3. dubna 2003
Silniční doprava se stala všeobecně páteří mezinárodní pozemní dopravy. Proto mají nejrůznější – byť jen národní – opatření vůči ní velmi velký dosah. Řeč bude o přípravě zavádění mýtného na německých dálnicích, které v SRN začnou vybírat již na konci srpna. Toto opatření v hlavní evropské tranzitní zemi se dotkne kamionáže snad desítek zemí. I při příslovečné německé preciznosti a důkladnosti a značně dlouhodobé přípravě přitom celý systém navzdory ujišťování německých úřadů zůstává stále dost „na vodě“.
Přetrvávají protesty proti byrokratické náročnosti, pochybnosti o spolehlivosti elektronického výběru, existují silné tlaky na jasné určení spotřeby vybraných prostředků, které by měly jít adresně do dopravní, a zejména chřadnoucí silniční, infrastruktury SRN, a nikoli do černé díry státního rozpočtu. Nemluvě o nespokojenosti zvláště malých dopravců v SRN, které by mohlo vysoké mýtné zcela zlikvidovat.
A nyní se do toho ještě navíc zamíchala dopravní komisařka Evropské unie Loyola de Palaciová. Nechala se slyšet, že Evropská komise prošetří, zda plánované německé mýtné pro kamióny není v rozporu s evropským právem. Komisi je totiž trnem v oku uvažovaná výše mýtného, jež má v průměru činit 0,15 € (asi 4,65 Kč) za ujetý kilometr. Podle zásad zpoplatňování Trans-evropské silniční sítě (TEN) – a do ní většina německých dálnic patří – nemá příjem z mýtného překročit náklady na údržbu a odpisy staveb a zařízení. A německé dálnice již jsou z velké části amortizovány. Německo si tak nemůže být jisto, zda proti němu ještě před zahájením výběru na dálnicích Evropská komise neuplatní řízení za porušování konkrétní směrnice EG 62 z roku 1999. Jak již to bývá – silniční dopravci trochu pookřáli, zatímco drážní lobbisté, kteří jednu dobu usilovali o sazbu až kolem 0,40 € (přes 12 Kč), se zasmušili.
Pořádně odřít zahraniční tiráky o zlotuvky se rozhodly i polské orgány – ty zase ve prospěch budžetu pospolitego. Citelně nyní zdaňují pohonné hmoty v kamiónech (nad limit povolených 200 litrů), a nutí tak řidiče k nákupu drahé polské nafty. Podobná metoda se praktikovala ledaskde v Evropě asi tak před třiceti lety…
Česká celní spedice je v poslední době smolný byznys. Ne dost na tom, že se za nezájmu státu potýká se svým koncem v den vstupu země do Evropské unie. Navíc ještě krach Union banky může zpochybnit zaplacené záruky za celní dluhy, které se od celních
klientů soustřeďovaly ve stamiliónech na účtech dceřiné CDZ. Začíná být kolem ní pořádně dusno…
Katastrofa autobusu Neoplan u Kaplic je velkou ránou pro image autobusové branže a noviny na svých prvních stránkách v souvislosti s ní propíraly kde co. Je smutné, že ani po šedesáti letech od konce války nevede z Čech do Rakouska dálniční spojení s moderním bezpečnostním standardem, který umí následky lidského či technického nedostatku značně přitlumit. Ve světě bývá také dobrým zvykem, že se k dopravní nehodě s desítkami obětí dostaví člen vlády – ministr dopravy, vnitra nebo sám premiér. Ale nemůžeme přísahat, že tomu tak bývá i ráno v den pracovního klidu…
Během letošního masopustu jsme nedostali jen nového prezidenta republiky. Do nejvyšších funkcí přicházejí i nové „jedničky“ ve významných dopravních institucích. Do čela Českých drah nastoupil Petr Kousal, předsedou Svazu dopravy se stal Jaroslav Hanák. Za pár dní zvolí nového předsedu i Svaz spedice a logistiky ČR. Popřejme jim všem v odpovědné práci také dostatek štěstí.
Paolo Mantegazza o štěstí říká, že se neměří podle titulů a peněz, ale podle zdraví a spokojenosti srdce. Takže jim popřejme i to.
Jiří Kladiva
