15. ledna 2004
To, že je školení zaměřené na problematiku nebezpečných věcí velice obsáhlé a náročné, si dovede představit asi každý, zejména pak bezpečnostní poradce, který takovým školením sám prošel. Navíc i přes určitou harmonizaci zůstává zprostředkování informací o nebezpečných věcech v Evropě nadále rozdílné, a to i bez ohledu na odlišnosti mezi silniční, železniční, vodní a leteckou dopravou.
Abychom otázku nejednotnosti školení bezpečnostních poradců v Evropě přiblížili, přinášíme stručný přehled o tom, jak je tato problematika řešena v Německu, ve Francii, v Itálii a ve Švýcarsku.
Německo
V Německu platí od roku 1999 Řád pro přepravu nebezpečných věcí, který pojednává o výcviku bezpečnostních poradců, školení řidičů, jakož i dalších osob, jež se na přepravě nebezpečných věcí podílejí.
Výcvik bezpečnostních poradců zahrnuje školení, jež pokrývají taková témata, jako jsou klasifikace nebezpečných věcí, všeobecná ustanovení z označování a balení, doprovodné dokumenty, zákazy společného nakládání, omezená a vyjmutá množství, manipulace a zajištění nákladu, chování v případě nehod a požadavky na dopravní prostředky.
Doklad o absolvovaném školení je předpokladem pro složení vlastní zkoušky před komisí. Zkouška může být zaměřena na celou oblast nebezpečných věcí či jen na některou její část (například třídu 1 a 7). Doklad o zkoušce má platnost pět let. Předpokladem pro jeho prodloužení o dalších pět let je účast na obnovovacím školení, které se musí uskutečnit ještě před ukončením platnosti dokladu bezpečnostního poradce. Náklady hradí zaměstnavatel.
Školení (první školení) se skládá ze všeobecné části (teorie – 10 lekcí po 45 minutách), priority podle dopravního modulu (teorie – 20 lekcí po 45 minutách) a také z části o dalším dopravním médiu (teorie – 10 lekcí po 45 minutách). Ten, kdo zvládne následující písemnou zkoušku, získá potvrzení o absolvovaném školení, splňujícím podmínky EU. Zkoušku úspěšně složí uchazeč, který získá nejméně 50 ze 100 možných bodů.
Francie
Ve Francii dosud nejsou státem schválené školicí organizace pro nebezpečné věci a záleží pouze na každém uchazeči, jak se na zkoušku připraví. Možnost absolvovat školení však přesto existuje – jeho délka se může pohybovat od jednoho do dvou týdnů. První polovina školení je zaměřena na teorii, druhá pak na uplatňování znalostí v praxi.
Zkoušky se provádějí pouze písemně a trvají šest hodin. Zkoušený dostane dotazník, v němž jsou obsaženy i konkrétní případy. Příslušné předpisy nemusí znát do všech detailů, ale musí vědět, kde lze najít případné řešení – předpisy ADR či RID jsou při zkoušce k dispozici.
Ve Francii nyní existuje katalog se zhruba tisíci otázkami a případovými studiemi z oblasti nebezpečných věcí.
Za zkoušku se platí od 250 do 300 €.
Itálie
Pro činnost bezpečnostního poradce v Itálii platí směrnice EU, avšak školení jako podmínka pro přijetí ke zkoušce není předepsáno. Přesto existují určité instituce (průmyslové spolky apod.), které tuto službu nabízejí.
Vlastní zkouška se skládá písemně a zahrnuje dvě části – katalog otázek, který je publikován na domovských stránkách ministerstva dopravy Itálie, a případovou studii. Doba zkoušky se pohybuje mezi 4,5 až 6,5 hodiny. Pro její úspěšné absolvování je nutné získat nejméně 60 procent z možných bodů.
Švýcarsko
Ve Švýcarsku platí od 1. července roku 2001 Řád pro bezpečnostní poradce, který odpovídá předpisům EU; do praxe je uváděn od 1. ledna 2003. Podle řádu musí kandidát bezpečnostního poradce projít školením, jež se skládá ze všeobecné části (musí ji absolvovat všichni) a z části uzpůsobené podle nositele dopravy. Školení sestává ze 24 lekcí po 45 minutách.
Zkouška se skládá písemně a o její délce rozhoduje zkoušející organizace. Za zkoušky pro přepravy po silnici odpovídají kantony, za zkoušky po železnici a vodě Spolkový úřad pro dopravu (BAV).
Náklady na školení se liší (podle školicí organizace), zhruba se však pohybují kolem 2000 CHF. Za vlastní zkoušku se platí 550 CHF.
Stanislav Hájek
