množstvích, zatímco druhý zákazník v malých množstvích, zato se službami přidávajícími hodnotu, a třeba i s jinou rychlostí dodání. Ke zvládnutí tohoto úkolu bude třeba stále více využívat poskytovatele logistických služeb, včetně balíkových, expresních a kurýrních služeb.“
„V jaké míře dnes firmy působící v České republice využívají logistiku při svém podnikání?“
„Stále se potvrzuje, že firmy se zahraniční účastí a firmy, které pronikly na vyspělé trhy, jsou ‚tahouny‘ logistiky a že zhruba polovina českých firem logistiku v praxi pořádně nerozvinula. Jejich útvary logistiky mají jen dílčí pověření a jsou zpravidla jen dispečinky dopravy či skladů. Aplikace pouze některého z prvků logistiky je však z hlediska konečného efektu totéž, jako žádná logistika.“
„Jaký je podíl logistiky na hospodářském růstu v České republice a v zahraničí?“
„Firmy v Evropské unii, Švýcarsku a Norsku v roce 2000 na logistiku vynaložily zhruba 880 miliard DEM a firmy v USA přibližně 920 miliard USD, což představuje asi deset procent jejich hrubého domácího produktu. Čím vyspělejší ekonomika, tím větší rozsah logistických výkonů se v ní odehrává. Pro Českou republiku srovnatelný údaj nemám. Ostatně česká legislativa (a tím pádem ani statistika) pojem logistika dosud nevzala na vědomí.“
„Jaké jsou v České republice infrastrukturní předpoklady pro rozvoj logistiky?“
„Logistickou infrastrukturu tvoří dopravní infrastruktura včetně uzlů, tedy včetně například terminálů a překladišť kombinované dopravy. Dále síť logistických center a skladů, jejichž služby jsou dostupné kterémukoli zájemci, nebo smluvně vyhrazené pro klientské firmy. Její součástí jsou i neveřejná (firemní) logistická centra či sklady. Do logistické infrastruktury patří také komunikace (spoje).
Dominantou logistické infrastruktury v České republice se stala s velkým náskokem Praha s blízkým okolím, kam byly umístěny nové kapacity skladů a logistických center, jimiž disponují převážně zasilatelé. Jen v logistickém areálu Rudná na západním okraji Prahy je nyní na 120 tisíc m2 nových kapacit. Menší význam dosud mají Brno a Ostrava. Horší je, že ostatní území je logistickou infrastrukturou pokryto velmi nerovnoměrně. Pro podniky v odlehlejších částech to znamená značný handicap a v logistice to povede ke zvyšování výkonů v silničním svozu a rozvozu.“
„Jaká je úroveň logistických center v České republice?“
„Jak vyplývá z provedených analýz, například České obchodní kanceláře, mají veřejné skladové kapacity a logistická centra k dispozici hlavně zasilatelé, provozovatelé skladů a v menší míře developerské společnosti. Z těchto firem má vlastní kapacity na 62 procent podniků a pronajaté kapacity asi 57 procent společností. Prostřednictvím skladů a logistických center jsou poskytovány logistické služby: kompletace (v téměř 83 procentech objektů), balení (80 procent objektů), konsolidace (přibližně 78 procent objektů) a cross-docking (necelých 37 procent objektů).
Jejich úroveň však často není dostatečná. Logistická centra u nás vznikala a vznikají jako důsledek konkurenčního prostředí bez vzájemných logistických kapacitních či procesních slaďovacích vazeb. Až na zanedbatelné výjimky například nemají přímé napojení na železniční dopravu. Neexistují také projevy státního zájmu o koordinaci aktivit a cílevědomé podněcování rozvoje logistiky, absentuje cílevědomé, strategické propojení k rozvoji dopravní infrastruktury. A v neposlední řadě chybí i účinné pobídky pro rozvoj city logistiky.“
„Jaké jsou možnosti logistiky při ochraně životního prostředí?“
„Logistika může prospět životnímu prostředí až sekundárně. Primárně je ve hře orientace společnosti na konzum, která hraje mnohem většími kartami. Konzum vede k nadměrnému růstu přepravy zboží a k ne-úměrnému zatížení části silniční dopravní infrastruktury. Logistika může tento vývoj částečně usměrnit racionálním přístupem k rozmísťování výrobních a distribučních článků – jejich vývoj však zatím vede daleko spíše ke koncentraci a centralizaci a zvyšuje tak náročnost dopravní obsluhy logistických řetězců. Vše se dosud děje v zájmu aktérů jednotlivých řetězců. V síťových propojeních a v optimalizaci toků i kapacit, které by vedly k další redukci zásob, k omezování výkonů v dopravě a k menšímu zatížení životního prostředí, je tak zatím rezerva a výzva pro budoucnost. ‚Neviditelná ruka trhu‘ tyto problémy neřeší. Zdá se, že bude nutný cílený impulz ze strany státu a místních samospráv a ty k tomu zatím v České republice pro jiné problémy nedorostly.“
„S jakým zájmem se setkal filmový projekt ‚Logistika – obor pro 21. století‘, jehož jste autorem?“
„To je otázka spíše pro společnost Euro Logistics jako distributora tohoto videoseriálu. Pokud vím, v prvním kole distribuce byly uspokojeny jak vysoké školy, tak část podniků, které to s logistikou myslí vážně a jsou aktivní i v podněcování kvalifikačního rozvoje svých pracovníků.“
„Katedra logistiky pracuje na Podnikohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze již od roku 1990. Jaký přínos znamenají její absolventi pro českou logistiku a dopravu?“
„Logistiku máme na fakultě jako povinný předmět na bakalářském studiu, takže s její aktuální a perspektivní podobou se seznámí každým rokem asi 500 studentů, budoucích manažerů a podnikových ekonomů.
Katedra logistiky byla první katedrou svého druhu na českých vysokých školách a jako první také přišla s nabídkou uceleného specializačního studia v magisterském stupni věnovaného logistice a mezinárodní přepravě a zasilatelství. Studium této specializace končí státní závěrečnou zkouškou a obhajobou diplomové práce, kterou je možné na katedře zpracovat. Náměty na témata diplomových prací přicházejí většinou z podniků. V této specializaci připravujeme absolventy pro logistické manažerské funkce v průmyslových, obchodních a dalších podnicích a pro poskytovatele logistických služeb, zasilatele, dopravce.
Vzhledem k tomu, že specializaci absolvuje 100 až 120 osob ročně, takřka pokaždé, když přijdu do nějaké větší firmy, v ní potkám některého z našich bývalých studentů. Dost je jich zaměstnáno u renomovaných zahraničních společností a ‚vypracovali‘ se až na vedoucí posty. Katedra logistiky je také školicím pracovištěm doktorandů. Zájem o doktorské studium je tak vysoký, včetně uchazečů z Německa či Slovenska, že můžeme uspokojit jen malou část z nich.“

(von)