4. prosince 2008
Finanční krize vyvolává v oboru logistiky nejistotu. Logistika dosud výrazně těžila ze světového globalizovaného obchodu, proto je současnou situací ohrožena. Máme co do činění s malou boulí, nebo s trvalou světovou recesí? Co dělá motor růstu, Čína? Ohrozí ceny ropy pohyb zboží?
Kdo hledá odpověď na tyto otázky, nemůže vycházet jen ze současného dění na burzách ani z takzvaného konjunkturního klimatu, a již vůbec ne z různých nálad. Není proto od věci podívat se na některé názory, které zazněly mezi 3500 delegáty říjnového 25. Německého logistického kongresu v Berlíně.
Podle předsedy pořádajícího spolkového svazu logistiky BVL prof. Raimunda Klinknera nezůstane finanční a hospodářská krize beze stop na logistických systémech průmyslu a obchodu. Zatím sice obor stále vykazuje vzestupný trend, ale velké problémy už podnikům dělají pohyby na finančním a surovinovém trhu. „Bude stále těžší podnik správně nasměrovat,“ upozornil Raimund Klinkner. S ohledem na velký tlak, jemuž jsou dnes firmy vystaveny, poukázal i na nutnost „realistického a pragmatického“ vedení diskusí o udržitelném rozvoji. Krize ovšem podle něj podnikům nabízí i nové příležitosti, pokud se vydají cestou „provozní excelence“.
Prezident Svazu německého průmyslu (BDI) Jürgen Thumann popsal situaci jako „historicky bezpříkladnou zkoušku schopnosti světového hospodářství“. V situaci na finančních trzích nespatřuje krizi průmyslu a sociálního tržního hospodářství. Od politiků požaduje, aby dělali více pro dopravní infrastrukturu. Dr. August Oetker, majitel stejnojmenného koncernu, vidí šanci v renesanci rodinných podniků. Odmítnutí čtvrtletního myšlení jim dodává i v těžkých dobách stabilitu a orientaci. „Udržení dlouhodobých cílů vytváří hodnotu navíc. Jen v Německu je 1200 vedoucích firem světového trhu, jež jsou řízeny jako rodinné podniky,“ upozornil.
S nastalým podzimem udělila Evropská komise – podobně jako fotbalová liga mistrů – řadu žlutých karet. Jedná se o vážná varování některým členským zemím s tím, že jejich kauzy budou postoupeny Evropskému soudnímu dvoru. Například Velká Británie dosud nezapracovala do národního práva směrnici EU proti znečišťování moře a nesprávně zapracovala směrnici o společném kontrolním systému v námořní dopravě. Španělsko je zase obviněno kvůli diskriminačním přístavním poplatkům, které oproti ostatním neoprávněně zvýhodňují námořní dopravu mezi španělskými ostrovy a pevninou. V Německu zase jaksi opomněli výběrová řízení při zadávání údržby silniční sítě. Nu a v Řecku potápějící se letecká společnost Olympic Airlines musí vrátit nelegální státní subvenci ve výši 850 milionů €.
Tak jako se u nás z pátečních zákazů jízd kamionů nakonec stala politická hořlavina první třídy, v Německu se stalo něco podobného se záměrem spolkové vlády zdvojnásobit dálniční mýtné. Příslušný vládní plán podrobili kritice autodopravci a odesílatelé zboží, ale nečekaně se zadrhl i na úrovni ministrů dopravy spolkových zemí. Nešlo však o podporu tiráků jako takových, ale o politický poker – spolková vláda totiž měla v úmyslu krátit prostředky na dopravní investice v příštím roce. „Nebudou-li tyto prostředky, neodsouhlasíme (ve Spolkové radě) zvýšení mýtného a očekávaný přísun skoro dvou miliard € do centra,“ řekly země ústy svých ministrů.
Nedávno zemští ministři nakonec zvýšení mýtného schválili – stejně jako před pár dny těsnou většinou Spolková rada. Nevděční dopravci ovšem uvažují, že proti zvýšení mýtného uplatní soudní žalobu. Zpochybňují totiž, jaké všechny náklady může stát přes mýtné na uživatele komunikací přenášet.
Zakončím větou z vystoupení ředitele Lufthansy Cargo Carstena Spohra, který na berlínském kongresu převzal národní logistickou cenu. „U nás se nepracuje jako ve finančním sektoru. Když se podívám, jak se tam zachází s kvalitou, kompetencí a bezpečností, kdybychom tak pracovali i my, asi bychom každý týden ztratili jedno jumbo,“ řekl. Jiří Kladiva
