28. července 2005
Vláda premiéra Jiřího Paroubka schválila v polovině července zásadní koncepční materiál, který stanovuje směry, jakými by se v nejbližších letech měly rozvíjet všechny druhy dopravy využívané na území ČR. Vedle rozhovoru s Ing. Ondřejem Jaškem, ředitelem odboru strategie Ministerstva dopravy ČR, který materiál vypracoval (viz str. 1 a 2), přinášíme i obsáhlejší výtah z celého dokumentu. Dokument Dopravní politika ČR pro léta 2005 až 2013 vychází ze skutečnosti, že požadavky na přepravu osob i zboží stále rostou a nabídka na trhu v řadě případů neodpovídá poptávce či standardům počátku 21. století. Základní problémy, s nimiž se resort dopravy potýká, jsou především: • nerovnoměrný růst přepravy v jednotlivých druzích dopravy; • nedostatečná kapacita dopravní infrastruktury zejména v okolí velkých měst; • chybějící napojení všech regionů na kvalitní silniční a dálniční síť; • existující disproporce v podmínkách přístupu a používání jednotlivých druhů dopravní infrastruktury; • špatný technický stav dopravní infrastruktury; • podíl telematiky na řízení a zabezpečení dopravních procesů zaostávající za potřebami; • chybějící harmonizace jednotlivých druhů dopravy; • doprava jako velký zdroj hluku a emisí. Doprava musí být kvalitní Koncepce stanovuje pět hlavních priorit, bez jejichž naplnění nebude možné dosáhnout základního cíle – zajištění po všech stránkách kvalitní nákladní i osobní přepravy. Těmito prioritami jsou: • dosažení vhodné dělby mezi druhy dopravy zajištěním rovných podmínek na dopravním trhu; • zajištění kvalitní dopravní infrastruktury; • zajištění financování v sektoru dopravy; • zvýšení bezpečnosti dopravy; • podpora rozvoje dopravy v regionech. Řada dopravců si dnes nejvíc stěžuje na nerovné podmínky mezi jednotlivými druhy doprav. Navzájem si vyčítají, že jeden na druhého doplácejí. Vláda proto v koncepci slibuje, že vytvoří takové prostředí k podnikání, v němž si každý najde svoji parketu, aniž by musel na někoho „žárlit“. Důraz na rychlost dodávek vede k jednoznačné preferenci silniční dopravy, na jejíž rostoucí objem však není stávající infrastruktura připravena. Důsledkem toho jsou ucpané dálnice na straně jedné a klesající objem nákladních přeprav po železnici na straně druhé. Vláda však v koncepci viní za pokles přeprav po železnici i železniční dopravce, kteří podle ní dosud nenabízejí dostatečně kvalitní služby. Podle koncepce musí být doprava uskutečňována s ohledem na celospolečenský prospěch, což se neobejde bez zapojení všech druhů dopravy v jednotlivých segmentech přepravního trhu, v nichž jsou efektivní. Jedním ze zamýšlených opatření je rozvoj veřejných logistických center v nákladní dopravě. Z těchto moderních překladišť by se pak řídil pohyb zboží po dopravní síti. Vždy by se přitom po-užil ten způsob přepravy, který by se v dané situaci ukázal jako optimální, tedy buď po silnici, nebo po železnici, vodě či vzduchem. Do roku 2010 má být zahájena příprava výstavby tří takových center s tím, že ve zkušebním provozu mají být nejpozději od roku 2013. Na vzniku logistických center by měly s ministerstvem dopravy spolupracovat i resorty průmyslu a místního rozvoje. Vláda se chystá podpořit vznik logistických center i přímými investičními dotacemi.
Spravedlivější platby Vláda také plánuje narovnat podmínky mezi dopravci zavedením spravedlivějšího systému poplatků za dopravní cestu. Každý by tak měl, jednoduše řečeno, platit za to, co způsobí. Je proto logické, že řidič osobního vozidla bude za průjezd dálnicí platit menší poplatky než řidič těžkého kamionu. Novinkou je záměr, aby se za použití železniční dopravní cesty platilo podobným způsobem jako za použití dálnice. Dopravce by tedy zaplatil pouze za kilometry, které skutečně ujede. Právě tak to má být u elektronického mýtného, které vláda plánuje vybírat od řidičů kamionů nejpozději od roku 2007, a to nejprve na nejfrekventovanějších dálnicích a rychlostních komunikacích a později i na vybraných silnicích prvních tříd. Celkově by se v roce 2013 mělo mýtné platit na více než dvou tisících kilometrech dálnic, rychlostních komunikací a vybraných silnic České republiky. Přijatá koncepce naznačuje, že nereálné není ani zpoplatnění dopravy ve městech, která trpí nadměrným provozem. Vláda se tak chystá na možnost zavedení mýtného při vjezdu například do centra Prahy. Stát bude i nadále pomáhat jak autodopravcům, tak železničním dopravcům. Pro ty druhé připravuje nový program obnovy parku kolejových vozů. Silniční dopravci se zase mohou těšit na další daňové zvýhodňování ekologických vozidel. Pro lodní dopravce se budou i nadále splavňovat některé říční úseky, zejména na Labi. Koncepce počítá do roku 2013 také s výstavbou nových plavebních stupňů na Labi a se zajištěním jeho splavnosti po dobu 345 dnů v roce.
