15. ledna 2004
Od ledna loňského roku jsou všechny členské země Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (Dohoda ADR) povinny v praxi uplatňovat institut tzv. bezpečnostních poradců. Pro členské státy Evropské unie tento požadavek platí již od 1. ledna 2000. Jak se s touto skutečností vypořádala Česká republika, o tom jsme hovořili s Jiřím Königem z Centra dopravního výzkumu (CDV), které odpovídá za organizační zabezpečení zkoušek bezpečnostních poradců v ČR.
„Jak se v loňském roce v České republice dařilo zabezpečovat přípravu bezpečnostních poradců?“
„S vlastní přípravou muselo být započato již v roce 2002, neboť ustanovení oddílu 1.8.3 sdělení Ministerstva zahraničních věcí ČR č. 6/2002 Sb.m.s., kterým se doplňuje sdělení č. 159/1997 Sb., č. 186/1998 Sb., č. 54/1999 Sb. a č. 93/2000 Sb.m.s., o vyhlášení přijetí změn a doplňků přílohy A a B dohody ADR týkající se bezpečnostních poradců, se vztahuje na různé účastníky přepravního řetězce za předpokladu, že příslušné orgány země provedou nezbytná administrativní opatření, která musí být provedena nejpozději do 1. ledna 2003. Česká republika si danou lhůtu zákonem č. 175/2002 Sb., kterým se mění zákon č.111/1994 Sb., o silniční dopravě, zkrátila a stanovila povinnost dopravcům a odesilatelům ustanovit bezpečnostního poradce pro přepravu nebezpečných věcí již k 1. prosinci roku 2002. Od tohoto data musí mít každý podnik, jehož činnosti zahrnují silniční přepravu nebezpečných věcí nebo s touto přepravou související operace, jako je balení, nakládka, plnění nebo vykládka nebezpečných věcí, jmenovaného jednoho nebo více bezpečnostních poradců odpovědných za pomoc při zabránění rizik při těchto činnostech, a to s ohledem na osoby, majetek a životní prostředí. Vyhláška č. 55/2003 Sb., jíž se mění vyhláška č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě, kromě jiného umožňuje výjimky z povinnosti právnických a fyzických osob, týkající se bezpečnostních poradců, jak jsou uvedeny v Dohodě ADR. Jedná se o to, že osoby, jejichž činnost se týká přepravy tzv. podlimitního množství nebezpečných věcí, určitých radioaktivních látek třídy 7, látek a předmětů, na které se vztahují zvláštní ustanovení, anebo přepravy nebezpečných věcí balených v omezených množstvích, nemusí mít bezpečnostního poradce.
Organizačním zabezpečením zkoušek těchto poradců pověřilo ministerstvo dopravy Centrum dopravního výzkumu. Oznámení o pověření Centra dopravního výzkumu organizací zkoušek pro získání osvědčení o způsobilosti bezpečnostního poradce pro přepravu nebezpečných věcí silniční dopravou, o způsobu a postupu přihlašování ke zkouškám a vyhlášení termínů konání zkoušek bylo zveřejněno ve Věstníku dopravy č. 18 dne 4. září 2002.
Celkem bylo vypsáno již 51 termínů zkoušek, které se konaly v Praze i v Brně, aby se vyšlo vstříc uchazečům z různých regionů. Ke zkouškám se přihlásilo více než 750 zájemců o složení zkoušek bezpečnostního poradce pro jednotlivé třídy nebezpečných věcí.“
„Kolik je v současné době v České republice bezpečnostních poradců pro silniční přepravy nebezpečných věcí a jaká je úspěšnost při skládání zkoušek?“
„Ke konci loňského roku jsme evidovali celkem 607 bezpečnostních poradců, kteří získali certifikát o odborné způsobilosti – zhruba 91 procent z nich má oprávnění pro třídu nebezpečných věcí 2 až 6, 8 a 9, zhruba sedm procent pro třídu 1 (výbušniny) a dvě procenta pro třídu 7 (radioaktivní látky).
