31. března 2005
Podle § 441 občanského zákoníku, jednoho ze společných ustanovení o náhradě škody, platí, že byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně, byla-li škoda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám. Po příkladu střetu vozidel v souvislosti s předchozí chybnou signalizací o změně směru jízdy (DN 5/05) nyní uvádíme příklad srážky vozidla s chodcem. V roce 2001, kdy nabyla účinnosti nová úprava provozu na pozemních komunikacích, která podle jejích tvůrců měla významně přispět ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu, došlo oproti předcházejícímu roku na přechodech pro chodce k nárůstu počtu usmrcených o více než 360 procent. V roce 2002 se tato bilance ještě zhoršila. Výrazně se také zvýšil počet srážek vozidel před přechody pro chodce – nárazů vozidel zezadu.
Povinnosti řidičů ve vztahu k chodcům na přechodu Podle § 6 odst. 1 písm. h) zákona č. 361/2000 Sb., O provozu na pozemních komunikacích, je řidič vozidla, s výjimkou řidiče tramvaje, povinen umožnit chodci, který je na přechodu pro chodce nebo jej zřejmě hodlá použít, nerušené a bezpečné přejití vozovky; proto se musí řidič takového vozidla přibližovat k přechodu pro chodce takovou rychlostí, aby mohl zastavit vozidlo před přechodem pro chodce, a pokud je to nutné, je povinen před přechodem pro chodce zastavit vozidlo. Tak jako podle předcházející právní úpravy je tedy řidič povinen počínat si tak, aby chodci přecházejícímu na přechodu pro chodce nevzniklo žádné nebezpečí. Nově se řidiči stanovuje povinnost umožnit chodci i nerušené přecházení vozovky po přechodu pro chodce, takže by řidič neměl chodci na přechodu ani nijak překážet, přestože je zcela zřejmé, že tuto povinnost nejde na značném množství míst, kde na přechodu není provoz řízen a přechází na něm stále velké množství lidí, dodržet, aby se provoz vozidel zcela nezastavil. V části věty za středníkem citovaného ustanovení se pak méně obratným způsobem a rovněž zbytečně kazuisticky upravuje povinnost zastavit vozidlo před přechodem pro chodce, je-li to nutné. I podle předcházející právní úpravy platila velmi přísná, jednoznačná a stručně vyjádřená povinnost řidiče neohrozit chodce přecházejícího na přechodu (stejně jako na dalších vymezených místech), podle níž si řidič musel počínat tak, aby chodci na uvedených místech nevzniklo žádné nebezpečí. Tomu pak logicky musela odpovídat volba rychlosti jízdy vozidla, aby v případě potřeby mohl řidič zastavit vozidlo. Omezení v chůzi chodce, aby například bylo možno dát přednost v jízdě na hlavní silnici nutným zastavením vozidla na přechodu vedlejší silnice, nebo, aby vůbec bylo možné přes přechod pro chodce projet, se nevylučovalo. Tato úprava též plně odpovídala i Úmluvě o silničním provozu (Vídeň, 1968), podle níž chodci smějí vstupovat na vozovku, aby ji přešli, jen s patřičnou opatrností, přičemž ani na přechodech pro chodce nemohou vstupovat na vozovku, aniž by brali ohled na vzdálenost a rychlost přijíždějících vozidel. Nové povinnosti řidičů k chodcům byly zpočátku vykládány jako výraz absolutní přednosti chodců na přechodech, čímž se ČR měla podle ministerstva dopravy konečně zařadit mezi vyspělé motoristické státy. Poté, co v tomto smyslu došlo k rozvinutí mediální kampaně a k negativnímu vývoji nehodovosti na přechodech pro chodce, však začalo docházet k procitání.
