16. února 2014
V prvním letošním komentáři se dotkneme personálních událostí a popřejeme hned několika nováčkům v odpovědných funkcích hodně pracovních úspěchů. Předně se jedná o nového ministra dopravy Antonína Prachaře nominovaného hnutím ANO. Do vedení resortu přichází nejen zkušený podnikatel v dopravě, který dokázal od nuly vybudovat významnou soukromou dopravní firmu.
Neméně významná byla jeho práce ve funkci viceprezidenta ve sdružení ČESMAD Bohemia; k výkonu funkce má rovněž odpovídající odborné vysokoškolské vzdělání. Co si přát více? Ale zůstaňme na zemi. Nedávný nominant ODS na tuto funkci pan Aleš Řebíček měl rovněž předpoklady, o kterých se jiným adeptům ani nesnilo, a přesto se žádný zázrak nekonal – spíše naopak. Předchozí práce v podnikatelském svazu je ovšem velkou školou.
Sdružení ČESMAD Bohemia se týkají další změny: od počátku roku má nového generálního tajemníka, kterým se stal Mgr. Vojtěch Hromíř. Podle mého soudu odborník na svém místě, charismatický manažer nové generace se záviděníhodným zázemím v IT. Jeho zástupcem se stává Ing. Jan Medveď, opět velmi kvalifikovaný manažer. A kompli-ment třeba vyslovit i Ing. Martinu Špryňarovi, který dokázal vykonávat funkci generálního tajemníka neuvěřitelných 18 let! Podnikatelé jsou mnohdy jako pruty Svatoplukovy a v práci s nimi je třeba hodně diplomacie, trpělivosti, ale i rozhodnosti. Jen skromná úvaha: generální tajemník je ve skutečnosti výkonným ředitelem svazu a takto změnilo název této funkce mnoho podobných svazů v Evropě. Stejně postupoval i spediční svaz SSL nedlouho po svém založení. Na druhé straně ČESMAD Bohemia bude mít zanedlouho padesátiny a tradice má také svou váhu.
Krátce před koncem roku se stal novým ředitelem Ředitelství vodních cest ČR Ing. Lubomír Fojtů (viz DN 43/13) – opravdová osobnost ve vodní dopravě a stále také prezident Evropského svazu vnitrozemské plavby (UBU). Jako jeden z mála našinců se dokázal svými schopnostmi takto prosadit v mezinárodních nevládních organizacích. Dobré je také připomenout Libora Loch-mana, výkonného ředitele Společenství evropských železnic CER, který již má i českou asistentku Alenu Havlovou, jako poradkyni pro bezpečnost. A pak už mezinárodně asi nic moc. Snad jen panu ministrovi připomenout, že k osvícené práci vedení resortu patří i úsilí dostávat kvalitní experty do funkcí v mezivládních organizacích a také na pozice jejich sekretariátů. Poučit bychom se zde mohli od Maďarů i Poláků. A zde hodně závisí na osobnosti ministra a jeho zástupců – zda dokážou navazovat i osobní kontakty a přiměřeně vzpírat alespoň anglická slovesa (a nejít do funkcí jen na pár neděl).
Jak jsme vůbec zastoupeni v dopravním generálním ředitelství EU s jeho stovkami zaměstnanců? A v dopravních agenturách EU? Co třeba také dopravní organizace v rámci „rodiny OSN“ (ICAO, IMCO či sekretariátní regionální komise)? Nejde jen o to platit příspěvky a jezdit na zasedání. Totéž platí o nevládních organizacích. Lze se třeba nadít, že po padesáti letech členství v IRU v ní budeme mít jednou českého prezidenta (Poláci to nedávno dokázali) nebo pracovníka v aparátu? A totéž platí i pro jiné organizace. Jedním novým ministrem dopravy jsme začali a jiným skončíme, a sice tím spolkovým v Německu. V nové vládě Angely Merkelové se jím stal Alexander Dobrint (43), politik z povolání. Od roku 2009 byl generálním sekretářem druhé koaliční strany CSU, od roku 2002 je poslancem spolkového sněmu. Vystudovaný sociolog také vedl určitou dobu středně velkou strojírenskou firmu. S dopravou přišel do styku při veřejné podpoře výstavbě další dráhy na letišti v Mnichově a stal se podle tisku cílem rajčatového útoku jejích odpůrců.
Jiří Kladiva