Neúspěšnost u zkoušek se pohybuje v rozmezí 20 až 25 procent. To je poměrně vysoký podíl, což je dáno vysokými nároky, které jsou na uchazeče kladeny. Nejčastější chybovost spočívá v otázkách týkajících se označování dopravních prostředků, technických prohlídek, vyplňování průvodních dokladů, plnění cisteren a v neposlední řadě klasifikace látek nebo zvláštních dohod. Někdy je však neúspěšné složení zkoušky ovlivněno i tím, že podniky, které jsou povinny bezpečnostního poradce jmenovat, význam této funkce podceňují a ke zkouškám vysílají například sekretářky či členy vlastní rodiny, tedy osoby, které s přepravou nebezpečných věcí doposud neměly co do činění. Právě tyto společnosti – jedná se většinou o malé firmy – by si však měly uvědomit, že pouhé absolvování školení z nikoho ihned kvalifikovaného bezpečnostního poradce neudělá.“
„Jak je školení zabezpečeno?“
„Ministerstvo dopravy schválilo tři organizace, které mohou zájemce o certifikát bezpečnostního poradce vyškolit a připravit ke zkoušce. Jedná se o Ústav silniční a městské dopravy, Sdružení ČESMAD Bohemia a společnost Ing. Jiří Miletín M Konzult. Vlastní zkoušku uchazeč skládá před komisí, jejíž členové jsou jmenováni ministerstvem dopravy a organizačně ji zabezpečují pracovníci CDV.“
„Je stávající počet bezpečnostních poradců v České republice dostatečný?“
„Zřejmě ano, neboť nárůst počtu certifikovaných poradců se nyní poněkud zmírnil – pravděpodobně z toho důvodu, že dohoda připouští, aby tuto funkci zastávali i externí bezpečnostní poradci. Jejich seznam (konkrétně těch, kteří ke zveřejnění údajů o své činnosti a rozsahu své certifikace dali souhlas) je k dispozici na webových stránkách ministerstva dopravy a CDV. Jsou na nich mimo jiné uvedeny také termíny zkoušek pro letošní rok a základní informace pro uchazeče o certifikát bezpečnostního poradce.“
„Má certifikát, který uchazeči po úspěšném složení zkoušky získají, platnost i v jiných zemích?“
„Je platný ve všech zemích, které přistoupily k Dohodě ADR, a to po dobu pěti let, poté je nutné jej prodloužit. Problematika prodlužování certifikátů ještě není zcela uzavřena a během následujících let může dojít k určitým změnám, nicméně v současné době se hovoří o tom, že prodloužení má být podmíněno složením zkoušky.“
„Je průběžné doplňování nových informací ponecháno pouze na iniciativě jednotlivých bezpečnostních poradců?“
„Pokud se jedná o udržování potřebné kvalifikace bezpečnostních poradců během platnosti jejich certifikátu, svou roli by zde měly sehrát již zmíněné školicí organizace ve spolupráci s CDV. Ty s bezpečnostními poradci nadále spolupracují – založily pro ně určité kluby či společenství, jejichž prostřednictvím se jim snaží v jejich práci pomoci. Například v listopadu a prosinci se uskutečnila setkání bezpečnostních poradců, jejichž účastníci mohli získat řadu užitečných informací, včetně vzorů roční zprávy, kterou musí připravit pro vedení svého podniku nebo případně pro místní orgán veřejné správy o činnostech tohoto podniku týkajících se přepravy nebezpečných věcí.“
„Cílem ustavení institutu bezpečnostních poradců bylo v neposlední řadě zvýšení bezpečnosti přepravy nebezpečných věcí…“
„Česká republika tím, že prostřednictvím právních předpisů stanovila, že subjekty zabývající se přepravami nebezpečných věcí jsou povinny mít bezpečnostního poradce, učinila první krok. Nyní bude zapotřebí zajistit, aby bezpečnostní poradci dobře plnili svou úlohu, tedy aby přispívali ke snižování nebezpečí při přepravách nebezpečných věcí, zejména u odesilatelů. Jinými slovy, aby jejich zásilky byly připraveny a předány k dopravě v souladu s požadavky dohody ADR.
To, zda bezpečnostní poradci již skutečně plní svou roli či zda je jejich funkce v některých firmách spíše formální, budeme moci posoudit až na základě poznatků a výsledků kontrolní činnosti příslušných kontrolních orgánů – pracovníků pověřených státním odborným dozorem v silniční dopravě podle zákona č. 111/1994 Sb., v platném znění, a příslušníků Policie ČR.“ Milan Frydryšek