Důraz na kvalitní údržbu Základní podmínkou provozování dopravy je dopravní infrastruktura, jejíž rozvoj je důležitým úkolem veřejného sektoru. Stát, případně kraje, však musí zajistit nejen výstavbu nových dálnic a silnic, ale také jejich údržbu. Právě údržba komunikací stále poněkud pokulhává: například počet silničních mostů, které jsou ve špatném technickém stavu, je více než alarmující. Vlastní rozvoj dopravních sítí by měl konkretizovat návazný dokument Generální plán rozvoje dopravní infrastruktury, který by vláda měla projednat ještě do konce letošního roku. Nutné bude také zajistit koncepční obnovu komunikací, nikoliv pouze údržbu současného stavu. V tomto bodě se začíná poprvé objevovat problém finanční. Jak výstavba, tak údržba silnic i železnic je totiž na prvním místě otázkou peněz. Dopravní politika počítá s výrazným pokrokem, pokud jde o další budování dálniční sítě a sítě rychlostních komunikací v celé ČR. Během následujících let by se zejména všechna krajská města měla dočkat napojení na dálniční síť. Páteří dopravního systému však zůstane i železnice. Po delší době se ve vládním materiálu opět objevují myšlenky na privatizaci zejména regionálních tratí. Dokument také navrhuje změny v oblasti silniční i železniční veřejné osobní dopravy, které by měly podpořit konkurenční prostředí pro zajištění dopravní obslužnosti území formou stanovení požadavků pro výběr dopravce ekonomicky způsobilého a schopného garantovat služby ve stanovené kvalitě a zajišťovat dopravní obslužnost v ucelených územních celcích na dobu minimálně pěti let.
Chybějí peníze Není žádným tajemstvím, že údržbu a rozvoj dopravní infrastruktury v ČR dlouhodobě omezuje nedostatek peněz. Koncepce předpokládá, že i nadále se dopravní stavby budou financovat také z evropských prostředků. Záměrem je rovněž více při dopravních stavbách spolupracovat se soukromými investory formou projektů PPP. Podle schválených plánů by alespoň jeden pilotní projekt tohoto druhu měl být uskutečněn do roku 2010. Dopravci by se tak mohli dočkat toho, po čem již dlouho volají. Naopak stále není vyřešeno, jak nahradit příjmy Státního fondu dopravní infrastruktury z Fondu národního majetku, který letos končí svou činnost. Možností je hned několik. Mohl by se například zvýšit podíl výnosu ze spotřební daně na příjmové stránce fondu dopravy. Vyšší příjmy se také očekávají z výnosů elektronického mýta. Vláda každopádně požaduje, aby v případě nedostatku finančních prostředků dával fond přednost obnově stávající dopravní infrastruktury před výstavbou nové. S financováním výstavby a údržby dálnic, silnic či železnic souvisí i financování obnovy dopravních prostředků, v jejímž rámci by měl stát i do budoucna podporovat obnovu vozidel hromadné dopravy.
Bezpečnost na prvním místě Negativní stránkou dopravy, která ovlivňuje hospodářský vývoj státu a regionů a způsobuje nemalé škody v oblasti životního prostředí a velké ztráty na zdraví a životech obyvatelstva, je nehodovost, která je v České republice v silniční dopravě obzvláště vysoká. Bezpečnost v dopravě však má v posledních letech dvojí rozměr – vnitřní bezpečností se rozumí bezpečnost dopravního provozu, vytváření podmínek pro snížení nehodovosti u všech druhů dopravy a tvorba pravidel pro přepravu nebezpečného zboží. Vnější bezpečnost pak zahrnuje ochranu proti terorismu, vandalismu a obdobným protiprávním činům a patologickým společenským projevům a ochranu proti přírodním živlům. Snahou dopravní politiky České republiky je to, aby se neutěšená bezpečnostní situace v provozu silniční dopravy, zejména závažnost následků dopravních nehod, radikálně zlepšila. Pro změnu této situace je podle koncepce nutné přijmout okamžitá opatření v základních oblastech: • lidský činitel, úloha prevence a sankce; • technická bezpečnost silnic; • technický stav vozidel.
