Komentář

Jakkoli měla doprava po evropských vodních cestách díky sněhu a ledu směřovat k zimnímu poklidu, bylo kolem ní před koncem loňského roku hodně živo – a to zejména ve sféře plavecké diplomacie. V Bruselu byla zveřejněna studie Perspektivy vnitrozemské plavby v rozšířené Evropské unii. Studie, na níž na žádost Evropské komise pracovaly čtyři výzkumné instituty, nabídla celkem 48 podnětů v zájmu posílení pozice tohoto dopravního oboru. Mezi hlavní z nich patří harmonizace rámcových podmínek a budování adekvátní infrastruktury vodních cest a přístavů. Nizozemsko a s ním další západoevropské země zase přišly s iniciativou na zlepšení spolupráce mezinárodních grémií v tomto dopravním oboru. Potvrdily se tak závěry jiné mezinárodní expertní skupiny, že současný institucionální rámec evropské plavby již prostě nevyhovuje. Možná až příliš živo bylo kolem Dunaje. Výstavba ukrajinského dunajského kanálu v ústí řeky vyvolává denní hraniční konflikty s Rumunskem. Důvodem napětí je hloubení vodní cesty na ukrajinské straně Dunaje. Kyjev si totiž chce nezávisle na Rumunsku vytvořit výstavbou 170 kilometrů dlouhého kanálu Prorva přístup k Černému moři. Podle expertů platí ukrajinští říční dopravci ročně za použití rumunské části vodní cesty 93 milionů € (asi 2,9 miliardy Kč) a dunajské přístavy Ismail a Reni jsou málo využity. Rumunsko kvůli hloubení nyní hrozí mezinárodním soudem. Doprava zboží na dolním Dunaji poklesla v důsledku balkánských válek na méně než čtvrtinu předválečného stavu a zotavuje se jen velmi zvolna. Perspektivami rozvoje Dunaje jako významné evropské dopravní cesty se nedávno zabýval i bělehradský 2. dunajský summit. Pokud jde o nám drahé Labe, nelze nepřipomenout podzimní Děčínskou rezoluci, schválenou na severu Čech na Mezinárodním dni labské plavby. Signatáři rezoluce se obrátili na všechna možná grémia a odpovědné politiky se žádostí, aby labskou vodní cestu důrazně podporovali. Německá strana české plavce uklidnila prohlášením, že spolková vláda je jednoznačně pro a že po povodních roku 2002 v druhém pololetí loňského roku obnovila udržovací práce. Zástupci české politické scény upozornili na dramatický nárůst kamionáže po rozšíření EU, pro niž má být labská cesta odlehčovacím ventilem. Snahy o vytvo-ření dalšího ventilu pro tento účel, kterým by mělo být vyšší zpoplatnění českých silnic pro kamiony, připomněly chalupáře s nedobrou střechou, který se odhodlává ji opravit, až když mu prší do postele. Čtvrt roku po vstupu do Evropské unie česká politická sféra s ohromením shledala, že zemi náhle válcuje kamionová lavina. Přitom všechny letité předpovědi o přednostech přístupu deseti zemí do EU uváděly velmi výrazný nárůst výměny zboží mezi západem a východem Evropy a dlouho též varovaly, že k nárůstu dojde převážně na evropských silnicích. Přehlcení dopravní infrastruktury se primárně předpovídalo východu Evropy. Škoda, že se v přístupových jednáních s EU nenechala otevřená vrátka pro řešení důsledků předpovídané kamionové invaze. Zatímco SRN a Rakousko se chystaly na mýtné, u nás se „skočilo na špek“ kamionové lobby a vyjednavačská energie se zmarňovala v předem prohraném boji, aby díky vstupu mohla česká kamionáž fungovat v kabotáži na západních národních trzích (kde je označovaná za sociálně dumpingovou). A bylo tu místo i pro švejkovské filištínství. Evropská komise totiž sice náš problém chápe, ale současně žádá důsledné dodržování evropské legislativy. Naše prvotní receptura: než by nás Evropa za náš zaspaný zdražovací postup dostala před soud, uplynulo by tolik času, že zatím zavedeme mýtné a budeme za vodou. V každém případě by měli autodopravci děkovat za každé nové ráno bez mýtného doma a jinde. Jiří Kladiva