Komentář

Při zmírněném dopravním chvatu si dopřejme trochy odhlédnutí od tlaku všedního dne a podívejme se na pár věcí obecnějších. Například v čem mají němečtí logistici možnost se vzdělávat (podle našeho zjištění na veletrhu transport logistic v Mnichově): v nové TNT Akademii, která je dcerou TNT Express. Jde kupříkladu o kurzy zaměřené na management času, management konfliktů, management stresu a management kanceláře. K dispozici mají i tři kurzy z rétoriky (jak získat jistotu, jak přesvědčivě argumentovat a jak si zvýšit pohotovost) a čtyři moduly se týkají umění řídit; v nabídce je i řada kurzů zaměřených na umění prodávat logistiku či třeba kompetentní telefonování. Věnujme také ze dvou úhlů trochu pozornosti tomu, čemu se říká důvěra v podnikání. Vzpomenu určitého šoku mladých stážistů z ČSAD v USA, který jsem zažil v době našeho „obrodného procesu“. Při návštěvách různých dopravních firem jsme se neustále pídili po „dispečerské“ dokumentaci – jak vedou ty nejrůznější záznamy o ujednáních, příslibech zákazníkům atd. A byli jsme až zklamáni, jak jsou mizivé. Velkou roli totiž hrála ústní ujednání, „plácnutí si“ rukou, prostě důvěra – v porovnání s naším tehdejším přebujelým papírovým alibismem nepochopitelná. Přeskočím nyní pěknou řádku let až do letošního jara, kdy se Klub dopravního práva SSL seznamoval s jednou britskou spediční zkušeností v příspěvku s názvem „Dejte si pozor na to, co říkáte“. Silný britský spediční svaz BIFA v něm informoval o případu, kdy pracovník jejich člena komentoval se sympatiemi problémy zákazníka, se kterými se setkal v cizině (zdržení v nakládce) a za něž britský speditér nemohl podle spedičních podmínek odpovídat. Za čas přišla od zákazníka speditérovi faktura, záležitost byla předána k soudu a jeho verdikt byl pro mnohé nepochopitelný. Soudce nevzal v úvahu smluvní podstatu vztahu a řadu paragrafů podmínek přepravy. Ty šly stranou před sympatizujícím výrazem ochoty speditérova zaměstnance pomoci a spediční firma byla odsouzena. BIFA varovala své členy a dodala, že jsou známy další podivné případy, ve kterých došlo k ještě podivnějším rozsudkům. Jsou tací, kteří si přesto myslí, že důvěra je motorem ekonomiky. S rozvojem technologií se zákazníkům a zaměstnancům nabízí možnost většího výběru a prý pouze důvěryhodnost udržuje jejich loajálnost k zaměstnavatelské organizaci. Například podle experta na podnikové řízení Martina Kinga a jeho článku v Business Day není legislativa zárukou dobrého firemního řízení. Důležitou vitální ingrediencí, která chybí, je důvěra. Philip Zender z univerzity v St. Louis k tomu říká: „Mnoho sociologů, sociálních psychologů a organizačních teoretiků argumentuje tím, že kontrakty a další formální podněty podkopávají důvěru a kontaminují mezipodnikové i mezilidské vztahy. Pokud jde o vztah zaměstnavatel – zaměstnanec, zaměstnavatel musel instalovat pojistky proti oportunismu: hierarchický dohled, monitorování, nastolené nebezpečí propuštění, sankce za poškození pověsti. Problém je však v tom, že toto signalizuje nedůvěru v zaměstnance a vyvolává nedůvěru vzájemnou.“ Důvěra v sobě zahrnuje rizika a rizikům je vlastní nejistota. Podle Martina Kinga se právě v byznysu zabýváme nejistými událostmi. Po USA a Anglii zmiňme třetí zemi, kde se hovoří anglicky – Jižní Afriku. Legislativa tu byla prý pouze procesem, jímž se ředitelé mohli zbavovat povinností a měli za povinnost konat vůči podniku v dobré víře, s péčí a dovedností. Požaduje se zde více investovat do pracovníků a také uvolnit kontrolu a posilovat partnerství. Jinými slovy: vyhnout se tak zabití kachny snášející zlatá vejce. Pokud odmítáme přijmout kulturu důvěry v naše vztahy, budeme údajně konfrontováni s potenciální katastrofou. Dobré řízení (tvrdí v Jižní Africe) je o kvalitě, nikoli o kvantitě. Je také třeba namísto zvyšování kvantity pracovníků investovat do kvality těch současných. Jiří Kladiva