Povinnosti chodce Dodatečně se totiž zjistilo, že o několik desítek paragrafů dále je v ustanovení § 54 odst. 3 citovaného zákona ustanovení, které jakousi „absolutnost přednosti chodců“ výrazně narušuje. Podle tohoto ustanovení totiž chodec nesmí vstupovat na přechod pro chodce nebo na vozovku bezprostředně před blížícím se vozidlem a tramvaji musí dávat přednost vždy, a to bez ohledu na to, že tato úprava zcela neodpovídá zmíněné mezinárodní úmluvě, kterou je vázána i Česká republika. Kromě toho platí pro chodce i další povinnosti. Chodec nesmí vstupovat na přechod pro chodce nebo na vozovku, přijíždějí-li vozidla s právem přednostní jízdy; nachází-li se na přechodu pro chodce nebo na vozovce, musí neprodleně uvolnit prostor pro projetí těchto vozidel. Mimo přechod pro chodce je dovoleno přecházet vozovku jen kolmo k její ose. Před vstupem na vozovku se chodec musí přesvědčit, zda může vozovku přejít, aniž by ohrozil sebe i ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Chodec smí přecházet vozovku, jen pokud s ohledem na vzdálenost a rychlost přijíždějících vozidel nedonutí jejich řidiče k náhlé změně směru nebo rychlosti jízdy. Tak se prakticky jedná o přednost řidiče vozidla při užívání vozovky před chodcem přecházejícím vozovku mimo přechod pro chodce. Jakmile vstoupí chodec na přechod pro chodce nebo na vozovku, nesmí se tam bezdůvodně zastavovat nebo zdržovat. Nevidomý chodec signalizuje úmysl přejít vozovku mávnutím bílou slepeckou holí ve směru přecházení. Chodec nesmí překonávat zábradlí nebo jiné zábrany na vozovce. Je-li blíže než 50 m křižovatka s řízeným provozem, přechod pro chodce, místo pro přecházení vozovky, nadchod nebo podchod vyznačený příslušnou dopravní značkou, musí chodec přecházet jen na těchto místech. V obytné a pěší zóně smějí chodci užívat pozemní komunikaci v celé její šířce, přičemž nesmějí být řidičem ohroženi. Chodec však musí vozidlům umožnit jízdu. O tom, že ani chodci svoje povinnosti často nedodržují, svědčí fakt, že v loňském roce zavinili na území ČR zhruba 1900 dopravních nehod. Mezi příčiny nejtragičtějších nehod zaviněných chodci bylo neopatrné nebo náhlé vstoupení na vozovku z chodníku. Pro bezpečnost chodců slouží další povinnosti řidičů. Řidič nesmí předjíždět na přechodu pro chodce a bezprostředně před ním. Rovněž nesmí zastavit a stát na přechodu pro chodce a ve vzdálenosti kratší než 5 m, na přechodu pro chodce nesmí otáčet ani couvat. V obytné a pěší zóně smí jet řidič rychlostí nejvýše 20 km za hodinu. Přitom musí dbát zvýšené opatrnosti vůči chodcům, které nesmí ohrozit; v případě nutnosti musí zastavit vozidlo. Z předchozí úpravy nebyla bohužel převzata významná úprava směřující k vyšší bezpečnosti chodců, podle níž sníží-li řidič rychlost jízdy nebo zastaví-li vozidlo před přechodem pro chodce, řidiči ostatních vozidel jedoucích stejným směrem jsou povinni rovněž snížit rychlost jízdy nebo zastavit vozidlo, jestliže to vyžaduje bezpečnost přecházejících chodců.
Odpovědnost za škodu při střetu vozidla s chodcem Dojde-li ke střetu vozidla s chodcem přecházejícím pozemní komunikaci a utrpí-li přitom chodec škodu na zdraví nebo škodu jinou, bude ve většině případů nastupovat takzvaná objektivní odpovědnost (nezávislá na zavinění) provozovatele dopravy nebo provozovatele motorového vozidla za škodu vyvolanou zvláštní povahou provozu dopravy nebo vozidla po-dle § 427 občanského zákoníku. Chodec jako poškozený pak bude mít právo uplatnit takzvaný přímý nárok na náhradu škody (plnění) u příslušného odpovědnostního pojistitele – pojišťovny, u níž je pojištěna odpovědnost z provozu vozidla, kterým byla škoda způsobena, a to podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., popřípadě u České kanceláře pojistitelů podle § 24 cit. zákona. Nezbytné však je připomenout ustanovení § 441 občanského zákoníku, podle nějž byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně, a byla-li škoda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám. Předpokladem toho, aby poškozený nesl škodu poměrně nebo sám, je to, že jeho jednáním došlo k zavinění – nedbalost-nímu porušení právní povinnosti, které je v příčinné souvislosti se vznikem škody. To přichází v úvahu například v případě, když chodec v rozporu s ustanovením § 54 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. vstoupí na přechod pro chodce bezprostředně před přijíždějící vozidlo nebo v rozporu s § 54 odst. 2 citovaného zákona mimo přechod pro chodce při přecházení vozovky donutí řidiče přijíždějícího vozidla k náhlé změně směru nebo rychlosti jízdy, a v důsledku toho dojde ke střetu vozidla s chodcem. Nese-li poškozený škodu poměrně, pak náhrada škody se ve stanoveném poměru snižuje ve všech složkách, ze kterých se skládá (viz § 442 a násl. občanského zákoníku), nikoliv jen u některé z nich. Naznačená objektivní odpovědnost za škodu ze strany provozovatele vozidla bude v uvedených případech vystupovat jako důvod modifikující nárok poškozeného na náhradu škody. JUDr. Pavel Bušta, Česká asociace pojišťoven
