8. května 2017, Milan Frydryšek
Začátkem dubna se v pražském Erbia Congress Centru uskutečnil seminář Odpovědnost v logistice. Setkání uspořádala společnost GEFCO ve spolupráci se Svazem spedice a logistiky ČR a advokátní kanceláří Novalia. Součástí semináře bylo i přiblížení problematiky na případových studiích.
Seminář zahájil Ing. Petr Rožek, Ph.D., blokem zaměřeným na odpovědnost v silniční, námořní a železniční dopravě. V úvodu se zaměřil na obecné pojetí odpovědnosti a na různé situace, které ve vztahu mezi zákazníkem a dopravcem, případně pojišťovnou, mohou nastat – a to ať již se jedná o případy, kdy zákazník odmítá pojistit zásilku s odkazem na pojištění dopravce, o požadavek, aby dopravce uhradil škodu zjištěnou při dodání pod hrozbou krácení dopravného, o pozastavování úhrady dopravného při zjištění škody po přepravě či o situaci, kdy pojišťovna odmítá škodu uhradit.
Odpovědnost dopravce je podle Petra Rožka omezena z více důvodů. Především dopravce nezná všechny zásilky a jejich hodnotu předem a nemůže v předstihu bez součinnosti s přepravcem uzavřít zbožové pojištění. To je navíc vždy uzavíráno ve prospěch vlastníka zásilky. Samozřejmě, pokud ke škodě dojde, má dopravce řadu povinností, jak dále postupovat. A je rovněž třeba vycházet z platných předpisů pro ten který druh dopravy.
U železniční dopravy jsou možné tři modely odpovědnosti: je zde samostatná odpovědnost dopravce, společná odpovědnost železnic a odpovědnost výkonného dopravce, a to včetně možných výluk podle CIM.
Co se týče odpovědnosti námořního dopravce, základem jsou zde tzv. haagsko-visbyská pravidla. V případě, že se jedná například o zásilku nebezpečné povahy a tato skutečnost není známa předem, může být zásilka před doručením i zničena, a to bez náhrady. Navíc v námořní dopravě existuje i řada dalších výluk z odpovědnosti námořního dopravce.
V letecké dopravě je odpovědnost řešena v rámci varšavské úmluvy, respektive novější montrealské úmluvy, které ratifikovalo více než 150 zemí, a jsou tak jednou z nejrozšířenějších mezinárodních úmluv v oblasti mezinárodní přepravy na světě.
Na problematiku odpovědnosti v mezinárodní a vnitrostátní silniční dopravě se zaměřil Mgr. Ondřej Mánek z advokátní kanceláře Novalia. Z praxe je zřejmé, že škoda zde typicky vzniká při provádění přepravy, jde tedy hlavně o odpovědnost dopravce, a ne při obstarávání přepravy. Je také třeba oddělovat vztah zákazníka a dopravce od vztahu zákazníka a zasílatele. Velký rozdíl je rovněž v odpovědnosti u mezinárodní a vnitrostátní přepravy. Zatímco v MKD je odpovědnost omezená, ve vnitrostátní je neomezená, a dopravce se ji proto může snažit nějakým způsobem ve smlouvě omezit. Základním předpisem je zde úmluva CMR, z níž vychází i tzv. zvláštní zájem na dodání, který výrazným způsobem mění pravidla pro realizaci zásilky i odpovědnost pro případnou úhradu škody ze strany dopravce.
Milan Frydryšek