Důležitým aspektem bude zejména zpřísnění sankcí za porušování předpisů a důslednější kontroly technického stavu vozidel či stanovené doby řízení a odpočinku. S bezpečností provozu souvisí i opatření v oblasti technické bezpečnosti silnic, jako je výstavba obchvatů měst a obcí či náhrada nechráněných železničních přejezdů chráněnými. Posledním bodem ze základních priorit, určitě však nikoliv posledním svým významem, je podpora rozvoje dopravy v regionech. V jejím rámci by si všechny regiony měly začít utvářet dopravní strategie na regionální i místní úrovni. To se týká zejména silniční dopravy, která je prakticky celá v kompetenci regionů. Regiony by například měly využívat možnosti regulovat vjezd do center měst v případech špatných rozptylových podmínek či v rámci ochrany před těžkou nákladní dopravou.
Specifické cíle: obecné i konkrétnější Další kapitoly Dopravní politiky ČR na léta 2005 až 2013 rozpracovávají základní myšlenky a stanovují další nutná opatření vedoucí k jejich naplnění. Harmonizaci podmínek přepravního trhu by například měla vedle již zmíněného objektivního zpoplatnění dopravní cesty pomoci i platba za škody způsobené nehodami nebo škody na životním prostředí. V posledně uvedené oblasti chce stát tvrdě postihovat nedodržování ekologických limitů a přednostně odstraňovat ekologické zátěže vyvolané stávající infrastrukturou. Právě z těchto hledisek by měla mít přednost železniční, případně i vodní doprava. V autobusové i železniční osobní dopravě by se mělo harmonizovat jízdné, aby bylo zhruba na srovnatelné úrovni. Důležitou kapitolou je i vládou avizovaná podpora kombinované dopravy. Koncepce si také klade za cíl zajistit dodržování podmínek pro podnikání na železniční síti nediskriminačním způsobem pro všechny dopravce, a to dořešením vztahů mezi dotčenými subjekty.
Hlavní projekty rozvoje infrastruktury Pokud jde o konkrétní projekty v oblasti rozvoje železniční sítě, chystá vláda do roku 2013 vedle její optimalizace rovněž vybudování III. a IV. železničního koridoru, realizaci projektů přeshraniční železnice, elektrifikaci dalších železničních tratí, rekonstrukci železničních uzlů či přípravu podmínek pro napojení všech krajů na kvalitní železniční síť. V oblasti rozvoje silniční a dálniční sítě koncepce za priority označuje zejména dostavbu dalších dálničních úseků, zabezpečení dostatečné dopravní infrastruktury v příhraničních oblastech či v okolí velkých měst nebo realizaci telematických systémů na dálniční síti. V oblasti vodní dopravy by se do roku 2013 měly řešit problémy spojené s kvalitou splavnosti zejména Labe. Nutné je podle koncepce také zajistit vodním cestám a přístavům dostatečnou protipovodňovou ochranu. Prioritou letecké dopravy je především zajistit a realizovat další rozvoj mezinárodních letišť, zejména pak toho největšího v Praze-Ruzyni. Tomáš Johánek
Tabulka indikátorů dopravní politiky Do roku 2013 chce vláda mimo jiné dosáhnout těchto cílů: o vystavět a zahájit zkušební provoz tří veřejných logistických center nadnárodního významu a napojit je na všechny druhy dopravy; o zpoplatnit 2500 kilometrů dálnic a silnic výkonovým mýtným; o snížit počet dovezených ojetin starších deseti let o deset procent proti současnému stavu; o zvýšit podíl vozidel s katalyzátorem na 99 procent vozového parku v ČR; o omezit o pět procent emise skleníkových plynů z dopravy; o zvýšit počet obcí zapojených do integrovaných dopravních systémů na 50 procent; o o deset procent zvýšit výkony železniční nákladní přepravy; o o 150 procent do roku 2015 zvýšit objemy vnitrozemské vodní dopravy; o dosáhnout toho, že deset procent výkonů v železniční dopravě budou zajišťovat jiní dopravci, než jsou ČD o dosáhnout úrovně 0,7 procenta HDP ročně na údržbu dopravní infrastruktury; o snížit o 15 procent dotace železniční dopravy ve veřejném zájmu; o snížit počet usmrcených při dopravních nehodách o 50 procent.
